Sinuhet vystoupili s albem Nocturno z mlhy plné melancholie

Na české hudební scéně lze nalézt spoustu mladých kapel, které musí bojovat o trochu světla na scéně s populárními agro rockovými uskupeními, nebo rovnou továrnami na tzv. hity. Zároveň éter bombardují nekonečné počty zpívajících děv, které, ať už jako produkty nejrůznějších pěveckých soutěží nebo ambiciózních manažerů více či méně udivují svým talentem. Dva takové zajímavé úkazy se spojily na albu Nocturno skupiny Sinuhet.

Sinuhet je kompaktní spojení střízlivého skladatelského přístupu a vyjimečného hlasu

Toto uskupení má svůj původ v pražské kapele První hoře. S ní ho spojuje především tvůrčí postava Milana Urzy. Sinuhet natočili první studiový počin v roce 2010 ještě jako EP. Album Nocturno se však ukazuje už v jiném světle. Dominuje mu totiž mimořádně zdařilý zpěv Barbory Mochowe. Barbora je výrazným hlasovým talentem a spojení se Sinuhetem je příslibem neotřelé a originální hudební produkce. Pro kapelu je to šance vyhrabat se z temných zákoutích undergroundu.

V tvorbě na albu Nocturno se přirozeně snoubí několik aspektů. Jednak jsou to melancholické až éterické nálady, potom úchvatný pěvecký přednes Barbory a také a to je velmi podstatné, při všech těch náladách a emocích jsou jednotlivé skladby především písněmi. Tedy, nedochází zde k žádným samoúčelným emocionálním onaniím. Díky tomu nabízí nejen slušný umělecký zážitek, ale i nekomplikovanou stravitelnost. Vlastně se těžko hledá nějaký konkrétní silný moment alba, protože tím je celá kolekce písní. Přes všechnu melancholii tak snadno plyne.

Osudová odysea vede po střepech vášně

K dosažení potřebných emocí je použito skloubení pop rockového stylu s nádechem folku a jazzovými prvky. Odysea nabízí příkladnou stavbu skladby, méně zadumanou. Do éteričnosti ji Bára vynese až v gradujícím závěru. Byť by tomu název nenapovídal, i Ve snáři osudu je jaksi údernější. Tady Báru ve zpěvu doplňuje Milan Urza. Jak se dá něžně zpívat o válce, zjistíme v Noční válce. Náruč plnou nálad přináší Noc s Hamletem. Pomyslná popová kostra je opentlená spoustou drobných myšlenek. ,,Větve se kloní k zemi, všechno co je, zároveň už není, jako by všechno bylo jenom chvění... ."

Bylo by škoda, kdyby zpěvačka s ruskými kořeny nedala něco v ruštině. Nejen jinak znějícím jazykem o tom přesvědčí Proč si nepamatujeme sny (v překladu). Píseň přináší prvky lidových skladeb, ovšem s najazzlým doprovodem. Feel the Sun pak už svým názvem nabádá ke snění. Bára bezesporu rozzáří prostor zlatými hlasovými paprsky v chmurných zimních dnech. V songu Ve střepech se pak její hlas proplétá kolem jednotlivých střípků odsekávaných kytarou. Proč jen dává tolik vzpomenout na hlasové kouzlení jiné Báry, Báry Basikové?

Skladatelskou vyzrálostí a spojením s výrazným a neotřelým hlasem Barbory Mochowe vrhli Sinuhet mezi posluchače velmi zajímavé dílko, u kterého stojí za to se pozastavit. Tam, kde jiné slavné kapely omílají stále ta samé klišé dokola, přichází Sinuhet s lehkostí nožky víly nesoucí plnou náruč sotva čerstvě rozkvetlých květin. Ani melancholie schovaná v mlhovině vřesoviště nebrání barevnosti květin. Jednotlivé písně alba Nocturno jsou jako ty květiny. Dohromady je svazuje skladatelova nenásilná vášeň a barevnost jim dodává kouzelný hlas zpěvačky. Nezbývá, než doufat, že tvorba skupiny i v budoucnu podobně rozzáří stíny pošmourných zimních dnů.