Silné příběhy silných písní

Nemusíte být zrovna milovníkem trampské hudby, aby vás album Příběhy písní dostalo. Nemusíte zrovna padat na zadek před Rosou na kolejích, aby vás pěvecký projev Wabiho Daňka okouzlil. Ten pod vlivem mladých muzikantů z Ďáblova stáda zraje s každou deskou.

Po dvou letech se podobná (jen drobné změny) parta hudebníků vrátila k projektu, v němž velice tvůrčím způsobem zpracovává sto i více let staré písně. Každá z nich má nejen silné hudební a textové poselství, ale díky své dlouhé historii, popularitě a mnoha verzím i způsobům a místům interpretace svůj jedinečný příběh. A je úplně jedno, zda původně vznikla v Anglii, Skotsku, USA nebo Rusku.

Lehkost, hravost, vzdušnost

Hned úvodní Dlouhý černý závoj míří k trampské a country hudbě, ale zároveň ho nadlehčuje hravost a vzdušnost. Ty jsou společně s lehkostí typické i pro další skladby, ať už se stáčejí ke country, blues, folku, jazzu nebo rock´n´rollu. Za těmito vlastnostmi stojí velice pestré a nápadité aranže, vynikající instrumentální výkony všech muzikantů a atmosféra, na které je celá nahrávka vystavěna.

Každá píseň má svůj silný citový příběh, a proto je originální, jedinečná. Močál u Saint Louis propojuje blues s country a jazzem, do r´n´r zahalená Francka a Johnny má obrovský drive, něžnost křehké balady Loch Lomond podtrhuje čistý zpěv hostující Radůzy, který si výborně rozumí s hlubším Wabiho.
Hitu Jesse James chybí obvyklé dryáčnictví, které hudebníci nahrazují jemností a citem. Sociální balada Šťastné slunce je sice hodně smutná, ale zpěvák netlačí na pilu, neždímá z posluchačů slzy, přesto (nebo právě proto?) dosahuje emocionálně hodně silné nálady. Stack-a-Lee začíná jako spirituál, brzy se však změní v temperamentní, ke swingu odkazující song.

Skvěle vybraní hosté

K melancholické, posmutnělé písni Partyzán se výborně hodí pěvecká poloha dalšího hosta, Jaromíra Nohavici. Lyrickou baladu Shenandoah zase ozdobí dokonalá Radůza. A tak bychom mohli pokračovat až k závěrečnému Opilému Skotovi. Nezávazný vtípek, ale i v něm Wabi Daněk dokazuje, v jaké pohodě dneska zpívá.

Velkou energii dodávají jednotlivým písničkám kytary Josefa Štěpánka, bicí Davida Landštofa, hammondky a piano Jana Kořínka, baskytara a kontrabas Jana Lstibůrka a dechové nástroje Bedřicha Šmardy a Štěpána Janouška. Náramně si rozumí a třeba Blues špitálu sv. Jakuba si v bluesové i jazzové rovině parádně užijí. A nad nimi kraluje procítěný, přitom ale civilní Wabiho charismatický zpěv. Naprosto jistý, pevný, mužný, příjemně zabarvený.

Do barů, ale i na skotské pláně

V textech nás autoři nejčastěji zavádějí mezi kovboje, pistolníky, zloděje a další darebáky. Do barů, ale i na skotské pláně. V příbězích zachycují podstatné lidské city, touhu, přátelství, smrt, ale hlavně lásku v různých podobách, občas až za hrob.

Příběhy písní jsou stejně silnou a na autentické atmosféře vystavěnou deskou jako první Ďáblovo stádo. Trochu jsem se bál, zda „debutem" nebyla laťka nasazena příliš vysoko. Byla, ale novinka se mu minimálně vyrovná a navíc ještě nabízí větší stylovou pestrost, hravost a lehkost.

Foto: Jiří Turek a Tomáš Moudrý