Sarah & The Adams natočili výtečné melancholické album plné naděje

Po šesti letech vydává kapela Sarah & The Adams nové album Pověz mi. Nejvýraznější změnou oproti předešlým nahrávkám My Place a Thank You je, jak názvy naznačují, přechod od angličtiny k češtině. Jinak se ale invenční a nezaměnitelný rukopis zpěvačky, klavíristky, kytaristky a autorky všech písní Šárky Adámkové, podle které má skupina své jméno, nemění.  

Emocemi přeplněná deska Pověz mi nabízí jedenáct písniček, pohybujících se mezi rockem, country, folkem, blues a jazzem. Jsou vystavěny na silné atmosféře, nápaditých melodiích, propracovaných aranžích a pestrosti, kdy se naprosto přirozeně a věrohodně střídají křehké pasáže s vypjatějšími. Nahrávku zdobí ze života přesně odpozorované a zřejmě i mnohdy prožité texty. Jsou spíše pocitové,  plné originálních obrazů, převládá melancholie a jemný smutek, ale nechybí ani naděje. Především v podobě lásky. A nelze si nepovšimnout sepětí s přírodou, zemí, počasím, které hraje v lidském životě a myšlení zásadní roli.   

Sarah se obklopila výtečnými muzikanty, kteří hrají nejen bezchybně, ale především invenčně a srdcem. Jen namátkou Michal Gregor, Martin Novák, Rastislav Uhrík, Josef Štěpánek či hostující jazzová legenda Jaromír Honzák. Nejen z několika čistě instrumentálních pasáží je jasně patrné, jak moc je to baví a jak si společné muzicírování užívají. A pak je tu zpěv Šárky Adámkové. V každé poloze přesvědčivý a nesmírně autentický, charismaticky vyznívá, i když v závěrečné písni Houpej třeba jen recituje. Nikdy netlačí na pilu, zpívá naprosto přirozeně a procítěně. Její hlas působí velice příjemně a disponuje silou potěšit, pohladit, uchlácholit. Stejně jako v textech – dát naději.  

Výše zmíněnou provázanost lidských pocitů s přírodou zachycuje úvodní Svítá, kterou zdobí jemný lyrický začátek a silný Šárčin zpěv. Krásné prolínání klavíru s kytarou otevírá pestrou titulní písničku. Nástrojově bohatá, barevná skladba střídá klidnější pasáže s vypjatějšími, pohybuje se od folku k rocku a posmutnělému textu nechybí naděje. V další emočně silné písni Když prší rozmlouvá zpěvačka se svým již zemřelým otcem. Jemně, citlivě, rozhodně nechce z posluchačů ždímat slzy. Navíc obklopena nádhernou, jemně rockovou hudbou s prvky jazzu.  

Blízko k trampské hudbě s prvky folku má harmoniem podbarvená Jarní, country o důležitosti v něco či někoho věřit přináší intimní Chci věřit. „Chci věřit v to, že tě můžu, že tě můžu i zítra zas obejmout." Jemný rock s lehkým jazzem určuje Luny svit, energičtěji vyznívá rocková píseň Fouká, závěrečnou instrumentální pasáž je radost poslouchat. Vůbec promakané konce skladeb jsou další ozdobou novinky.  

Náladotvorné harmonium se vrací v písni Melodie spadlých stromů. Jemná, křehká píseň s obrovskou vnitřní energií. Hodně poeticky vyznívají Divoký husy, melancholickou energickou baladu Na kolenou by mohla a měla hrát z fleku všechna rádia. O závěr se pak postará hudebně minimalistická, smutná písnička Houpej, ale také v ní je obsažena naděje. A i v pasážích, kdy Sarah recituje, je velice silná, přesvědčivá a přirozená.  

Pověz mi je naléhavé a silně emotivní album, které pozorný a vnímavý posluchač z přehrávače jen tak nevyndá. Připomíná, jak velkým pěveckým, skladatelským i textařským talentem Šárka Adámková je a že by byla velká škoda čekat dalších šest let.