S přibývajícím věkem se P!nk jistá umírněnost vyplácí

Ty časy, zdá se, jsou však nenávratně pryč. P!nk se totiž pózy věčné rebelky nenápadně zbavuje. Stala se matkou dvou ratolestí, dala se na charitu a pozvolna se tak zabydluje mezi nejznámějšími popovými divami. Osmé studiové album Hurts 2B Human je toho pádným důkazem, protože se takřka okamžitě zařadilo do mainstreamové špičky. 

A nic na tom nemění fakt, že P!nk znovu pitvá ve svých textech jako na předchozí desce Beautiful Trauma (2017) prožitky lidské bolesti. Jen to hudebně vyjadřuje jinak, košatěji. Nevynechává přitom moderní taneční rytmy, dance, r'n'b či balady, pozvala i známé hosty - zpěváka Khalida, elektro kapelu Cash Cash nebo současnou country hvězdu Chrise Stapletona, a hned osmnáct producentů na třináct písní! Sama je podepsána pod dvanácti z nich. I proto může novinka působit nesourodě, drží však pohromadě díky neuvěřitelnému hlasovému fondu americké zpěvačky. 

Škoda jen, že byl několikrát producenty podbízivě zpestřen dolaďovacím efektem, například v písni (Hey Why) Miss You Sometime, což hlasu P!nk příliš nesvědčí. I tak je poslechově na co se těšit. Především na oba singly z této desky - titulní Walk Me Home s chytlavým refrénem, jež se stane dalším velkým hitem ve zpěvaččině koncertním katalogu, a druhý singl Hustle, který optimisticky nakažlivou melodií celé album rozjíždí. Za poslech stojí i lehce éterická Courage gradující ve svém závěru vypjatou naléhavostí, pod níž je podepsána jako spoluautorka australská zpěvačka Sia Furler a jejíž rukopis je na této písni víc než patrný. A konečně ve We Could Have It All může P!nk konečně vztyčit i svůj prostředníček, což mi přijde jejímu naturelu nejbližší. 

A přestože aktuální album za svým předchůdcem přeci jen trochu zaostává, nezabránilo mu to vyšplhat se potřetí v kariéře zpěvačky ihned po svém vydání na první místo americké hitparády, stejně tak i ve Velké Británii. Jasný důkaz toho, že se s přibývajícím věkem P!nk jistá umírněnost vyplácí.

Autor recenze: Roman "News" Zahrádka