Rybičky 48 o nadcházejícím turné, vlastní čokoládě i o tom, jak kluci z kapely John Wolfhooker neumí pít

Velice oblíbenou českou pop-punkovou kapelu Rybičky 48 čeká do konce roku poměrně nabitý program – akustické turné s přizvanými hosty, trojice speciálních koncertů i vlastní čokoláda. O tomhle a mnohem víc jsme si povídali s Kubou Rybou, Petrem Lebedou a Michalem Brenerem při příležitosti jejich vystoupení pro charitativní projekt Pinktober 2016.

HK: V minulosti jste koncertovali v Německu. Jak na to vzpomínáte?
Kuba: ,,Koncerty v Německu, to byly takové naše začátky. Probíhalo to tak, že německá kapela přijela na naše pozvání k nám a my naopak jezdili tam. A to, co se tam dělo, bylo kolikrát docela šílený. Člověk tam přijel a nepoznal, jestli je někomu 5 nebo 105. Plus ještě aparáty a celkové vybavení taky za moc nestálo. Dnes mám doma větší bednu od počítače, než co bylo tam… Ale musím říct, že na to strašně rád vzpomínám, protože to byly ty úplný začátky."

HK: Plánujete další výjezdy do zahraničí i v budoucnu?
Kuba: ,,Možná akorát do zemí jako Slovensko, Polsko. My totiž fungujeme na tom, že nám lidi rozumí, že vědí, co zpíváme. A právě třeba v tom Německu nám až tolik nerozuměli." (smích)

HK: Pro vaše „Slibuju, že už nebudu pít" tour jste si jako support vybrali žánrově zcela odlišnou kapelu John Wolfhooker. Co vás přimělo přizvat si zrovna je?
Petr: ,,Jde o to, že my se s klukama známe hlavně přes Filipa Vlčka, což je jejich basák. Dříve působil v kapele Koblížc! a teď přišel s muzikou, která nás poměrně dost výrazně oslovuje. Je to totiž strašně geniálně zahraná a složitá hudba a to máme rádi. Navíc je to precizně zahraný naživo. Takže když přišla řeč na to, s kým to turné pojedem, padla volba na ně. Chtěli jsme opravdu kvalitní kapelu, která bude před náma a nebude lidi nudit. Která nebude takovým utrpením před tím utrpením, poslouchat nás... (smích) Všichni z kapely jsou navíc neskutečně skromní, úžasní a cílevědomí kluci, co tvrdě dřou. Teď například vydali novou desku a ta je, myslím, úplně za hranice chápání běžnýho českýho posluchače.
Michal: ,,Já ještě dodám, že jako support bychom si je určitě někdy vybrali znovu. Akorát ať se naučej trošku pít! I když už se v tom trošku zlepšili. Nastoupili k nám jako takoví slušní kluci a ke konci tour už trošku ty chyby ve hraní měli, protože ta „příprava" na koncert nějaká byla." (smích)

HK: Na chvilku se ještě vrátíme k létu, během kterého jste zahráli na mnoha festivalech. Na který máte asi nejhezčí vzpomínky?
Petr: ,,To se neurčuje úplně snadno. Každopádně myslím, že za celou kapelu můžu říct, že letos proběhlo asi to nejlepší léto, co jsme za celou svoji historii zažili. A není to jen kvůli návštěvnosti, hodně musíme pochválit také pořadatele, kteří si dali dost záležet na službách, jako je zázemí, vybavení, zvuk, catering atd. Takže jsme byli určitě spokojení se strašnou spoustou koncertů. Ale přeci jen bych asi něco vypíchl, a to je Votvírák a Hrady. Protože to byly skvělé festivaly, na které vzpomínáme asi nejvíc."



HK: Na podzim vás čeká akustické turné. Kde se vůbec vzal nápad, zapojit do koncertů také prvky jazzu a bluegrassu?
Petr: ,,To je taková trošku historická věc. Kdysi dávno jsme totiž dělali takovej pokus s akustickým koncertem, kterej se zas tak moc nevyvedl. A manažer nám tehdy dal nůž na krk, že jestli ještě někdy tohle uděláme, tak s náma končí. Ale pak nás požádalo Óčko o to, abychom se zapojili do jejich projektu G2 acoustic stage. Což jsme přijali, protože to pro nás byla taková výzva. No a teď bylo nasnadě to, že můj táta má právě bluegrassovou kapelu, takže jsem mu vlastně sebral dva muzikanty – Jiřího Lebedu (bendžo) a Tomáše Ludvíčka (mandolína). Navíc jsou tihle dva výborní zpěváci. Plus jsme ještě přizvali třetího stálého hosta, perkusionistu Jiřího Kolmana, který působí v jazzových kapelách. No a tak jsme společně ty naše písničky trochu předělali. Něco do country, něco do bluegrassu. Takže celé to vzniklo tak, že jsme prostě posbírali lidi, kteří se kolem nás motali a byli zrovna tak říkajíc po ruce." (smích)

HK: Dočetla jsem se, že si na koncerty povezete i svoji vlastní čokoládu. Můžete mi o ní říct něco víc?
Kuba: ,,Teď na tom zrovna s výrobcem čokolády pracuju. Bude to taková veselá čokoláda – nazvali jsme jí Cocoain. Nebudou tam samozřejmě žádný drogy, tenhle název jsme zvolili proto, že je to takové „píchnutí do vosího hnízda". Protože každej se hned obrací v hrobě, pokud se řekne kokain nebo nějaká jiná droga. Každopádně tahle čokoláda není tolik kalorická jako ostatní a obsahuje hodně obohaceného kakaa. Celkově jde o spíše přírodní věc, bez přidaných podpůrných umělotin. Nicméně bude to jen taková zajímavost, limitovaná edice, která se bude prodávat pouze na koncertech."

HK: Poslední album jste vydali v roce 2013, což je poměrně dlouhá doba. Neplánujete nedočkavé fanoušky potěšit novou deskou?
Kuba: ,,To je pravda, teď to jsou prakticky 3 roky. My jsme to ale od té doby začali brát trochu jinak. A to tak, že když děláme úplně novej song, tak rovnou s klipem. Protože tohle mi třeba u té minulé desky vadilo. Sice se povedla a lidem se líbila, ale když jsme vpustili do světa novej song, tak klip k němu přibyl až třeba za rok a půl. Takže teď jsme si říkali, že když uděláme úplně novou písničku, kterou nikdo neslyšel, tak jí vydáme rovnou s klipem. No a až se takových songů sejde třeba šest, sedm, tak k tomu dotočíme dva nebo tři další a dáme to na desku, kterou můžem pojmenovat třeba „Best fuck off" nebo něco takovýho... (smích) A bude to taková bestovka za tu dobu, co jsme žádnou desku nevydali.
Petr: Já se ještě zastavím u toho, že pro někoho jsou 3 roky dlouhá doba. Ono třeba pro osmnáctiletýho to dlouhá doba je, protože to je přesně rozmezí mezi prvním sexem a prvním legálním pitím. Ale pro člověka, kterýmu je přes 30, tři roky zas tak dlouhá doba není." (smích)

HK: Děkuji za rozhovor.