Rock s klasikou si v podání End of Scream náramně rozumí

Debutové album mladé kapely End of Scream s názvem Violincore může potěšit jak milovníky rocku, a to i toho tvrdšího, tak posluchače klasické hudby. A dokonce by mohla obě skupiny obohatit a rozšířit jejich obzory. Rockerům naznačit, že i klasika má své kouzlo a naopak.

Citlivá crossoverová hudba

Z výše uvedeného vyplývá, že End of Scream se věnují crossoverové hudbě, spojující rock s vážnou hudbou. To není nic nového, ale skupina to dělá velice citlivě a nápaditě. Ve své energické, dynamické muzice propojuje rockové nástroje s houslemi, a to hned ve dvojím provedení. Velice invenčně pracuje nejen s aranžemi, ale také rytmem, melodikou, dynamikou či gradací.

Album otevírá klidné intro Prelude, kde se ke kytarám postupně přidávají další nástroje. Do melancholické, již ale mírně bouřící atmosféry vtrhne tvrdě rocková skladba Guilts. Nesmírně propracovaná záležitost, v níž se hutné metalové plochy střídají s melodickými pasážemi. Někdy rockové nástroje převládají nad houslemi, jindy je tomu naopak, ale většinou jsou v dokonalé symbióze, což platí pro celou desku.



Flow odpíchnou housle, k nimž se přidají bicí a nakonec kytary a společně vytvářejí magickou atmosféru. Skladba chvíli pádí, uhání, aby vzápětí zpomalila a zase se rozjela a získala drive, šestice muzikantů si s aranžemi a dynamikou opravdu vyhrála. Violincore vyznívá syrověji, temněji, i když ani v ní nechybějí silné melodie. A naopak, Hesitate, možná nejpestřejší skladba desky, působí lehce, vzdušně, ovšem zastoupeny jsou i drsné rockové pasáže.

Drsné pasáže i jemné melodie

Krátké vydechnutí přináší křehké Interlude, ale temperamentní Tension opět nabere rockovou energii, kdy tvrdý rytmus provzdušňují chytlavě znějící housle. Díky výrazným houslím působí Waves velice melodicky, tvrdé kytary se vrací se skladbou Breathing. O závěr desky se pak postará svižná Retrace, patrně největší hitovka celé nahrávky.



Zvláštností alba Violincore je skutečnost, že na něm není jediný vokální part. Ano, je čistě instrumentální. Ale myslím, že posluchačům absence zpěvu nevadí, nápaditě poskládané nástroje ho nahradí. Navíc se ve skladbách pořád něco zajímavého děje, takže je stále co poslouchat a album vyznívá velice uceleně. Tomu napomáhá i rozumná stopáž této po všech stránkách vydařené nahrávky, k níž se budete určitě rádi vracet.