Roboti z minulého století ovládli festival Metronome

Nejkratší nocí se přehoupl program festivalu Metronome do druhé půlky. Na návštěvníky čekala velmi pestrá směsice účinkujících. Vrcholem byla produkce čtyřky elektrotvůrců Kraftwerk, dávku poctivé muziky naservírovali Primal Scream a za domácí scénu šli hrdě s kůží na trh zpěvačky v unikátním projektu Hlasy svobody.

Program začal zlehka po poledni projekcí filmu King Skate, což mělo také souvislost s připomínkou třicátého výročí Sametové revoluce a jí získanou svobodou. Poté už ale na pódiu ČT Park vstoupili belgičtí Blackwave a nutno říci, že velmi potěšili kultivovaným hip hopem s jazzovými prvky. V průběhu setu dokonce oba rapeři na chvíli opustili kapelu a jeden song odzpívali mezi publikem, které se kolem nich nadšeně pohupovalo.

Aby rytmů nebylo málo, jako další byli na programu Jungle. Během tohoto programu se okolo Metronome stage pohybovalo všechno, co mělo ruce a nohy. Účinkující hýřily kostýmovou pestrostí a rozdávali dobrou náladu. To Anna Calvi temperament trochu zklidnila. Její produkce působí trochu chladně a je potřeba do ní pečlivě proniknout. Přihlížející se však nechali unášet náladami, které v Británii ceněná umělkyně čarovala na svou kytaru. Hlasem deklarovala skutky, že až mrazilo. Její životní dráha totiž nebyla lehká.

České zpěvačky demonstrovaly svobodu projevu

Název Hlasy svobody vzbuzoval všeobecné očekávání. Tento projekt dokazuje, čím je festival Metronome unikátní. Dokáže vytvořit originální vystoupení, které jinde neuvidíte. Produkční festivalu zorganizovali několik dámských, českých, pěveckých hvězd, které s jednou kapelou postupně odzpívaly pásmo po jedné písničce a tím připomněly třicáté výročí možnosti svobodné tvorby v Česku. Pouze Lence Filipové bylo s kytarou dopřáno dvou songů. Ta alespoň potěšila Zamilovanou částečně ve francoužštině. Zasloužený ohlas sklidila Monika Načeva, totální energii na pódium vnesla Žofie Dařbujánová a v jiném temperamentním duchu se zjevila Bára Poláková a klasiku od Arethy Franklin přednesla na závěr Tereza Černochová.

Čas se nachýlil k vrcholu programu a tak byli netrpělivě očekáváni Primal Scream. Ti převzali písničkářskou laťku z minulého večera od L. Gallaghera a bavili publikum songy načichlými psychedelií. Však svého kolegu z Oasis také Bobby Gilespie zmínil. Je až neuvěřitelné, jak dokáže jejich kombinace jednoduchého rockového základu a přidaných nálad bavit a roztančit fanoušky. Bobby měl ten den narozeniny a byl v absolutní pohodě, což se na koncertu pozitivně projevilo.

Počítačová revoluce z roku raz dva

Kraftwerk posunuly produkci úplně někam jinam. Zatáhli ji do absolutního minimalismu a i s 3D brýlemi bylo v plastickém zobrazení vidět jednoduchou retro grafiku, která souzněla s robotickými zvuky za přispění výrazných jednoduchých melodií. Součástí toho všeho byly čtyři takřka nehybné postavy za svými neomylnými pultíky. Diváci nadšeně tleskali po každém songu a ocenili např. i novější Autobahn, která se ze setu nijak nevymykala a u německé kapely logicky narazila na pochopení.

Byly by nekorektní nezmínit, že areál oplývá i dalším programem na menších scénách. Naprostou peckou v ústraní se tak stalo např. vystoupení Ohm Square, kteří by klidně mohli vystoupit i na hlavním pódiu, ale klubové prostředí české legendě Drum´n ´Basu sluší. Radio Wave scéna pokračovala v představování skvělých mladších kapel. Festivalu se podařilo vylepšit drobné nedostatky v areálu z minula a tak spokojené výrazy na tvářích účastníků jsou jistě velkou odměnou. Foto Jana Kleinbauerová