RECENZE: Kniha Fahrenheit-182 přináší poutavý příběh Marka Hoppuse

Máte rádi americkou punkrockovou scénu na přelomu milénia? Pak právě vám (ale nejen vám) je určena autobiografie Marka Hoppuse, baskytaristy a zakládajícího člena legendární kapely blink-182 s názvem Fahrenheit-182. Průvodcem je Mark (ve spolupráci se zkušeným publicistou Danem Ozzim) opravdu ideálním. Nejen proto, že byl v této době u všeho podstatného, ale navíc je vtipným, poutavým a energickým vypravěčem. Více než čtyřsetstránková kniha vyšla v listopadu 2025 v nakladatelství BETA ve zdařilém překladu Věry Kloudové.   

Blink-182 není třeba hudebním fanouškům blíže představovat, za vše mluví 50 milionů prodaných alb, mnoho nezapomenutelných hitů, turné s řadou legendárních kapel i vyprodané koncerty, které formovaly celé generace. Přesto se Mark dívá na svou i kapelní slávu, byť jí občas nešlo nepodlehnout, s nadhledem a jemnou ironií. Možná i proto, že jeho život nebyl vždy jednoduchý.   

Vyprávění se line chronologicky. Od dětství v kalifornském Ridgecrestu, malého městečka uprostřed Mohavské pouště, kde s rodiči a mladší sestrou poslouchal Beatles, Neila Diamonda či Eltona Johna. Dětství šťastné, ale jen do rozchodu rodičů, což Marka výrazně ovlivnilo na celý život a zformovalo jeho zásadní vlastnosti. Soucit, trpělivost, ale i úzkosti a zvýšenou ostražitost. Velký vliv na něj měl skateboard, kdy se poprvé cítil skutečným členem nějaké party, a samozřejmě hudba. The Cure nebo Descendents, které vtipně charakterizuje jako „Beach Boys na kokainu."   

Následovaly první kapely, jak v rodném městě, tak v San Diegu, kde studoval vysokou školu. První vlastní písně i koncerty (1993) pro prázdné či poloprázdné sály. Už tehdy ale bylo Hoppusovi jasné, co chce dělat – hrát nahlas, rychle a ještě se u toho bavit. To kapele vydrželo dodnes. A navíc je na blink-182 sympatické, že si svoji cestu museli pomalu a poctivě prošlapat, od malých klubů a festivalů, bez velkých labelů a všehoschopných manažerů. Vše se změnilo s albem Enema of the State (1999), které kapelu vystřelilo a chlapci se museli začít vyrovnávat s příjemnými i stinnými stránkami slávy. A že slavní tedy fakt byli.   

Osobní příběh Marka Hoppuse potvrzuje, že sláva, peníze, obdiv, luxusní bydlení automaticky nezajistí štěstí. Hádky v kapele, rozchody, úzkosti, deprese, boj s rakovinou. V těchto kapitolách působí kniha velice lidsky a dojemně a stává se příběhem o síle přátelství a naděje. Knihu navíc doplňují desítky fotografií z různých etap Markova i kapelního života.    

Fahrenheit-182 se čte jedním dechem, čemuž napomáhají i poměrně krátké a přehledné kapitoly. A i kdyby vás hudba blink-182 zrovna nebrala, poutavý příběh o dospívání, přátelství a nevzdávání se vás určitě zaujme. Je strhující, hodně osobní a před skandálními historkami dává přednost upřímnosti a autenticitě.