Pura Vida Conspiracy: Globální Stylová Konspirace

Hned na úvod musím vyjádřit uspokojení nad jednou věcí. Když jsem před třemi roky recenzoval předchozí řadovku Gogol Bordello nazvanou Trans-Continental Hustle, tak jsem vedle chvály zmínil i občasné zklamání ze zvuku kytar ala žebříčkoví buldozeři Gipsy Kings, avšak letos budete naštěstí jakékoliv gypsy-pop momenty na albu hledat marně. 

Jaký typ zvuků tudíž kytary na Pura Vida Conspiracy vyluzují? Převážně flamenco-cikánsko-folkově akustické, ale místy i rockové & punkové či dokonce metalové. A již úvodní We Rise Again obsahuje hlavní ingredienci, díky které Pura Vida Conspiracy vyčnívá i nad mnoho dalších dobrých, avšak nikoliv skvělých alb – totiž neuvěřitelnou punkovou energii, jakoby Gogol Bordello ve studiu odehráli živý koncert. Dominantní akustické atmosféře písně skvěle sedne občasná elektrická slide kytara a ať už má závěrečný vypjatý zpěv „mama we'll rise again" humorně evokovat queenovskou Bohemian Rhapsody či ne, já se u něj výborně pobavil. 

S Dig Deep Enough se rychlým skokem ocitáme kdesi od Košic na východ, balalajkové orgie posléze vystřídá opravdu frenetické tempo slok a naopak pomalý hymnický refrén. A aby těch hudebních poloh nebylo málo, dojde ještě i na reggae. Vše však drží skvěle pohromadě a těžký slovanský přízvuk leadera Eugena Hütze východoevropskou náladu ještě umocní. Naopak zvuk Maladrina byl nepochybně ovlivněn místem nahrávání desky, totiž texaským El Pasem, které je od Mexika co by kamenem dohodil.

Následující Lost Innocent World  je naprosto chytlavá hitovka, není proto divu, že si Gogol Bordello vybrali právě ji pro své totálně elektrizující vystoupení v Jimmy Fallon show. Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy viděl takhle rozjetý živák. Záznam tohoto vystoupení již bohužel z webu pořadu zmizel, tak zde je alespoň studiová verze: 

Nejen nářezem je hudebník živ a tak po předchozím ataku přichází s Name Your Ship zklidnění, které se hodně nese v duchu Pogues, tedy kapely, která kdysi dávno svojí fúzí punkové energie a tradiční irské hudby nepochybně poskytla Gogol Bordello inspiraci. Reggae track Rainbow je vtipně znějícím kouskem o tom, jak je duha z druhé strany černobílá. Zajímalo by mě, po konzumaci jakých substancí tenhle podivný slogan vznikl, každopádně je zábavný.

Amen vychází akordově z flamenka a její překrásnou melancholii vůbec nerozhodí ani poměrně rychlé tempo, které dává zejména vyniknout naprosto úžasnému bubeníkovi. Neméně povedená I Just Realized pak koketuje s žánrem folk-rockové balady a Hieroglyph lze objektivě označit za hudebně neobjevný kousek, avšak i z něj kapela a hlavně Eugene Hütz vytáhnou díky své muzikálnosti kvalitu, která v něm snad ani není.

John The Conqueror lze popsat jako ironickou gangsterku, která stejně i jako ostatní tracky alba těží z naprosto perfektního zvuku, což je nutné pochválit tím spíš, když si uvědomíme, kolik nástrojů se do zvuku pro naše dvě uši muselo vejít. Ne nadarmo je producent Andrew Scheps v první řadě jedním z nejvyhledávanějších nahrávacích inženýrů a mixérů, podepsaný např. pod alby Red Hot Chili Peppers, Metalliky či Audioslave.

A je tu závěr, v podobě klidného duetu hlasu Eugene Hütze a akustické kytary, střídající očekávané folkové akordy se skvěle ujetě znějícími výjezdy. A pak zkuste ještě vydržet několik minut ticha a dočkáte se úplně závěrečného bonbónku v podobě flamenco thrash-punkového kousku o žárlivé argentinské sestře se skvělým kytarovým sólem jak od Megadeth.

Kvíz na závěr: co je to globalizace?

Jednoduchá odpověď, stačí si poslechnout Pura Vida Conspiracy, tedy album skupiny vedené z New Yorku ukrajinským imigrantem, jejímiž řadami prošli i hudebníci ruské, izraelské či thajské národnosti a která mixuje punk, folk, cikánskou hudbu, metal, reggae a kdoví jaké další styly. Ale dost možná, že sám leader Gogol Bordello Eugene Hütz by to označil za „zbytečný kecy a jestli chceš vědět, co je to globalizace, tak si poslechni naši starší hitovku Think Locally, Fuck Globally". Tak tady je: