Post-hudba zakončila rok skvělým koncertem v Kabinetu MÚZ

Celý večer se nesl v pohodovém a přátelském duchu, jak tomu v tomto klubu tradičně bývá. Post-hudba tentokrát do Brna zavítala sama bez supportu, tím pádem se čekalo pouze na jejich vystoupení. Již během jara dvojice slibovala nový materiál a změny se dočkal právě i koncertní set. A vyprodaný, docela přeplněný Kabinet MÚZ byl kolem deváté večerní už hodně natěšený. 

Úvod show byl stavěn na poslední placce Svět na konci roku nula. Po pekelném industriálním vstupu Do práce přes Nuselák, z práce přes Nuselák se pokračovalo přesně podle alba - Bezpečí a klid, Hráli jsme v Berlíně a Slepé mouchy. Skvělou náladu podtrhávali zpěvné refrény, které publikum odkřičelo za Dominika Zezulu. Aplaus a zpěv se však sálem nenesl pouze z hudebních důvodů. Právě třetí zmíněná skladba byla zároveň i věnováním obětem tragické události z bratislavského baru Tepláreň. Od kapely zazněl jasný vzkaz směrem ke všem náckům a publikum si této zmínky jasně cenilo.

Vše se však netočilo jen kolem posledního alba. Následně přišla chvíle pro novou skladbu FOMO, a možná, že i díky zimním "besídkám", během kterých formace vytáhla svůj nejstarší repertoár, došlo i na mnohem starší zářezy. Prvně si Dominik vzal španělku ke skladbě Gramatika švédštiny z první desky Není se na co těšit, při které ho doprovázel opět celý sál hromadným zpěvem. Následně formace zrestaurovala i vůbec první skladbu z prvního EP Slečny z města mezi druhou a třetí tečkou, do více elektronické verze. Nechyběl ani singl Přístavy z dalšího, také již devět let starého EP Artefakty. 

Závěr koncertu se opět nesl v tanečnějších, až lehce trapových rytmech. Zazněly skladby Synkáč hoří, Pořád stejný pouště nebo vůbec nejočekávanější kus ze všech - Smrt Letný, v tomto případě brněnsky Smrt Lesný. Devítiminutová pecka plná emocí, bezmoci a výkřiků, bylo to, na co publikum vlastně čekalo od začátku. Výrazná basová linka Tomáše Havlena, neúprosné beaty a gradující projev Dominika Zezuly. Ale sál se dočkal i malého přídavku. V něm zazněl ještě klidnější singl 6m16s a další trapová bomba plná apatie Nemůžu dál. Koncerty Post-hudby jsou plné energie, nicméně i přes množství bolestivých témat, smutku a deprese, se nesou v příjemné a přátelské atmosféře. A jelikož na jaře bude o několik takových písniček katalog kapely bohatší, je vskutku na co se těšit.