Poletíme? by hráli nadšeným fanouškům až do rána

Ještě v úterý 23. srpna dopoledne to vypadalo, že kapela Poletíme? bude hrát v Ledárnách Braník za deště, snad od pátku lilo a lilo. Občas zpestřené bouřkou nebo kroupami. Počasí se však energických kroskántry turbošansonů zřejmě zaleklo, takže během večera nabídlo svoji přívětivější tvář. Ani kapka.  

Návštěvníci příjemného a komfortního areálu v bezprostřední blízkosti historické budovy Branických Ledáren na Praze 4 se začali scházet již od 17 hodin. Před začátkem koncertu mohli v klidu posedět u piva a dalších alkoholických i nealkoholických nápojů, poměrně pestrá byla také gastro nabídka. Za pochvalu rovněž stojí čisté toalety v dostatečném množství, a to dokonce i kamenné.  

V 19.45 hodin vtrhli Poletíme? na pódium a početné publikum roztancovali hned úvodní písničkou Autistický bratr. Od začátku bylo patrné, že si fanoušci i muzikanti přišli koncert užít. Skvěle naladění hudebníci sázeli jeden hit za druhým a fanoušci jim jejich energii vraceli. Flašinety, Holky pitomý, Chce to hit!, Tři kámošky psycholožky, Běž dál, Mařena, Fousy, Chlastáme na festivalu, Lokomotiva.... Písně (nejen refrény), které si s kapelou zpívala většina návštěvníků, což muzikanti náležitě kvitovali. 

Repertoár koncertu byl sestaven ze všech pěti desek kapely, převažovala novější alba Chce to hit!, Turbošansón a Kroskántry, ale došlo i na Skupinu dobře vypadajících mužů a Jednoduché písničky o složitém životě (je zajímavé, jak názvy všech desek charakterizují skupinu a její produkci – hitů mají dost, hrají turbošansón a kroskántry, vypadají solidně a jejich jednoduché písničky jsou opravdu o složitém životě). Převažovaly rychlé, skočné, rozverné skladby, ale občas došlo i na zjemňující milostnou romantiku typu Pojď se mnou lásko má. Na své si tak přišli nejen milovníci punku, rocku, kabaretních kupletů či šansonů, ale i country, jazzu a folku. A také nesmírně vtipných a chytrých textů.  

Josef Zámečník (zvaný Waldemar Matuška) střídal banjo s kytarou, rytmiku spolehlivě drželi Vít Kraváček a Michal Jež, krásnou atmosféru vytvářely dechové nástroje Jáchyma Hájka a Pavla Križovenského, hodně výrazné byly klávesy Ondřeje Hájka a housle Vojtěcha Konečného. Za mikrofonem pak dominoval frontman Rudolf Brančovký, který občas vzal do ruky kytaru, jindy tamburínu. Zářil jako sluníčko, křepčil na pódiu a občas vystřihl i pozoruhodnou taneční kreaci.  

Nebýt „policejní" hodiny, Poletíme! by hráli ještě dlouho. Aby muzikanti nezdržovali a potěšili co možná nejvíce písničkami, ani se obligátně nenechali davem vytleskat a rovnou nasadili čtyři přídavky. Úplně na závěr zahráli Auto, co veze ovci. „Díky moc a na viděnou," zpívá se v ní. Určitě a rádi.

Foto: FB kapely Poletíme?