Pocta pohanskému bohu

Tomáš Kočko se svým Orchestrem patří ke špičce naší world music a jsou držiteli dvou cen Anděl za album roku. Právě chystají své nové album a Tomáš mi odpověděl na pár otázek, které mě pálily na jazyku a mohly by vrtat hlavou i Vám.  

Hudební knihovna: Dozvěděla jsem se, že na novém CD budou opět metalové prvky. Je to pravda?
Tomáš Kočko: „No, bude tam jedna vyloženě folk-metalová a  jedna doom-folk-metalová. Marná sláva, 2-3 desky jsem produkoval folk-doom-etno-metalové kapele, takže něco ze mě zůstalo v nich a něco z nich zůstalo ve mně. A tak je logické, že se to nějak promítne do mé muziky. Čím jsem starší, tím víc muziky jsem slyšel a vstřebal. Takže kromě junglových rytmů, world music a folkových záležitostí, na té desce bude i metal, protože jsem se s ním potkal, líbí se mi a nemám proč to ve své muzice zatajovat."  

HK: Takže vlastně vkládání metalových prvků vzešlo ze spolupráce se Silent Stream Of Godless Elegy?
TK: „Díky té spolupráci jsem začal poslouchat metal, protože jsem tuhle muziku do té doby neposlouchal. Než došlo k té spolupráci, jeden ze členů kapely mi pouštěl spoustu metalových kapel, které je záhodno si poslechnout, takže jsem nasál kvantum skvělého metalu a pak s touhle informací jsem teprve začal pro Silenty vymýšlet, jak by to mohlo vypadat."  

HK: Vyjádřil ses v tom smyslu, že skalní fanoušci tvých prvních CD by tohle nové „nemuseli skousnout"?
TK: „Tak určitě mezi albem Velesu a Horními chlapci, což bylo naše první album, je propastný rozdíl. Vezmi si to tak, že na celé té desce – Velesu, je jenom v jedné jediné písničce akustická kytara. Jinak tam není nikde. Všechny ty písničky jsou postaveny na cimbálku, na houslích, kontrech… Posunulo se to víc k folklóru. Je to méně folkové, víc folklorní a přitom ty folklórní typy doprovodu jsou ještě obohaceny o moderní styly."  

HK: Takže jen téma zůstalo stejné? Bude tam Ladislav Nezdařil?
TK: „Ne. Ale Ladislav Nezdařil je s námi v každé té písničce, protože odtud je ten kořen, tady to začalo. Díky němu jsem se dostal k folklóru, tradici a k tradiční muzice. A proto v každé další písničce, i když vypadá tak, jak vypadá, je pan Nezdařil vlastně s námi. Je tam s námi ta tradiční hudba. Buď použitím barvy, to znamená použitím folklórního nástroje, nebo nápěvem."  

HK: Nová deska je pojmenována Velesu, je tedy věnována tomto bohu?
TK: „Ano, je predikována tomuto staroslovanskému bohu magie, plodnosti, strážci zásvětí, ochránci skotu a je to také patron umělců, což je pro mě důležité."  

HK: Je Velesu ucelený příběh?
TK: „To ne. Já tu desku chápu jako obětinu. Dávám to, co nejlíp umím. Na desce je něco funerálních témat, něco magie, titulní píseň Velesu je v podstatě inspirována Slovem O pluku Igorově a celá deska je vlastně taková moje hudební úvaha o tom, jestli pagan písně musí být nutně pouze bu, bu, bu metal…"  

HK: Minulá deska byla úplně jiná, tohle je blíž spíše Godule, než poslednímu albu Cestou na jih, to bylo z jiného soudku.
TK: „Bylo, protože Godula je autorská a Cestou na jih jsou lidovky."  

HK: Takže Cestou na jih bylo jen takové vybočení?
TK: „Já si myslím, že to budu do budoucna střídat. Další deska budou zase lidovky. Asi... Možná…"  

HK: Není to tedy tak, že by ses vydal jen jedním směrem?
TK: „Zatím je to tak, že mám potřebu se té tradiční hudby stále nějak dotýkat, abych neztratil ten drápek, souvislost. Pořád do toho chci víc proniknout, nasát, co nejvíc to jde. A protože je tolik nádherných starých lidových písní, kterých bych se chtěl nějak dotknout, nějak udělat, tak si myslím, že další deska bude něco jako Cestou na jih."  

HK: Když sbíráš nový materiál, hledáš přímo u lidí, nebo hledáš v archivech staré zápisky písní?
TK: Já mám poměrně velkou fonotéku folklorních souborů a pořád si to rozmnožuju. Je fakt, že na jednu desku jsou tak jedna dvě písničky, které mě opravdu baví. A někdy ani to ne. On se ten materiál dost opakuje – podobné nápěvy, podobné rytmy…. A samozřejmě mám doma Sušila, to je velký poklad, nebo Bartoš…. Ale já teda hodně používám nahrávky folklórních souborů.  

HK: A když děláš autorskou hudbu, přiletí nějaká ta Múza, nebo tě chytne nějaký nápěv a pak na něm pracuješ „do krve"?
TK: Jak kdy. Někdy přiletí jenom nápěv, nebo motiv, který je neodbytný a pořád mi v hlavě zní. Dobře se mi dělá při chůzi. Chytím se nápěvu a jdu si, to mi dělá rytmus, do toho si cvakám zubama, to jsou bicí, protože rázy těch zubů dělají kopák a broukám si. Někdy se mi to stane v tramvaji a moje žena vždycky pozná, že jsem zase „ulít". Nebo v autě, když řídím, to je to nejlepší, protože jak běží ta krajina, to je hrozně hypnotická věc. Děti spí a já se začnu pohupovat, cvakat si zubama, někdy do rytmu přidávám plyn, to pak mám takové rázovité ježdění… :-)  Ale třeba jedna písnička z naší nové desky, ta mě napadla, když jsme šli s kámošem pěšky z Ostravy do Brna. První den jsme ušli hrozně moc kilometrů. Museli jsme obejít celou Ostravu, od soutoku Odry s Ostravicí, tedy od toho nejzazšího, nejsevernějšího cípu Moravy. Šli jsme celý den, byl jsem hrozně unavený, byla zima a pršelo. V mokru jsme večer rozdělávali stan a já byl tak unavený, že jsem nemohl usnout. A v takovém polospánku, polobdělosti mi začala hrát muzika a ta muzika mě pomalu ukolébávala ke spaní a úplně se mi vynořovalo všechno: základní motiv doprovodného nástroje, perkuse, melodie zpěvu, slova mi naskočila v tom divném stavu a všechno to hrálo perfektně. Ráno jsem vstal, na tu písničku jsem si vzpomněl, což se mi nestává, ale nehrálo to. Nefungovaly slova na tu muziku. Všechno bylo mimo fráze.  A já si říkal, že to není možné, vždyť v tu noc, to přesně všechno fungovalo. Tak jsem to hodil za hlavu, asi ta písnička nemá být. Ale během toho putování, jak pořád člověk jde a jde stejným krokem, tak se to znovu vynořilo a jsem během dvou dnů zjistil, že jak v tom snu mozek funguje jinak, ono to bylo jednou tak pomaleji.  

HK: Kterou písničku máš z nového alba nejradši?
TK: To nedokážu říct. Vím, která bude hitovka, vím, která bude méně oblíbená. Nejdřív jsem měl ve studiu hotovou píseň Na konci dní a vydavatelství potřebovalo některou hotovou píseň jako podklad pod video z natáčení ze studia. Tak jsem poslal tuhle a hned mi psali, že je hrozně depresivní.  Odpovídám: no je, ale to je tak správně, to má být.  

HK: A ještě se chci zeptat, myslíš, že tvoje děti nějak ovlivnily, to co děláš?  
TK: Jestli ano, tak o tom nevím. Asi všechno, co prožíváš, tě nějakým způsobem ovlivňuje. Je fakt, že jsem uvažoval o dětské desce, protože když se narodila Doubravka, tak jsem jí zpíval spoustu věcí, co mě napadaly a udělal jsem písničky pro Doubravku. A pak jsem si říkal, že by to nebylo špatné nahrát, protože to by mě bavilo. Nikdy k tomu nedošlo, ale možná to udělám a dám jí to k osmnáctinám. Dám jí ty písničky, které jsem jí skládal, když byla úplně malinká. 

HK: Prozatím nás ale čeká CD Velesu, které vyjde v dubnu tohoto roku. Přineseme samozřejmě reportáž z křestu tohoto CD, na které se moc těšíme. Přejeme Tomášovi a jeho Orchestru mnoho dalších úspěchů a dalšího Anděla do sbírky.