Po pětadvaceti letech vstoupil Oceán do smíru s vesmírem novou deskou

Pro někoho se to bude zdát neuvěřitelné, ale skupina Oceán se dokázala po čtvrt století probrat  z hibernace a přišla doslova s kůží na trh. I bez Petra Muka dokázala vydat album plné nových písní pojmenované Ve smíru. Otázka pěveckých linek možná nechá málokoho v klidu, ale obavy se zdají být zbytečné. Zpěvačka Jitka Charvátová se svého postu na desce Ve smíru zhostila víc než dobře.



Hudební skupina Oceán hrála nezastupitelnou roli ve vývoji české populární hudby v osmdesátých letech. V tehdejším zatuchlém Československu byla dozajista pro mnoho lidí vyloženým zjevením, ale pro mladé lidi především impulzem k nové formě kulturního směřování. Nové bylo především přednesení syntetického podání hudby, které ve světe prezentovali Depeche Mode a novoromantický výraz zpěváka Petra Muka. V zuřivých společenských porevolučních změnách sice Oceán dlouho nevydržel, ale Petr Muk se stal o to více žádaným představitelem hitů. Comeback Oceánu není tedy zase tolik udivující, ale nepřítomnost legendárního zpěváka na tomto světě v této souvislosti jistě vyvolá spoustu pocitů zvědavosti.

Jitka Charvátová, jako lotosový květ na nekonečné hladině oceánu

Pokud měla skupina post takto originální pěvecké osobnosti důstojně nahradit, musela se poohlédnout po člověku, který sice zapadne svým hlasem do konceptu Oceánu a nebude ho výrazně odlišovat od předešlé produkce, ale zároveň vybuduje novou, originální osobu frontmana. Skoro geniální tah se povedl. Zpěvačka Jitka Charvátová skutečně základní ráz kapely nijak nemění. Přitom je vyloučeno, že by byla jen jakousi kabaretní kopií původní pěvecké hvězdy. Naopak, svým velmi příjemným zbarvením hlasu vyvolává skvělé, nové posluchačské zážitky a tím přivádí velmi živou vodu na kolo mlýna melancholicko - romantických myšlenek.



I pro nejzarytější fanoušky lze konstatovat, že zklamání se rozhodně nekoná. Duch Oceánu žije dál. Místy nalezneme v písních prvky, které zcela jasně odkazují k předešlé tvorbě. Duo Kučera, Vozáry vychází z dřívějších nálad, ale zároveň ukazují svoji otevřenost a skladby přibližují poslouchatelnosti, která je aktuálně žádána. Naštěstí se vyhnuli zakonzervování zvuku v osmdesátkách. Zároveň se nesnaží dělat Oceán jiným, nesnaží se ho vnutit za každou cenu jiným generacím. Posluchač tak nemá pocit, že zakopl o vyvřelinu z pravěku. Novou šťávu tvorbě kapely dodávají texty Petra Honse. Rozebírat zpěv Jitky Charvátové by bylo na samostatnou kapitolu. Právě kvůli ní stojí za to album Ve smíru poslechnout i těm, kteří kapelu dřív nemuseli.

Bludný Holanďan ve smíru zase tak nebloudí

Dvojice písní Dorian a Dante jsou právě tím největším pojítkem se starou tvorbou. Zásadní hudební prvky jsou patrné na první poslech. V první zmiňované ožil duch Petra Muka, jakoby ho chtěla kapela alespoň v jedné písni s úctou připomenout. Jinak ovšem Jitka táhne svým projevem kapelu do vod živých. V Bludném Holanďanovi svým sametovým hlasem rozjíždí paletu melancholických nálad. Ještě více pak kouzlí v songu Půlměsíc. Nutno dodat, že melancholické nálady s důrazem na Jitčin zpěv prostupují většinou dalších písní. Z nastoleného směru vyčnívá Odlesk tvůj, která se trochu blíží depešáckému, popovému modelu. Obvykle však skladby ve své stavbě kombinují dramatickou část vyváženou plynule jdoucími melodickými linkami.



Oceán se po dlouhé době zjevil s tím, že má opět co nabídnout. Nutně musel najít náhradu za legendárního frontmana a to je pro každou kapelu velmi ošemetné. Jitka Charvátová je však andělem z nebe. I těm největším škarohlídům na comebacky musí zatnou tipec. To ona maximálně oživila duši Oceánu a dává smysl existenci kapely i v dnešní době. Jakkoliv se původně mohla zdát taková náhrada kontroverzní, na albu Ve smíru se ukazuje jako nejvýš vhodnou. Nový Oceán si stojí za to poslechnout. V této kombinaci nabízí neoposlouchaný hudební zážitek a to o to více, že se jedná o situaci až nečekanou. Nyní nezbývá, než být zvědavý, jak si skupina s nově nastavenou laťkou poradí do budoucna. Ale teď už ani m(M)uk.