Petr Lüftner vyměnil myslivost za hudbu

Talentovaný písničkář a skladatel Petr Lüftner, jehož hudební kariéra se zrodila zcela neplánovaně v nekonečných hustých lesech na jihu Finska se vrací DOMŮ. V ústeckém klubu DOMA uspořádá v pátek 18. listopadu od 20 hodin koncertní křest svého debutového alba Až se příště narodím. Chybět nebudou ani hosté v podobě Xindla X, Mirky Miškechové a Elišky Lüftnerové. Následující rozhovor vznikl díky Johaně Turnerové.

Hudební knihovna: Nedávno jsi vydal debutovou desku. Jaká je?
Petr Lüftner: "Jaká je? To je zásadní a nelehká otázka. Jsem přesvědčen, že je dobrá z mnoha důvodů. Když začnu tím hudebním, tak nemůže být pochyb! Hudební um na několik nástrojů na n í představí Xindl X, kytary Lukáš Bundil, bicí má na starost Emil Valach, basu Radim Genčev a kontrabas Martin Říhovský. Všichni jsou z party Xindla X, vynikající muzikanti, ale i lidé, se kterými jsem rád i po lidské stránce. Nesmím zapomenout na Martina, se kterým jsem se potkal před necelými dvěma lety v Ústí a byl prvním stálým členem mojí kapely a doprovázel mne na sólo akcích. Všechno nahrávání, míchání a tak dále měl na starost Jiří Mašek z vydavatelství Goodday Records. No a co se týká textů - když tvořím písničky, snažím se psát texty, které mají hlavu a patu a dle ohlasů z publika vím, že fungují. Pevně věřím, že moje písničky nebudou nikoho nudit."



HK: Vzpomínáš na svoje první hudební vystoupení? Kde a kdy to bylo?
PL: "Na to se zapomenout nedá. Premiéru j sem si odbyl v letním kině na festivalu Labské Léto 31. srpna v roce 2013, kde mě sledovalo asi 8 tisíc diváků. Do té doby jsem byl zvyklý jako harmonikář maximálně na šedesát lidí ze svatby. Tenkrát jsem si ještě neuvědomoval, do čeho jdu, takže o to vese lejší to bylo."

HK: Labské léto byla tvoje první velká zkušenost. Měl jsi trému a vzpomínáš, kolik skladeb jsi hrál?
PL: "Vlastně ani nevím, jestli jsem si to užil, byl jsem tenkrát opravdu strašně nervózní, především když jsem vylezl na pódium a viděl tu masu lidí a moc si toho ze svého vystoupení nepamatuji, asi jsem byl v transu. Hrál jsem jen dvě písničky. Tenkrát jsem měl za úkol složit nějakou písničku o moderátorech, kteří to uváděli, aby bylo veselo. Věděl jsem dlouho, že ten festival se bude konat, ale nece lý týden před tím se mě v ranní show zeptali právě oni, jestli bych tam chtěl vystoupit a já vždycky rád odsouhlasím podobně ztřeštěné kroky do neznáma. Ale byl to krok důležitý, tam jsem se seznámil s Xindlem X, který šel na plac hnedle po mě."

HK: Jel už jsi několik turné s Xindlem X, spolupracoval s tebou i na desce. Jak to funguje? Doplňujete se?
PL: "Kdybych to měl říct stručně, tak Xindl X je pro mě už přes dva roky jednou velkou motivací, obdivuji ho nejen po umělecké stránce, možná by se dalo říct, že není j iného člověka v mém životě, který by mě inspiroval tak silně jako právě on. Ondra jestli mě doplňuje, to určitě, řekl bych, že mi doplňuje hudební vzdělání ve všech směrech, díky tomu pozoruji velké zlepšení všeho, co dělám a co souvisí s hudbou, dokáže t řeba i vymyslet doprovody na akordeon, který by třeba leckterého harmonikáře nenapadly, díky němu jsem se na ten nástroj začal opravdu tvrdě drtit. A jestli ho doplňuji já? No tak minimálně někdy tou mojí harmonikou na jeho akcích! :)"



HK: Urazil jsi velký kus cesty. Proč ses rozhodl vyměnit vysněné povolání, které jsi vystudoval, za koncertní podia?
PL: "Těžko říct jestli jsem ho vyměnil, když jsem profesionálního myslivce dělal jen jako praktikant. Vlastně zkoušky jsem si udělal už v 18ti letech, pak jsem myslivos t vystudoval na Lesnické fakultě na ČZU v Praze, tam jsem dosáhl nejvyššího možného mysliveckého vzdělání u nás a hned jsem se vydal jí studovat dál do Bavorska na lesnickou fakultu ve Freisingu a zkušenosti sbíral o rok později daleko odtud na jihu Finska. Myslel jsem si tehdy, že o člověka, který ji rozumí, má znalosti z praxe a mluví plynule německy a anglicky bude zájem, ale nebyl, takže jsem po letech růžových představ vystřízlivěl a uvědomil jsem si, že život bude asi větší boj. No a do toho hledání p ráce jsem byl tlačen příbuznými, abych šel nahrát svou první písničku, kterou jsem měl. Nechtělo se mi, protože nejlevnější nahrání jsem měl vypátraný za 500 Kč a řikal jsem si tehdy, jestli má cenu vyhodit pětikilčo za něco, co třeba ani nemá smysl. Nakonec se to ukázalo jako nejlepší investice mého života a ta částka je pro mě dnes neskutečně směšná. Tedy neměl jsem tehdy práci, ale měl jsem našetřeno ze zahraničí, spočítal jsem si, že s tím co mám, by mi to při skromném zacházení s financemi mohlo vydržet i na dva roky času k hledání vytoužené práce. A po setkání s Xindlem X a po přesvědčení moderátorů Kamila Bílskýho a Jitky Mesárošové, abych odtud neutíkal za prací do ciziny, ale zůstal a hrál, tak jsem se rozhodl, že zkusím tento veškerý volný čas věno vat hudbě a skutečně jsem byl rok a půl bez pravidelného příjmu a žil jen hudbou. Nakonec jsem začátkem roku 2015 nastoupil do rádia, kde pomáhám s programem a dramaturgií a myslím, že jsem tak hudební kruh uzavřel i z té druhé stránky. Nic bych neměnil, teď už je mi myslivost opět jen koníčkem a hudba aktuálně tím hlavním smyslem života."

HK: Tvoje první zatím nejznámější skladba vznikla uprostřed hlubokých finských lesů a jezer a byla o ne zrovna nejlepším příkla du ekologického města u nás - Ústí nad Labem. Proč? Inspiroval tě právě ten kontrast?
PL: "Ten vznik je vtipný. Vlastně jsem jí napsal ve městě Nokia, tohle město skoro každý Čech zná a pomalu ani neví odkud. J Konala se tam velká výroční konference, kam se sjely ty největší hlavy lesnictví a myslivosti z celého Finska. Bohužel se ale dva dny vedla pouze ve finštině, takže jsem zpozorněl jen akorát tak, když se řekla v překladu slova jako los, rys, psík mívalovitý, nebo se pozdravilo, tento jazyk nikdy patrně ovládat nebudu. Tak jsem si během této konference vzal tužku a papír a během třičtvrtě hodiny jsem napsal svůj první song. Byl o Ústí. A nijak jsem to neplánoval, nějak to přišlo. Spousta zdejších lidí na město nadává a haní ho. Já jsem si ale po dvou letech v cizině uvědomil, že mi chybí a že ho mám strašně rád, jenže ho nezdobily zrovna kladné titulky, které jsem z ciziny přes internet hltal. No a zjistil jsem, že se to dá krásně zrýmovat. Nikdy před tím js em písničku nenapsal a když jsem se vrátil další den zpátky do své chajdy v lese, čapl jsem harmoniku a tam jsem jí dopiloval i hudebně, tak jak jsem si myslel, že by to mohlo vypadat. Takže mě inspirovaly hlavně asi i ty naše ústecký problémy, zaviněnými mocipány z magistrátu, z nichž někteří tam stále ještě sedí a dělají si stále obyčejných lidí „dobrej den". Ústí nad Labem není na první pohled město jako ze škatulky, ale má duši, kterou pociťuje naneštěstí velmi malé množství místních obyvatel a když už jsem u nich, tak prostředí které mě přitahuje netvoří jen mé oblíbené ulice, vzpomínky a poloha města ale právě všichni ti lidé, které mám rád. Štěstí bych nechtěl hledat nikdy na jiném místě na světě."



HK: Jaké jsou tvé další cíle a sny?
PL: "Možná nejsem úplně skromný člověk, tak bych měl brzdit emoce, ale teď když zjišťuji jak je hudba krásná... Nejbližší cíl je jasný, bavit lidi svou hudbou po celém Česko - Slovensku a hrát pokud možno třeba bez přestávky, jo, to si myslím, že je můj aktuální a nereálný cíl. :) Věřím, že i album bude přijato kladně a k tomu pomalu přibývají další nové kousky, protože mám stále silnější tendenci zachycovat postřehy a myšlenky do textů. Stále se učím všemu, takže sebezdokonalování zůstává, občas přitvrdím, občas povolím, skončím s tím až mě jednou vynesou bačkorami napřed. Ale to už jsem moc daleko. I když jsem rád v Ústí, tak protože to špacírování po Evropě mi občas chybí, tak si říkám, proč třeba jednou v dalekém budoucnu ne vyrazit se svým repertoárem po evropských metropolích, pár nekonkrétních nabídek už mě minulo, takže jsem přesvědčen o tom, že to není nesmysl. Nakonec bych neměl zapomenout na ségru Elišku, která kdysi zaznamenala úspěch v soutěži Česko - Slovensko má talent a je pro mě zpěvačkou číslo jedna a k tomu se začala poctivě učit na banjo, takže se těším, že brzy najdeme cestu, jak jí zapracovat do „ mého " hudebního týmu."
Foto: Petr Berounský