Petr Bende se snaží restartovat, překvapit však nedokáže

Jako kometa se tehdy, před dvanácti lety, díky superstar vyřítil Petr Bende. Na tu tehdejší slávu však ne a ne navázat. V loňském roce se však vrátil do studia a připravil dalších pětadvacet skladeb, z nichž dvanáct získalo konečnou podobu a místo na desce reSTART. Tentokrát spolupracoval s producentem Daliborem Cidlinským s cílem navázat na nejúspěšnější album, kterým je stále debut pb.

Všechnu hudbu si složil sám Petr Bende, texty však na tomto albu ve většině případů obstaral Tomáš Roreček. Jednou vlastnoručně napsanou i složenou skladbou tak je Přání a to patří mezi nejlepší části desky. I díky skvělému výkonu violoncelisty Štěpána Švestky nabízí vyjímečný moment, který se bohužel během alba nezopakuje. Celá deska tak trochu zůstává v monotónnosti. Celá čtyřicetiminutová stopáž strašně splývá a nebylo by odvěci skladby obohatit nějakým větším instrumentálním kouskem. Kapela Petra Bendeho totiž během živých vystoupení ukazuje, že schopnosti na to rozhodně má.



Je poznat, že cílem nebyla žádná snaha o překvapení, změnu směru ani experiment, ačkoliv se i podle názvu snažil Petr Bende odstartovat novou kapitolu své hudební kariéry. Všechny skladby se snaží být jednoduché, v refrénu chytlavé a hranice popu překračují jen opatrně. Sem tam je cítít lehký nádech folku, případně rocku, ale to je vše.

Slušných věcí je tu více, ať už je to titulní singl Restart, baladická Tequila, či tajemná Živí to nepřežijem. Některé momenty naopak zaujmout nedokáží (Tajný song mohl být zcela vynechán). Co se textů týče, většinou jsou přijatelné a je poznat již dlouholetá spolupráce Bendeho s Rorečkem, která přináší ovoce. Přesto se občas klasickým klišé nevyhnout. I některé slovní obraty jdou přes jazyk hůře a jejich srozumitelnost je docela složitá.



reSTART však nabízí pohodovou popovou muziku, která neurazí. Větší pozornost ji však opět ujde jelikož se Bende bál trochu změnit vývoj a jede si i nadále v sebou nastavených kolejích. Pro příště by stálo za to trochuriskovat, čehož se čeští interpreti stále strašně bojí a neustále vsázejí na své jistoty.