Pátek na Strahově: Víc než jen smutek

V pátek 27. února jsem měla možnost navštívit na strahovské Sedmičce koncert dvou mladých metalových kapel. Jako první šli na řadu pražští Yamatör.  Je to kapela, která míchá progresivní death metal s hardcorem a thrash metalem. V den koncertu jim zrovna vyšlo nové EP s názvem Blindness to Degradation, takže se většina setlistu točila okolo něj.

Dvě kytary, basa, bicí a pořádný growling je záruka slušného nářezu. A mladí kluci se nebojí moshovat, takže jsem se brzy klidila do ústraní. Zaznělo pár instrumentálek, většina vlastních věcí i nějaké předělávky. Teplota v klubu stoupala, takže myslím, že jako rozehřívačka dobrý.

Druhá kapela a hlavní důvod mojí návštěvy klubu byla kapela Last Day In Wonderland. Tahle partička vystupuje ve složení zpěvačka Veronika Hájková, basák Vojta „Usagi" Strnka, hlavní kytara Petr „Čihi" Čihák, bicí Lukáš „Cipajs" Ciprys a druhá kytara Petr „Red" Košťál. Hrají moderní emotivní metal. Nechybí tvrdé kytarové riffy, masivními breakdowny a atmosférické synth prvky. Ve své tvorbě, podle svých slov, sází na osobní a autentické texty, které reflektují životní strasti, pocity beznaděje i víru v lepší zítřky. Debutový singl Fragments jim vyšel v roce 2024.

Podium na pražské Sedmičce si vyzdobili svíčkami, na mikrofonu zpěvačky byla připevněná jako ozdoba kytice. No a pak to začalo. Zpěvačka Veronika je opravdu výrazná osobnost s velkým hlasem. Nedělalo jí problém melodické pasáže prokládat temným growlem, za který by se nemusel stydět žádný chlap.

V průběhu setu došlo i na sólo na bicí ve stylu kombo drum and basu s metalem. Potom nářez vystřídala pomalejší písnička, kdy si kluci s nástroji sedli dopředu před diváky a Veronika zůstala na podiu sama. To vše za doprovodu světýlek z mobilů.  Pak zazněla řízná předělávka písničky od Lady Gaga. A jako závěrečná More than Sorrow.

Samozřejmě po téhle písni byli fanoušci ještě více nažhavení a nehodlali se smířit s koncem. Po bouřlivém vyvolávání kapely se všichni vrátili zpátky a zpěvačka byla oděná v dlouhý černý kabát. Předvedli energickou pomalejší novinku, která postupně gradovala v rychlejší tempo. A před podiem vygradoval obrovský moshpit.

Ten koncert měl všechno. Stupňoval se, měnil se a nenudil. Kapel, které mají zpěvačku a hrají tento styl muziky u nás není moc, tak doufám, že tenhle den nebyl poslední v říši divů a že o kapele Last Day In Wonderland ještě uslyšíme.