Páteční Metronome hýřil pestrostí. Die Antwoord zářili nejen barvami

Hlavní stage festivalu odstartovala v pátek odpoledne britskou kapelou Nxdia. Děvčata rebelského vzhledu přesvědčovala spíše love songy avšak s řízným rockem v zádech. 

Jednou z očekávaných hvězd byl estonský raper Tomy Cash. Očekávání beze sporu naplnil, protože přítomní fanoušci se velmi bavili. To je celkem samozřejmé při produkci, kterou chrlí raperův DJ. Přes ztřeštěnost a míchání stylů nelze přehlédnout základ v chytlavém popu devadesátek. Jednoduché popěvky a halekačky jsou na zábavu, jako stvořené. Samotný Cash neměl mnoho práce diváky rozproudit a jeho vystoupení bylo kryto především pozérstvím a šaškováním. Přes velké očekávání mohlo působit lacinně, protože nepřesáhlo hranice klubové zábavy.

Hlavní hvězdou pátečního večera byli Die Antwoord, návštěva až z Jihoafrické republiky. A předvedli, že hvězdou opravdu jsou. Perfektně vystajlovaná produkce s úžasnou architekturou pódia působily monstrózně. Trio si pohrává velmi nenuceně s kýčem, který mnozí rapeři zneužívají. Kostýmy hýřily barvami a leskem. Dvojice Yo-Landi a Ninja si bravurně nahrávali a byli neustále ve spojení s publikem. Jejich srandovní narážky tvořily kontrast k vážným sdělením v textech. A když bylo potřeba, aby diváci opravdu uvěřili, dovolil si Ninja stagediving a odrepoval silné pasáže přítomným tváří v tvář. Opravdový raper, intenzitě sdělení bylo učiněno za dost. Architektura pódia také velmi dovedně podpořila postavu DJe Hi-Teka, který nejen krotil samply, ale mlsně pohlížel na nohy zdatných tanečnic vířících se mu před očima.

Sara James je takové zjevení populární hudby, že se to jen těžko popisuje. Celkový dojem jejího působení na jevišti je dechberoucí. Talent této ještě stále dívky ji předurčuje k působení mezi světovou popovou třídou. Pódium nad fontánou ovládla beze zbytku a měla by i na větší. Její charisma postupně do hlediště lákalo stále více diváků, jistě mnoho těch, kteří ji ještě nikdy neviděli, ale teď na ni jen tak nezapomenou. Doprovodná kapela působila mnohdy až minimalisticky, aby zpěvačka mohla vyniknout. A ta pluje mezi tóny a rytmy lépe, než ryba ve vodě. Sara James zanechala silnou stopu v srdcích přítomných, udivených , nyní už určitě fanoušků.

Thom Artway se stal oblíbenou ikonou moderního českého popu. Zdá se, že inspirace má stále dost, i když i z rádií stále slyšíme, že žádnou. Jeho vystoupení na Metronomu bylo hlavně o přirozenosti, o jakémsi pohlazení po duši. Zvlášť když sestoupil s dalším kytaristou těsně před diváky a zazpívali tak spolu několik songů včetně Panenky od Roberta Křesťana. Thom velmi rád komunikuje s jevištěm a to na Metronomu nebylo výjimkou a setkalo se s vřelým přijetím. Maella je mladá česká zpěvačka libující si v temných náladách. Do Moon clubu zapadla jak pověstné kladívko na hlavičku hřebíku. Je s podivem, že o ní ještě není slyšet víc. Temné, ale dobře srozumitelné nálady dává najevo s přirozenou grácií. 

V Rave klubu se tančilo až do umrtvení. DJ Biodan sem přenesl nezaměnitelnou atmosféru klubu Roxy. Trio Eynka přidalo na síle Beatů a roztančily sál v duchu světového techna. Originální elektro show po půlnoci předvedli takřka domácí Driftmoon. Komu se předešlý den stýskalo po drsném zvuku Jasné Páky, mohl si spravit chuť v pátečním předpůlnočním Moon clubu. Holčičí kapela Hotwax si půjčila to nejšpinavější z rocku od sedmdesátek po devadesátky. Spojila to se spratkovským přístupem generace Z a vyplavila mezi lidi opravdu neuvěřitelnou hroudu rockového slizu. Až mrazilo v zádech, co tyhle odpoutané ďáblice dovedou stvořit z rockového materiálu. Podstatné je, že všechno to úžasné netvořilo žádné pitoreskní předvádění, ale pouze zhmotnělá představa syrového rocku.