Pants Down! Let's Party

Většina místních interpretů sice nemá příliš ráda, když o nich recenzenti píšou jako o českých My Bloody Valentine či české Suzanne Vega, nicméně v tento moment se dopustím o stupeň menšího prohřešku a dovolím si prohlásit: Británie má Jamiroquai, my máme United Heads.

Že jste o nich dosud příliš či dokonce vůbec neslyšeli? Oni holt pánové to mají hodně na háku, nikam se během dlouhých let svého působení netlačili a ačkoliv hudebně a mírou vkusu převálcují např. miláčky českých davů Nightwork, kdykoliv se jim zamane, svojí reputací nadále patří do undergroundu. Lze jen doufat, že nedávno vydané a zde recenzované CD s názvem Pants Down situaci změní a United Heads se konečně dostane většího uznání.

Funk, disco & soul

Hned první kousek alba I'm Leaving the Globe perfektně definuje styl United Heads - sedmdesátkový funk, trocha soulu a diska, rytmický zpěv ve sloce lehounce pošilhávající po rapu a několik sboristek, dodávajících šťávu hitové melodii refrénu.

Úvod druhého kousku Margarita nejlépe popsal kdosi během křtu alba v Hoodoo music clubu, když při úvodních "kosmických" zvucích kláves vykřikl "Návštěvníci". Pokud by United Heads někdy během koncertů měli šanci přidat vizuální doprovod, toto je moment na fotku Lady Nivy a Josefa Bláhy. Zbytek tracku se opět nese v disco-funkovém duchu, který v mezihře příjemně oživuje šťavnatá acid basová linka kláves. Po hodně soulové You've Dropped Da Bomb přichází zklidnění v podobě There Is No Tomorrow, jejíž zpěvný refrén vytváří příjemný kontrast k acid jazzovým plochám kláves ve slokách.

Rychlejší disco I Need To Love Somebody, v němž nechybí roztomilé retro smyčce, perfektně sedne zejména zpěvákovi. Ten se sice nemůže chlubit zrovna největším rozsahem ani šíří hlasových poloh, nicméně jeho ležérní přednes je přesně tím, co podobné hitovky potřebují. Navíc i jeho angličtina zní naprosto přirozeně, což je v Česku věc velmi neobvyklá. Závěr kousku pak vyšperkuje skvělé kytarové sólo.

Waterdog sice začne tak trochu jako český bigbítek, ale v refrénu jsme opět doma na funkové půdě. Po dalším rozjetém party kousku Shade of the Dawn dojde k drobné stylové odbočce, neboť Hey You svojí kombinací doprovodné akustické a sólové slide kytary tak trochu připomíná Morcheebu.

Ale to už jsme u mého nejoblíbenějšího kousku číslo devět, jehož jednoduše přímočarý text „Shake it to the left, shake it to the right, shake it to mymymymymymymy side, your love is all I need my baby..." podpírají tak chytlavé klávesové motivy, že by Steviemu Wonderovi nezbylo než závidět, že se mu nic tak úderného od dob dávných hitů typu Higher Ground nepodařilo napsat.

Tím spíš mě nepatrně mrzí, že na polo-oficiální video doprovázející album byl vybrán následující track Oh What a Feeling, který rozhodně není špatný, nicméně kytarový riff ve slokách mi až příliš okatě zní jako David Koller a jeho dávné Na mě zapomeň.

Drtivý elektro disco funk závěrečné Do You Wanna Get Haya však veškeré případné chmury zažene a u jejího dalšího povedeného kytarového sóla se můžeme překvapeně a nevěřícně ptát, zda-li se nám to přeci jen nezdá, že takto skvělá funky deska mohla vzniknout v české kotlině.

Let's party

Chystáte party a přemýšlíte čím ji rozhýbat? Hoďte Pants Down do přehrávače, navolte "Repeat All" a máte vystaráno. Už se těším na další desku United Heads, snad na ni nebudeme muset čekat dalších 10 let.