Ondřej Soldán s Hejskem rozparádil brněnskou M13

Ondřej Soldán se svým triem momentálně projíždí Českou republiku v rámci Hejsek Tour. Předposlední zastávkou bylo 27.10. Brno, kde se zastavil v klubu M13. Jako support byly zvolení domácí ELiška a přažští Adambe. Postupem času se ukázalo, že večer s alternativně folkovou muzikou byl dobrou volbou pro všechny navštěvníky a ti co zaváhali, mohou litovat.

Zhruba půlhodinový set kapely ELiška přinesl několik překvapení. Stále hodně čerstvá sestava, která se dala dohromady teprve před dvěma měsíci předvedla několik elektro-folkových skladeb, vycházejících z lidové písně. Po nich přišli na řadu pražští Adambe, kteří si set lehce prodloužili na nějakých 40 minut. Jejich tvorba byla o něco bližší hlavním vystupujícím. Alternativní folk s výrazným projevem frontmana Adama Balcara, doplněný klávesami, dokázal diváky dobře rozehřát. Slyšet bylo především skladby z letošního alba Sociální kosmonaut tleská. Nejvýraznějším momentem se pak stala skladba Vanilla.

Něco po půl jedenácté se dostalo i na trio Ondřeje Soldána, kterého jsme se stihli těsně před vystoupením zeptat na pár otázek, ohledně turné, alba a budoucích plánů.
HK: Začneme otázkou k turné, jak si to uživáte a jaké to je být takhle téměř celý měsíc ve třech lidech a jezdit po republice z místa na místo?
OS: „My si to uživáme úplně skvěle, je to dobrý. Podle mě je to nepředstavitelné pro někoho kdo to nezažil, ale výstižný je, že je to naprosto super i když vás to někdy pořádně s**e."
HK: Cestovali jste přes menší města až po hlavní město ČR, jaký byl rozdíl například mezi Chotěboří a právě Prahou?
OS: „No, vlastně všechno je trochu lepší než Praha (smích). No my jsme byli z Prahy trochu zklamaní, ale možná za to mohlo také to, že odřekla jedna z kapel, co měla vystoupit před námi, takže to může být tím. Ale jinak to bylo všude dobrý a paradoxně většinou to tak prostě je, že kde to nečekáš je to super a kde jsou větší očekávání tam to je pak v uvozovkách takové normální."
HK: Čím bude speciální právě tento domácí koncert?
OS: „Že se hrozně opijem (směje se). Ne, prostě tohle je speciální v tom, že jde o takovej poslední velkej koncert, poté nás už čeká pouze v sobotu Tišnov a už to z nás jakoby spadlo. Třeba kluci to tak nevnímaj, ale já to turné i zařizoval, měl jsem další různý povinnosti jako volání, emaily a všechno a dnes už to vlastně jen odehrajeme a je to za náma a bude to dobrý."
HK: Na jaře jsi vystupoval sám nebo v triu, jaký je to rozdíl pro tebe?
OS: „Velkej, zaprvé: po každém koncertu platím účet za tři lidi (smích). A za druhý, když jsem na stage, musím být trochu umírněná střela. Nemůžu tam tolik lítat, holt náš nový bubeník (Ondřej Bubeník, pozn.red.) má v uších metronom a ten mě prostě nepustí."
HK: Turné jedete k desce Hejsek, jak tě vlastně napadl tento název?
OS: „Hrozně dobrá otázka (smích). No, hledal jsem nějaký zastřešující název pro všechny písničky, přišlo mi, že ta deska je dost taková hravá. Na druhou stranu má takový věci, který já v tvorbě dělám, že jedna stránka je taková veselá, vtipná, nějaké to rýmování, ale na druhou stranu tam do toho potřebuji dostat i to vyjádření nějakých temnějších tónů, toho co mě štve, trápí a tak, takže to slovo Hejsek bylo v tomhle hrozně přívětivý. Třeba na Moravě se to bere trochu i negativně, což jsem tenkrát ještě nevěděl. Až teď při tour, když jsem jel ty koncerty, pro ně je hejsek nějaký parchant, ale naopak v Čechách je to prostě frajer. Ale trochu jsem tušil tu víceznačnost toho slova a proto jsem je také použil. A doufal jsem, že mi tak nikdo nebude říkat, bohužel už se mi to nedá skoro odpárat."
HK: Ještě jedna otázka k Hejskovi, kromě muziky i obal vzbudil ohlas, kdo je autorem?
OS: „To je hrozně jednoduchý, když se dohádáte s fotografkou, která vám má fotit booklet na cd, tak pak jdete do výtvarných potřeb, koupíte si tuž a pero a máte kresby pro svou desku. To je celý (smích). A druhá věc je, že když si to pak lidi koupí tak všichni říkají, že to je hustý, to nikdo nemá, no a nemá."
HK: Co mohou čekat fanoušci příští rok?
OS: „No, já doufám, že minimálně začneme pracovat na nové desce. Respektive ta už je napsaná, akorát se to komplikuje s novým bubeníkem, trochu řešíme ještě zvuk, jak to vlastně bude vypadat. Každopádně všichni víme, že to chceme zase posunout. Asi už nemusí být tajný a můžeme říct, že se to bude jmenovat Rodina a že to bude konceptuální album. Všechny písničky budou spolu souviset, bude to mít nějaký vyznění, nějaký poselství."

Vystoupení hlavní trojice tohoto večera přišlo po půl jedenácté večer, hned od začátku celá sestava (Ondřej Soldán - kytara, Martin Pečar - baskytara a Ondřej Bubeník - bicí) přelila svoji živelnou energii i do návštěvníků a rozpoutala tak divokou show, během které se střídaly skladby z debutové desky a novinky, které jsou přichystané pro další album. Vystoupení střídalo veselé až humorné momenty (hravé slovíčkaření u skladeb Vilém Tell, Legendy nebo nové Zabrdám) s těmi vážnějšími texty (Aneto, Vesnická putyka).

Pozitivní byl i kontakt s publikem. Téměř u každé skladby nechyběl nějaký dovětek, věnování či pozdrav. Dostalo se i na upravený cover skladby Stánky od Honzy Nedvěda. Celkem bylo v playlistu jedenáct skladeb. Jako přídavek trio zvolilo prvně skladbu Zabrdám věnovanou všem v Moravském Krumlově. Poslední skladba Jazykové blues pak stála pouze na Ondřeji Soldánovi, který ji z velké části odehrál mezi diváky sám na kytaru. Předposlední zastávka Hejsek Tour tak překonala všechna očekávání, ukázalo se, že v triu jsou skladby ještě živelnější než na desce a je třeba se těšit na další materiál.