Olympic, legenda našeho bigbítu, přichází s novinkou, kterou pokřtí v Malostranské besedě

Trilobit vychází přesně po padesáti letech od vydání kultovního alba Želva

Dva roky poté, co legendární Olympic, uzavřel trilogii souhvězdí posledním opusem Souhvězdí romantiků, přichází s novinkou Trilobit. To dokazuje, že ani po půlstoletí aktivní činnosti Olympiku nechybí energie. Ostatně právě heslem "nová energie" i sama kapela charakterizuje nahrávku, na které tentokrát vůbec poprvé spolupracovala s externím producentem a dvěma zámořskými muzikanty. Album, které vyjde 14. září, uvádí píseň Jsi moje... 

Křest proběhne 18. září v pražské Malostranské besedě.

"Pracovat s producentem mimo kapelu byla obrovská změna. Poprvé jsem se zbavil té šílené zodpovědnosti a ve studiu jsem byl pouze, když mě bylo třeba. Bylo to neuvěřitelně osvobozující. Spadl ze mě stres. Mirovi Váňovi jsem absolutně věřil, že to udělá skvěle," komentuje Petr Janda zásadní změnu v tvůrčí práci Olympic. Jak už Janda naznačil, "na svědomí" ji má Čechoameričan Mirek Váňa, který je úzce napojen na prestižní americkou univerzitu Berklee College of Music. Právě odtud se rekrutovaly i dvě výtečné hudební posily v podobě kytaristy Alexe Darsona a klávesáka Erena Basbuka, jejichž přátelské duely s klasickým obsazením Olympiku jsou vskutku vítaným oživením. "Alex a Eren měli na charakter alba naprosto zásadní vliv," říká k tomu Petr Janda a dle jeho slov by mohla společná spolupráce pokračovat i nadále: "Už jsem s nimi hrál v Bostonu na Berklee College, a vypadá to, že si to v říjnu zopakuji. Myslím, že se jim spolupráce velmi líbila. S Erenem jsem mluvil nedávno v Praze, kde byl při příležitosti koncertu s věhlasným Jordanem Rudessem, klávesákem kultovní kapely Dream Theatre."

I díky talentu mladých muzikantů je poslech čtrnáctky nových skladeb stylově různorodou jízdou. Jednoduché melodické popěvky, dojemné balady i tvrdé kytarové rychlíky si určitě rádi poslechnete. Textařsky se na albu podíleli: mnohokrát Ondřej Fencl, Miroslav Černý, Vlasta Henych a v závěrečném, nečekaně bluesovém songu i starý parťák Pavel Chrastina. Mezi textaři samozřejmě nechybí ani sám Petr Janda, který dvě ze svých písní věnoval ženám. "Ještě jednou chtěl bych býti klukem je píseň o holce, která pracovala v optice a basisti si tam nechali čistit struny ultrazvukem. Bohužel, alba se nedočkala, náhle zemřela, ale ještě jsem ji to stihl říct. Ta druhá, věnovaná mé ženě, pojmenovaná Jsi moje... je vlastně popis situace před 18ti lety v kulturáku ve Valašském Meziříčí, kde jsem ji poprvé uviděl," říká k tomu frontman Olympic.
Jako celek je nové řadové album od prvního do posledního tónu sympatickým důkazem neuvěřitelného faktu, že i po pětapadesáti letech existence a mnoha stovkách písniček je Olympic stále obdivuhodně vitální. Připomínka Želvy, jasně citovaná v grafice obalu, tak není definitivním sbohem, ale dalším počinem na hudební cestě kapely. Foto: Michal Matyas