Olympic rozezpíval vyprodanou Lucernu

Kdo by neznal kapelu Olympic. Již padesát let dominuje české rockové scéně. Před nedávnem vydala nové CD Souhvězdí šílenců, na kterém představila čtrnáct novinkových písní. Toto album legendární skupina pokřtila před zraky fanoušků 6. prosince na svém vánočním koncertě.

• Vše o desce Souhvězdí šílenců čtěte zde: přípravy - první singl - křest - recenze

Velký sál Lucerny byl po strop naplněn diváky lačných příchodu čtveřice rockerů. Koncert nezačal obvyklým způsobem. Kapela se nejprve vydala přímo mezi své fanoušky. Průvod s Petrem Jandou v popředí, následován Jiřím Valentou, Milanem Broumem a Martinem Vajglem, který bubnoval do kroku, se přivítal s diváky tváří v tvář. Poté již všichni vystoupali na pódium a dvoustý koncert v Lucerně v kariéře Olympicu začal.

Jako první se na playlistu objevila skladba My už jiný nebudem, která je bonusem pětidiskového kompletu k padesátému výročí kapely. Po starých peckách, mezi kterými byla i píseň Manekýny, jíž Olympic zařazuje na koncertech méně, přišla řada na horké novinky. Z alba Souhvězdí šílenců zazněla jako první Já nejsem zlej. Skalní příznivci si novou desku předem dobře naposlouchali a písně z ní zpívali spolu s kapelou. Famózní atmosféra nastala, když Olympic rozjel song Jako tele na vrata. V tu chvíli se z pardálů rockové scény stali dvacetiletí mladíčci, kteří fanouškům předávali neuvěřitelnou energii.

Jak Olympic sliboval již na plakátech, rozhodl se připomenout svým posluchačům, jak zněla jeho hudba v 60. letech. Petr Janda s Milanem Broumem se chopili starých kytar, Jiří Valenta usedl ke klavíru a Martin Vajgl za letitou bicí soupravu. Zvuk šel samozřejmě přes dobovou aparaturu, a tak písně Mary a Dej mi víc své lásky slyšely pouze přední řady. Do zadní části sálu tóny ze starých aparátů bohužel nedolehly.

Song Ajajaj už Olympic hrál v současném provedení. Poté přišel čas na další novinku, singl z nového CD, Pane můj. Ten, kdo si nebyl naprosto jistý slovy, neměl se příliš čeho chytit. Petr Janda si píseň mírně přetextoval. Musím však ocenit výbornou improvizaci v rýmech, které sice Karel Šíp nenapsal, ale ne každý posluchač zaznamenal, že frontman ve slovech tápe.

Následně již přišla chvíle křtu. LP desce Souhvězdí šílenců, která vyšla záhy po vydání CD, přišla popřát vše nejlepší houslová virtuoska Gabriela Demeterová. Ta s Olympicem zahrála dvě písně z jeho repertoáru – Stejskání a Švédské kapky. Z jejího brilantního výkonu příjemně mrazilo. Oběma skladbám její interpretace velmi dobře sedla.

Gabriela Demeterová nebyla ten večer jediným hostem. Na píseň Otázky se ke druhému mikrofonu postavila Marta Jandová.

Čas ubíhal velmi rychle a nachýlil se konec úžasného koncertu. Jaké by to bylo vystoupení bez přídavků. Zaznělo jich hned několik. Po písni Kanagom přilétlo pověstné lepidlo k nohám Petra Jandy. Fanoušci si velmi hlasitě žádali skladbu Když ti svítí zelená, kterou se s nimi Olympic rozloučil.

Celý večer panovala ve velkém sále pražské Lucerny velmi uvolněná, přátelská atmosféra. Olympic si užíval koncert stejně intenzivně jako fanoušci. Petr Janda každou chvíli volal do mikrofonu: „Lucernaaa" a ta mu odpovídala nadšeným potleskem a hvizdem. S novým bubeníkem Martinem Vajglem se skupina velmi dobře sžila. Přejme jí další řadu takto vydařených vystoupení.