Od I. Českomoravské nezávislé hudební společnosti k Čechomoru

I když si to skalní folkloristé asi nemyslí, Čechomor udělal pro propagaci lidové hudby strašně moc. Díky jeho moderním úpravám znají dnes lidové písně i posluchači, kteří by se jinak k folklóru nedostali. Kapela kolem Karla Holase a Františka Černého letos slaví pětadvacáté narozeniny, a tak určitě nezaškodí projít si jejich zásadní alba.

Dověcnosti – 1991

Propojování lidové a rockové hudby je dnes naprosto běžnou záležitostí, ale počátkem 90. let tomu tak zdaleka nebylo. Proto první album tehdejší I. Českomoravské nezávislé hudební společnosti Dověcnosti zaznamenalo hned velký úspěch.

Nahrávka obsahovala řadu lidových písní z Čech a Moravy a muzikanti dali přednost těm méně známým, z nichž však známé svými úpravami udělali. Písně Nedověcnosti, Voják, Pití a jídlo, Rodičovská lítost, Voják nebo Husy jsou populární dodnes.

Skupina si folklorní písně uzpůsobila svému naturelu. Vsadila na bohaté nástrojové obsazení s důrazem na kytary a housle (tehdy ještě bez Karla Holase, ale s Jiřím Břenkem), pestrá aranžmá, temperament a velké nasazení. Po natočení desky vystupovala kapela po celé Evropě a i tam její úpravy lidovek zaznamenaly velký ohlas.

Mezi horami – 1996

I. Českomoravská nezávislá hudební společnost si zkrátila název na Českomoravská hudební společnost, ale to nebyla jediná změna. Ta hlavní spočívala ve zvukové stránce, víceméně akustické pojetí začínalo pozvolna přecházet do elektrického. A aby toho nebylo málo, přišel bubeník Martin Rychta a přivedl s sebou Michala Pavlíka, který hraje na cello a dudy. A navíc v této době oslovil Jiří Břenek houslistu Karla Holase.

V této sestavě vzniklo mnohem dynamičtější, šestnáctipísňové album Mezi horami, které mnozí považují za vrcholné dílo kapely. Větší nástrojové obsazení umožnilo barevnější a pestřejší aranžmá, větší prostor dostala dynamika, gradace a skladby mohly být náležitě propracovány. Kdo by neznal hity jako Včelín, Mezi horami, Zdálo sa ně zdálo, Janošek, Koníčky nebo Z pulčínského kostelíčka?

Jiří Břenek byl nejen vynikajícím zpěvákem a houslistou, ale také skladatelem. Jeho písnička Hop hé se ve všech rovinách vyrovná lidové hudbě, což je ta největší pocta. Bohužel po nahrání desky Mezi horami předčasně zemřel a housle zbyly už jen Karlu Holasovi.

Čechomor – 2000

Českomoravská hudební společnost si zkrátila název na Čechomor a ten už jí zůstal. Pod stejným názvem natočila své třetí album, kterému předcházelo velké turné s Lucií a po něm s Jaromírem Nohavicou. Čechomor byl na vrcholu popularity.

Deska je opět plná slavných hitů, které spojují českou a moravskou lidovou písničku s moderním, přímočarým rockovým projevem. Jen namátkou Hruška, Gorale, Susedovi koně, Velické zvony, Na Vsetíně, Ach bože z nebe nebo Až já půjdu povandruju. Pecka vedle pecky, takže si skupina mohla dovolit bonusově přidat dva remixy a jednu koledu.

Nahrávka Čechomor je přelomová v tom, že se na ní poprvé objevuje zpěvačka Lenka Dusilová. „Jak jsme se dali dohromady? Lenku jsme pozvali ke spolupráci v roce 1999, a to po velmi uvážlivém výběru. Chtěli jsme nejlepší zpěvačku, která není zatížená folklórem a která náš přístup k lidové hudbě pochopí. To se povedlo. V roce 2000 hostovala na našem albu Čechomor a později se představila i na desce Co sa stalo nové," vysvětluje Karel Holas.

Čechomor Proměny (2001)

Popularita vrcholí, Čechomor připravuje koncert v pražském Rudolfinu, na který si hudebníci přizvali ke spolupráci komorní orchestr Collegium českých filharmoniků. Navíc Karel Holas oslovil světoznámého skladatele, zpěváka a punkera Jaze Colemana, který skladby Čechomoru aranžoval.

Čechomor Jaze natolik zaujal, že bylo pod jeho producentským vedením natočeno další album s názvem Proměny. Přináší ty nejpopulárnější písně z prvních tří desek v nápaditých (i když podle mnohých až příliš uhlazených) Jazových aranžích. Skupina za toto album získala tři ceny Anděl - skupina roku, za album Proměny a za stejnojmennou skladbu.

Co se stalo nové (2005)

Další studiové album natočila kapela po pěti letech. Od CD Mezi horami se Čechomor nikdy tolik nepřiblížil k opravdovému folklóru. Někde si skupina vystačí s minimalistickou nástrojovou variantou housle, kytara a akordeon (Ej, dolú Váhom), jinde ke zmíněné trojici přidá pouze violu (Za gorum, za vodum). Folklórně zemité jsou i další skladby, ve kterých hrají hlavní roli rychlé Holasovy housle (Do kostela zvonili).

Sama základní pětice produkuje velmi barevnou hudbu. Aby však album bylo ještě pestřejší, pozvala si zajímavé hosty. Výraznou výpomocí je hráč na cimbál Jan Mikušek, který se objevuje téměř v polovině skladeb. Ucho milovníka world music zaplesá při poslechu skladeb Co sa stalo nové a Malovaný kostel, ve kterých hostuje japonský multiinstrumentalista Joji Hirota. A nad tím vším bděl producent Ben Mandelson.

Pokud jde o zpěv, zůstává základní jistotou příjemný dvojhlas Karla Holase a Františka Černého. Při potřebě ženského partu požádali pánové opět o výpomoc osvědčenou Lenku Dusilovou a pro ozvláštnění si přizvali Ira Iarlu Ó Lináirda, který má díky působení v kapele Afro Celt Sound System s prolínáním žánrů bohaté zkušenosti.

Sváteční – 2007

Oproti obvykle přeslazených vánočních albům natočil Čechomor svěží a nepodbízivou desku. Představuje na něm tradiční i méně známé vánoční koledy z Čech, Moravy, Slovenska a Polska. Celkem nabízí patnáct skladeb a dva bonusy.

Album Sváteční otevírá temperamentní Čas radosti, veselosti, který střídá procítěná skladba Józef, mój kochany v neopakovatelném podání Elišky Ptáčkové a vypalovačka Všecko k Betlému běží. Pomalá Byla cesta, byla ušlapaná prokazuje mimořádné kvality Zuzany Smatanové, jejíž zpěv podbarvují dudy a exotické didgeridoo. Zemitá dechovka Šel jsem na koledu přechází v temnější, jazzrockovou Panenku Marii a v podobně barevném duchu se nese celá deska.

Co ji od klasických „koledovek" odlišuje? Především poctivý přístup muzikantů, kteří záměrně nevsadili na profláknutou Tichou noc, Půjdem spolu do Betléma či Nesem vám noviny, ale hledali hlavně písně, které je inspirovaly a se kterými měli chuť něco udělat. Dále nápaditá práce s melodií, rytmikou či aranžemi. Písně byly ve studiu tolikrát předělávány, doplňovány, obměňovány, že nebýt textu, tak by občas posluchač originál ani nepoznal.

Místečko – 2011

Album Místečko, které je přeplněné radostí a pohodou, patří v diskografii Čechomoru k těm nejlepším. Kapela tradičně skombinovala lidové písně s autorskými, obalila je nápaditými a pestrými aranžemi, podtrhla melodie, zvýraznila rytmus a přizvala několik pro věc zapálených hostů. Ale hlavně opět svěřila své písně zahraničnímu producentovi, který netrpí přehnaným sentimentem k českému a moravskému folklóru a umí si zachovat odstup.

Oním producentem byl Dubliňan žijící v New Yorku Gerry Leonard, jenž zajistil nahrávce pohled zvenčí. Dohlédl na to, aby Čechomor zůstal Čechomorem, ale zároveň zněl moderně a nezatíženě různými stereotypy. O to se velkou měrou postarali i další zahraniční hosté bez napojení na tuzemský folklór, baskytarista Tony Levin nebo bubeník a perkusionista Doug Yowell.

Lidové texty v Holasových a Černého úpravách nesou krátké příběhy a pocity, zachycující to podstatné. Lásku, radosti i smutek vojenského života, krásu žen, ale také smutek a smrt. Jsou stejně autentické a přesvědčivé jako celá deska Místečko a jako celá deskografie Čechomoru.