Novinka kapely ŽIVO se pohybuje od diska k pirátským baladám

Jako když se nad ránem u hořící pneumatiky potká starý tramp s folkařem a hiphoperem, pustí si na otlučeném magneťáku rockovou klasiku a ryvolovky a zalomí palec, až praskne kost. Taková je nálada alba Morytáty a romance, které u Indies Scope vydala kapela ŽIVO. To je nové jméno prověřené folkrockové skupiny kolem písničkáře Ivo Cicvárka, ta se původně jmenovala Velký svět (nominovaná na Anděla za první stejnojmenné album), nyní však zkracuje název a proměňuje se na ŽIVO.  

Morytáty a romance přinášejí 11 folkrockových příběhů, na jejichž pozadí tu a tam problesknou jiné hudební styly, které měl Ivo Cicvárek rád od dětství dodnes. Ačkoliv výsledný zvuk Morytátů je současný, pozorný posluchač může postřehnout disko náladu osmdesátých let, rockové sedmdesátky, ale i divadlo Semafor, dotek moravské baladiky - nikoliv však nápodobu lidovek! - i návrat až do 19. století k Nerudovi či francouzské poezii.

Zvuk je primárně definován souhrou klavíru, kytar, samplů (Ivo Cicvárek), precizních bicích (Radim Grünwald) a baskytary (Jakub Lutner). Na desce hostuje řada dalších muzikantů: od zpěváků jako je Robert Křesťan a Darek Neumann ke zpěvačkám Markétě Tulisové, Veronice Bartošové a Ladě Šimíčkové. Brilantní kytarou přispěl Norbi Kovács a zvukem Hammondových varhan Jakub Zomer. Nechybí ani Pavel Čadek a jeho violoncello, cimbálem přispěl Michal Grombiřík, akordeonem Nikolaj Petruk. Celkově se na albu včetně CD bonusu podílelo 18 hudebníků! 

Nahrávka vznikla pod dohledem Michala Šindeláře a Jakuba Šimáněho (mix) ve studiu Svárov a několika dalších studiích. O výsledný mastering se postaral Broněk Šmíd. Ivo Cicvárek a jeho parta opět dokazují, že český progresivní folk-rock může směle fúzovat s elektronikou a hledat nové výrazové možnosti. Ostatně i pro Iva tahle deska znamená úkrok stranou od klasické písničkářské osobní formy. Písně na Morytátech a romancích mají různé vypravěče, jsou výrazně epické a osobní zkušenost, na kterou dříve Ivo jako autor sázel, je v mnohých písních schována až do druhého či třetího plánu.    

Ivo Cicvárek: „Léta jsem přemýšlel o vinylové desce, do které se otisknou klukovské noci u táboráků, pirátské písničky a staré krváky. Zároveň jsem ale nechtěl, aby se jednalo o trampskou dřevní nahrávku, víc mě zajímalo převést tenhle baladický pocit nejen do folk-rocku, ale třeba až do elektronického diska. A roky jsem měl strach pasovat se do role vypravěčů některých příběhů. Trochu jsem zestárl, a kde jsem cítil jiný hlas, pomohli mi hudební přátelé. Tak si tenhle úkrok do tmy užijte tak, jak jsme si ho při psaní, na zkouškách a ve studiu užili i my! Koneckonců, proč by to, co je černé, nemohlo být zároveň i zábavné."