Není Box jako box

Z Ready Kirken se v posledních letech stala celkem nenápadná kapela, jejíž úspěchy z éry Michala Hrůzy byly dávno a rychle zapomenuty. Její novinka nazvaná prostě Box je přitom sice průměrná, ale jinak docela příjemná záležitost k poslechu na jedno ucho třeba při žehlení.

„Album v současnosti vnímáme spíše jako reklamní materiál interpreta", říká o progresivní marketingové strategii kytarista skupiny Zdeněk Ceral, a proto je deska opět (viz již předcházející album 2010) k dispozici volně ke stažení na internetu skrze server Uloz.to (fyzický disk vyšel u Popronu). Po třech měsících se může pochlubit více jak 12 000 staženími, což je v porovnání s běžnými prodeji vysoké číslo, ale ve virtuálním světě nemusí znamenat vůbec nic.

Řemeslníci z krabice

Box, obsahující stoprocentní, nenáročný a zároveň melodický poprock, přitom není úplně špatný a nepotřebuje žádné velké podbízení ani přebujelou reklamu. Přijmeme-li za určitou známku dobře odvedeného řemesla práci provedenou na konstantní úrovni, musíme připustit, že je dokonce dobrý. Zvláště, když od něj nečekáme víc, než pár desítek minut jednoduchých, zapamatovatelných, podobně znějících popěvků a navíc se nechceme zatěžovat nějakými příliš komplikovanými texty. Box prostě není žádná převratná událost ve stylu Vln obsypaných hitovkami jako Zejtra mám či Když spím, ale ani úplný, zavrženíhodný propadák.

Někdy je mi putna, že jsi smutná

Pravdou je, že úroveň textů a jejich neustálé opakování v rámci jedné skladby je poněkud infantilní, to však není v dnešním světě mainstreamu nic neobvyklého. Některé jsou už hodně mimo („jsem pěkně vyndanej a to mě baví" ze songu Reklamy je tak nechtěně nejlepší hláškou alba), ale spíše rozesmějí, než rozpláčou – takže vlastně také v pořádku. K výraznějším momentům dále patří úvodní (singlovka) Komedie, baladické Přání s hlubokomyslným poselstvím „každý konec má svůj zvonec", melodicky nejsilnější love song Náhodou, vypalovačka o putování během koncertní šňůry Hotel Dalibor s odkazem na U2 a urbanistický jinotaj Linkou se skvělou kytarou a příznačným textem „nikdo mi nerozumí".
Jedna píseň střídá druhou v chuchvalci, v němž jsou odděleny pouze mezerami mezi sebou – chybí jakýkoliv originální nápad, odlišné aranžmá, sbory nebo třeba hostující zpěvák. Mění to až závěrečný bonus, remasterovaná Půlnoční nevěsta z předcházející řadovky 2010, která však zároveň ukazuje, jak málo se Východočeši za ty dva roky posunuli.

Box od Ready Kirken neurazí, nepřekvapí, neuhrane. Dobře se poslouchá, v hlavě z něj toho ale dlouhodobě moc nezůstane. Možná až příliš okatě se na něm autoři snaží navázat na hrůzovské období, ostatně též plné naivních, jednoduchých hitůvek. Není to však už ono a přestože kapela sem tam docela zadírá, většinou to docela dře. Ready Kirken by ztráta potřebovali někoho, kdo dá jejich tvorbě šmrnc, nápad a vytáhne je z bahna průměrnosti, prvoplánovitosti a sterilnosti. Na Boxu se, bohužel, nikdo takový neobjevil.