Někdo šel na Signal Fest, někdo na Pendulum

Pendulum ve Foru Karlín se mohli pyšnit vyprodanými lístky a není divu, kdo je stihnul na loňském ročníku Rock For People, věděl, kam má ve čtvrtek večer za kulturou zamířit. 

Už před předskokany se plocha na stání postupně zaplňovala, na Alt Black Era tak čekal slušný dav. Ti se uvedli sólem na bicí a rovnou se pustili do show. Fanoušky si v průběhu koncertu zaručeně získali, při písni Run Rabbit se vesele běhalo v kruhu, navíc kdekdo se stihnul zapotit už takhle ze začátku, a tak mnozí drželi trička nad hlavou. Alt Black Era nejvíc připomínali Nova Twins, co se týče ústředního sesterského dua Nyrobi a Chaya Becket-Messam. Dočkali jsme se také ještě nevydané písně. Závěrem kapela ponoukala publikum, ať spolu s nimi zpívají "I don’t give a fuck if they like it, I’m normally like this” [je mi jedno, jestli se jim to líbí, takový/á jsem normálně]. 

Atmosféra před hlavní hvězdou Pendulum se dala krájet, dav řval nedočkáním a nadšením. Jakmile začala znít úvodní píseň Napalm z nejnovější desky a rozzářila se světla na pódiu, pomyslela jsem si jenom "kam se hrabe signal fest”. Mimo práci se světly ale hned první skladba setlistu rozproudila krev ve všech přítomných, byla to zkrátka bomba. Po zvukové stránce se navíc nedalo nic vytknout, hlas Roba Swire se libozvučně nesl prostorem. 

Od začátku do konce bylo zřejmé, jak se všichni fanoušci bavili, publikum ožívalo s každým dalším tónem a dost pravděpodobně teď někteří pociťují bolest zad a nebo za krkem. Bylo totiž prakticky nemožné, aby někdo jen tak stál, každý vnímal nutkavou potřebu se hýbat a tancovat do rytmu, a to i diváci stojící v zadní části plochy. Dle mého názoru navíc Pendulum všem poskytli skvělou příležitost ze sebe skrz pohyb velmi nenásilně a bezmyšlenkovitě uvolnit stres. Člověk měl pocit, že se může uklidnit a nepřemýšlet, žít pro jednou taky v momentu. 

Kapela ale taky přesně věděla, kdy bylo čas trochu zvolnit tempo a zahrát pomalejší píseň. Na energii to ale rozhodně neubralo, právě naopak, celému koncertu to dodalo jistou pospolitost. Baskytarista Gareth McGrillen navíc zrovna slavil narozeniny, obdržel dokonce na podiu dort se svíčkami a kapela spolu s fanoušky mu zazpívala Happy Birthday za zvuku elektrické kytary. 

Chvílemi divák nevěděl, na co se soustředit dřív, jestli do sebe nasávat energii, poslouchat hudbu, kochat se světelnou show a nebo se pokusit o všechno dohromady. Světelné kotouče měly svoje tempo kompletně sladěné s hudbou a tato kombinace vytvářela dechberoucí efekt. Elektronický zvuk kapely navíc vytvářel iluzi toho, že jsme někde na velké party, to ale samozřejmě nebylo daleko od pravdy. 

Největší část setlistu zabíraly písně z nejnovější desky Inertia, svoje štědré zastoupení ale mělo i album Immersion. Uprostřed setu jsme se dočkali i coveru Voodoo People od světoznámých legend The Prodigy, zdálo se ale, že cover do celkového dojmu z koncertu zapadá perfektně. Pendulum mají písně spolu se známými jmény jako jsou Bullets For My Valentine nebo In Flames či WARGASM, některé z nich jsme také mohli na koncertě slyšet. Za zmínku rozhodně stojí Cannibal, kterou mají spolu s kapelou WARGASM, a u které všichni řvali a skákali. 

Navíc během závěrečné Tarantula jsem byla svědkem toho, že se jeden pár v okruhu přátel zasnoubil, a radost čišící z výrazů všech přítomných dovedla atmosféru koncertu k dokonalosti. 

Těžko říct, v jaké aréně budou Pendulum hrát příště, je ale jasné, že se okruh fanoušků do té doby jednoznačně zmnohonásobí. Jejich koncerty jsou opravdu show, které stojí za to zažít.

Autorka textu: Eva Frouzová