Nauzea Orchestra vydává svoji dosud nejsevřenější a nejangažovanější desku

Svou šestou řadovou desku vydává Nauzea Orchestra. Nese název Ulož tmu a mísí na ní úzkost, bloudění i cynický humor bez snahy cokoliv zjemňovat. Jde o dosud nejsevřenější a nejangažovanější počin kapely. Po popověji laděné nahrávce Láska se Nauzea Orchestra vrací k ostřejšímu výrazu, krautrockovým repeticím, minimalismu, postpunkové energii a tanečnějším groovům. Album pokřtí 13. března v Národním domě v Ústí nad Labem a 27. března v pražském Kampusu Hybernská. 

Název Ulož tmu má více významových rovin. Deska není veselá a místy může působit až bezvýchodně. Současně ale nabízí punkovou naštvanost, nadhled a humor jako způsob, jak věci přežít a na chvíli odložit. „Spíš než o prvoplánovou angažovanost jde o formu terapie. Snahu nezbláznit se ze všeho, co se kolem nás děje – ztráty hodnot, šíření dezinformací, klimatické krize nebo krize demokracie. Možná i návod, jak se z toho všeho neposrat," říká frontman kapely a autor skladeb Ondřej Švandrlík. 

Motivy útěku, cesty, pouti a bloudění se na desce vracejí v různých podobách – jako fyzický pohyb krajinou i jako vnitřní eskapismus, snaha uniknout realitě do jiných světů, které nemusí být lepší, jen neznámé. Singl Utíkej pracuje s obrazem pronásledování a paradoxního bezpečí, které se může skrývat i v korporátní rutině. Druhý singl Vesmír tuto perspektivu rozšiřuje. Ironicky pracuje s jazykem kampaní, reklam a kolektivních iluzí, proti nimž staví osobní vesmíry jednotlivců v době zahlcené symboly, hlukem a prázdnými sliby.   

Hudebně je Ulož tmu ve srovnání s předchozí tvorbou kapely sevřenější a agresivnější. Hudebníci pracují s repetitivními motivy, minimalistickým vrstvením nástrojů a výrazným rytmem, který místy míří k postpunku, krautrocku nebo dubu. Řada skladeb se vzdaluje klasické písničkové formě a staví spíše na gradaci. Textově je album výhradně autorské, ale zároveň protkané sítí popkulturních, literárních i historických odkazů. Objevují se tu William Burroughs, Franz Kafka, Elvis Presley, Maneki-neko, Václav Havel nebo želvušky na Měsíci. Některé skladby fungují jako výrazné příběhy (Cirkus, Dovolená), jiné jako žánrové obrazy či textové mozaiky složené z nasbíraných historek, fragmentů a surrealistických střetů (Rujana, Macabre, Písně z lesa). Častým tématem jsou lidé na okraji společnosti, postavy žijící na hraně nebo alespoň „na pováženou". V textech se tak potkává historka, absurdita i černý humor s lehce hrabalovským přístupem. 

Nahrávka vznikala v průběhu posledních dvou let. Základní tvar skladeb se rodil na pětidenním soustředění v Tašově, další části pak ve zkušebnách na ose Holešovice–Libeň. Prostor symbolicky rozkročený mezi starý dělnický svět a novou korporátní Prahu se propsal i do atmosféry alba. Natáčelo se ve studiu Jámor u Ondřeje Ježka, ale také v domácích studiích Ondřeje Švandrlíka a Jiřího Šedivce. Zvuk, mix i mastering měl na starosti Ondřej Ježek. Na desce hostují Tomáš Procházka z kapely B4, jehož hlas zazní v singlu Utíkej, a violoncellista Jiří Šedivec. Autorem artworku alba je David Kolovratník, o grafický design se opět postaral Marek Hes.

Foto: Tomáš Branda