Nadčasový Pražský výběr sklidil v Ledárnách Braník zasloužený aplaus

Nedávno jsme se s přáteli dohadovali, jaká že je nejzásadnější tuzemská porevoluční kapela. Někteří preferovali Lucii, jiní Chinaski, další Kabát či Olympic. Ač hudba není soutěž, pro mě je to jednoznačně Pražský výběr. Důvody? Našlapaná rocková hudba s prvky nové vlny, jazzu a popu, hravé texty o něčem, mistrovské instrumentální výkony celé pětice, uhrančivý zpěv Michaela Kocába a vřeštivější Vildy Čoka, humor a nadhled v tvorbě, obrovská koncertní energie, ač členové již zrovna nejsou mladíky, a celkový étos, který kapela získala již před revolucí a drží si ho do dnešních dnů. 

Platí tyto charakteristiky stále? Včerejší (13. 8. 2024) koncert v pražských Ledárnách Braník jednoznačně ukázal, že ano. V solidně zaplněném venkovním prostoru bylo zajímavé sledovat již skladbu návštěvníků. Převažovali čtyřicátníci a padesátníci, ale nechyběli ani starší máničky, samozřejmě v tričkách Pražského výběru, mladé páry nebo děti. Občas taťkové vzali své děti, které už samozřejmě poslouchají úplně jinou muziku, aby jim ukázali, co je to pravý bigbít, na kterém vyrůstali. Co jsem mohl sledovat, bavili se všichni. 

S úderem osmé hodiny se ozvaly tóny skladby Aeroplán, první nastoupil zpěvák a klávesista Michael Kocáb, který postupně na pódiu přivítal kytaristu Michala Pavlíčka, bubeníka Jirku Hrubeše, baskytaristu Vildu Čoka a druhého bubeníka Klaudiuse Kryšpína. Dvoje bicí jsou zárukou výrazného, plného zvuku. Ze všech stran slyším, jak je zvuk v Ledárnách, vzhledem k okolním obyvatelům, nevýrazný a tlumený, ale já ten pocit neměl. Stál jsem asi v desáté řadě uprostřed a za mě vše OK.

Hned od úvodního Aeroplánu mohli fanoušci zpívat s kapelou, což bohatě a s nadšením činili. A když jim kus textu vypadl, nemuseli zoufat. Jak uvedl Kocáb, skupina dorazila v karaoke verzi a u stropu scény byla zavěšena LED obrazovka s kompletními texty jednotlivých písní. Většina návštěvníků však hlavy zvedat nemusela, neboť hity typu Pražákům je hej, Tatrman, Hrabě X, Proč jen já, Člověk bez talentu, Na václavském Václaváku, Tož vem to ďas nebo Olda je přítel můj zná každý. 

„Znal jsem jednoho takovýho chlápka, co moudrosti moc nepobral. A studu ani kapka a lhal...," zpívá Michael Kocáb v písničce Snaživec. A asi je jasné, komu ji v Ledárnách věnoval. Mezi hosty samozřejmě nechyběla temperamentní Iva Pazderková, která si s Kocábem střihla vyhrocenou hádku na život a na smrt Sbal si to svý ráno, a duet Komu se nelení, tomu se ženění (Haťa paťa). Iva nejen skvěle tancuje, ale také zpívá. Dalším hostem byl neurolog Josef Vymazal, který si s Kocábem příhodně zazpíval Zubatou. A samozřejmě nelze zapomenout na maskovaného Artura Ropotáma s rumba koulemi, který svými zběsilými tanečními kreacemi doprovázel řadu písniček. 

Desátá hodina je v Ledárnách Braník neúprosná, takže už zbýval prostor pouze pro jeden přídavek. Chvastoun (Všichni hráli na cimbály), rozjetá, taneční věc. A i když nadšené publikum nechtělo muzikanty z pódia pustit a ti by možná klidně dál hráli, koncert musel skončit. Koncert plný poctivé, kvalitní, nadčasové a skvěle zahrané hudby, koncert plný famózních instrumentálních a pěveckých výkonů (je neuvěřitelné, kolik energie v sobě sedmdesátník Kocáb a šedesátník Čok mají), koncert plný pozitivní atmosféry a pohody. A snad i ty děti starších rockerů odcházely spokojené.