Deskografie Pražského výběru - od novovlnných hrátek k říznému rocku

Na to, jak je Pražský výběr slavná kapela, ve své deskografii příliš zářezů nemá. Důvody jsou politické (zákazy činnosti, emigrace) i osobní (rozpory mezi členy, působení v jiných projektech). Na svém kontě má skupina čtyři studiová alba, dvě koncertní desky (Adieu C.A. a Beatová síň slávy) a tři kompilace (Komplet, Tango Ropotámo, Habaděj). Nás v tomto přehledu samozřejmě budou zajímat studiová alba.

ŽÍZEŇ (1978, Panton)

Žízeň je debutové album Pražského výběru, které vyšlo u Pantonu v roce 1978. Oproti hudebnímu stylu kapely z 80. let je Žízeň jazz rocková, což byl tehdy velice populární styl. Obsahuje dvě dlouhé (suity) a dvě kratší instrumentální skladby. Byl-li někdy Pražský výběr hudebně složitý a komplikovaný, pak právě v této době.

Tehdy ještě ve formaci nefiguroval Michal Pavlíček, od července do září 1978 tak ve studiu pražského Smetanova divadla nahrávali Michael Kocáb (piano, elektrické piano, clavinet, syntezátor), Ondřej Soukup (baskytara), Vratislav Placheta (bicí), Ladislav Malina (bicí), Zdeněk Fišer (kytara), Martin Koubek (kytara) a Jiří Niederle (tenorsaxofon, sopránsaxofon). Mezi hosty se objevila řada známých jmen, mimo jiné trumpetista Michal Gera, sitárista Bohdan Mikolášek či hráč na foukací harmoniku Ondřej Konrád.

Po Žizni došlo k zmrazení aktivit a přerušení činnosti skupiny. V té době se na scéně objevil již tehdy proslulý kytarista Michal Pavlíček. Při setkání v klubu Reduta Pavlíček oslovil Kocába ke spolupráci na společném projektu, kterému dali název podle Kocábovy skupiny Pražský výběr. Zanedlouho se sestava ustálila v té nejslavnější podobě, tak jak byla vídána na českých pódiích v letech 1981-1983. Tedy Michal Pavlíček, Michael Kocáb, Jiří Hrubeš a Vilém Čok.

STRAKA V HRSTI (1982, Panton)

Právě v této sestavě natočil Pražský výběr v roce 1982 album Straka v hrsti, které okamžitě skončilo v trezoru a společně s koncerty v Hradci Králové v lednu 1983 vedlo k úplnému zákazu kapely.

Najít nahrávku s pohnutějším osudem je docela těžké, Straka v hrsti se stala dokladem velkého talentu hudebníků a hlouposti komunistického systému. Ale důležitá je muzika, která je výrazně ovlivněna novou vlnou. Všechny písně jsou založeny na překvapivých nápadech, značné kompoziční a instrumentální zdatnosti i textech s často až dadaistickým dopadem.

Straka v hrsti si musela na oficiální vydání počkat celých šest let. Přesto znamenala a znamená pro celou generaci rockových fanoušků kultovní album s hity jako Hrabě X, Na Václavským Václaváku, Zubatá nebo Pražákům je hej. Skladby z alba byly použity ve filmu Juraje Herze Straka v hrsti.

VÝBĚR (1987, Supraphon)

Nahrávka z roku 1987 je důkazem hudebního i textařského zrání Kocába, Pavlíčka, Čoka a nově Klaudiuse Kryšpína. Ten u bicích nahradil Jiřího Hrubeše, který v roce 1985 emigroval. LP nabídlo devět skladeb, které byly nahrány ve studiu Supraphonu.

Jestliže byla Straka plná ulítle rock-punkové a eklektické muziky s dada říkánkami, pak Výběr je po všech stránkách vyzrálejší nahrávkou. Kocáb byl tehdy ve fázi spolupráce na Hapkově a Horáčkově Penziónu Svět, a možná proto i tady jeho pěvecké party dostávají podobu poselství, na pódiu doplněných kostýmy a maskami.

Tatrman, Chvastoun, Snaživec, Smolař, Člověk bez talentu, Tyhle řeči znám nebo Hrály dudy patří mezi známé „perestrojkové" vzkazy, doplněné brilantní instrumentální i aranžérskou prací, včetně využití moderní synthi technologie. Novovlnné hrátky se změnily k poctivému, dospělému, ale stále hravému rocku.

BĚR (1997, Bonton)

Jedno z nejzajímavějších českých rockových alb 90. let! Patnáct let po národem dlouho jen z kazetových kopií poslouchané Straky a deset od již oficiálního pokračování Výběr se sešla osvědčená čtveřice Čok, Kocáb, Kryšpín a Pavlíček ve studiu Sono, aby natočila tucet nových songů.

Tradiční autoři/spoluautoři Michal a Michael nabídli jen zčásti tradiční Výběrově excentrický materiál, když jejich hudební a lidské zkušenosti - a také textová spolupráce Vlasty Třešňáka - posunuly věci do ironického či lehce posmutnělého polistopadového vážna.
Mnozí si nejspíš vybaví klipem doplněnou hitovku Melem nemelem, všechno semelem, ale rozhodně lze doporučit poslech celého alba: od vstupního, skoro jižansky bluesového Tož vem to ďas přes kolektivně procítěné Ach jo, jak já jsem línej po závěrečný kytarově pavlíčkovský Stín.