Pražský výběr vyučoval v Brně

Po výrazném rozkmotření mezi ústředním duem legendárního Pražského výběru Michael Kocáb-Michal Pavlíček a rozpadu kapely, se v letošním roce dala skupina opět dohromady. Tím hlavním impulsem pro usmíření byla dle jejich slov smrt blízkého přítele, ex-prezidenta Václava Havla.

Zapomenut tak je Kocábův a Kryšpínův Pražský Výběr II, velmi kritizovaný, avšak z mého pohledu rovněž hudební velmi zajímavý a zvukově moderní. To, co však aktuální formace předvádí na svém turné, nepamatují ani odrostlí fanoušci z osmdesátých let.

Na žádné ze zastávek nevystoupila nějaká předkapela a na programu tak byl jediný, zato extrémně výživný chod. Během své dvouapůlhodinové (!) show kapela přehrála takřka vše ze svého repertoáru a představila se se všemi členy, kteří kdy prošli řadami kapely.

Pražáci v akci

Jako první přišlo v Brně (21. listopadu) na řadu kompletní přehrání kultovního debutu Straka v hrsti, bohužel jen pár minut po oficiálním začátku akce. Když jsem tak v poklidu kolem půl osmé dorazil do Kajot Areny, halou už duněla hymna Pražákům je hej a já věděl, že polovina desky je už odehraná. Vzhledem k téměř úplně plné hale jsem ale byl asi jeden z mála, kdo takto podcenil svůj včasný příchod. Dalším programem mi to ale pánové bohatě vynahradili.

V mezidobí mezi oběma půlemi koncertu, představujícími obě klasické desky, jsme se dočkali povedeného bubenického workshopu. Po odehrání Straky v hrsti zůstal na pódiu původní bubeník Jiří Hrubeš a střihl si své sólo, aby se k němu za pár minut přidal Klaudius Kryšpín ke společnému bubenickému jamu na dvě bicí soupravy a byla mu tak zároveň předána pomyslená štafeta. I Klauda si střihl své sólo a následně jsme se dočkali kompletní desky Výběr, ze které stejně jako z debutu zaznělo hned několik skladeb po těch dlouhých letech ve své živé premiéře.

Následovaly pak ještě dva bloky přídavků – první obsahoval úplně dřevní kousky s Hrubešem za bicími a druhý, se skladbami z desky Běr, odbouchané pro změnu opět Kryšpínem. Během celovečerního koncertu se na stage vystřídalo několik hostů v čele s tradičním maskotem, tancujícím Ropotámem nebo původním basistou Ondřejem Soukem, který si při bouřlivém jásotu publika užil svých pět vteřin slávy při své kultovní hlášce „halo, Soukupu, haló".

Kytarista Michal Pavlíček sice viditelně hodně zestárnul (ovšem hudební výkon byl excelentní) a celou dobu stál na svém místě, to se ale nedá říci o zbytku kapely, která působila neuvěřitelně vitálně a ve výborné fyzické kondici i hudební formě. Kocáb s Čokem neustále pobíhali a poskakovali s energií, kterou možná nemají ani fanoušci v letech jejich dětí.

K tomu přidejme výbornou světelnou show, ohňové a pyroefekty, výrazné projekce i dvě velkoplošné obrazovky po stranách pódia s přenosem hraní pro diváky daleko od scény a slušný čitelný zvuk a máme tu zážitek, který se po technické stránce rovnal tomu, co u nás předvádí hvězdná zahraniční jména. Zážitek vidět na vlastní oči zásadní legendy české scény v nejslavnější sestavě a slyšet toho tolik během jednoho koncertu se ale nedá moc srovnávat s ničím. Excelentní večer!