Na novém dvojalbu se Jakub Noha nebrání ani protestsongům

Pod názvem Lovec chvil vydává pražský písničkář, skladatel, zpěvák, kytarista, textař a básník Jakub Noha nové dvojalbum. Vznikalo v průběhu minulého roku v Nohově domácím studiu a všechny nástroje na něj nahrál Jakub Noha sám. Stejně tak i všechny texty a hudba (s výjimkou jedné písně Suchého a Šlitra a jednoho australského tradicionálu) pochází z jeho autorské díly.  

Sám Jakub Noha k tomuto přístupu a nahrávání řekl: „Když člověk preluduje na kytaru, stane se, že mu najednou přijde do prstů nějaký riff. A pokud je dost neodbytný a nosný, může z toho vzniknout písnička. A když pak tu písničku hraje kapela, každý tam něco vloží a ten původní riff se dostane do pozadí, je překryt," popisuje Noha touhu po čistém autorském zážitku pro posluchače, který albem předává.  

Dvojalbum Lovec chvil přináší celkem 13 skladeb – na prvním CD je sedm nových skladeb, doplněné o dvě starší, dosud nevydané písně. Druhé CD sám autor označil jako "protestní" – s pomrkáním na protestsongy 60. let. „Když jsem byl před mnoha lety vojnou povinný chlapec, mocně mě oslovila písnička Jó, to jsem ještě žil od Suchého a Šlitra. Ta bezmocnost v nějaké mašinerii, kterou vyjadřuje. Před nedávnem jsem narazil na starou australskou píseň Waltzing Matilda o tulákovi, co musel do 1. světové války, která ho zmrzačila, a vzpomněl jsem si na dávnou dobu protestsongů šedesátých let dvacátého století. A protože ty šedesátky ve skutečnosti ještě vůbec neskončily, přeložil jsem tu australskou lidovku do češtiny, přidal k tomu dvě své písničky a byl tu podklad pro to druhé, protestní CD," dokresluje Jakub Noha náladu a inspirace při tvorbě nového alba.