Na festivalu Benátská! to rozčísnou slavní Status Quo. Poprvé a naposledy

Na dveře hlasitě klepe výjimečná událost pro všechny příznivce starého dobrého hardrocku, obzvlášť toho britského. Na festivalu Benátská! v Liberci v sobotu 29. července večer zahrají legendární Status Quo.

Kapela vznikla v roce 1962 a je na posledním elektrickém turné, jak dokládá i jeho název The Last Night Of The Electrics. Šňůra začala loni na jaře, ještě za účasti kytaristy Ricka Parfitta: vyhlášeného bouřliváka, pro něhož bylo koncertování životní vášní. Ani jeho smrt v prosinci skupině nezabránila v úmyslu dokončit turné se vší parádou. Dle pochvalných recenzí nedávných koncertů nabídne i liberecké vystoupení všechno, co fandové na Status Quo zbožňují: půjde o show plnou energie a nespoutané radosti z dunivého rock and rollu. Prostě bude to pořádný odvaz!



Nepochybně zazní všechny největší statusácké hity. Určitě dojde na Caroline, Down Down, Whatever You Want, Rain, Paper Plane, Mystery Song či třeba Rockin’ All Over The World. Kapela, která měla v britské hitparádě víc singlů než jakákoli jiná a strčila tak do kapsy i Rolling Stones či Beatles, nemá důvod ignorovat vypalovačky, které spolehlivě přivedou rockery do varu, ba chvílemi až do extáze.

Zároveň půjde o premiéru, neboť skupina se v Česku poprvé objeví s novými členy. Za bicí usedne Leon Cave, doprovodnou kytaru a zčásti i zpěv po Parfittovi převzal Richie Malone. Na pódiu s nimi samozřejmě budě hvězdná trojice Francis Rossi (sólový kytarista, zpěvák, frontman a zakladatel kapely), Andy Bown (klávesista, hráč na foukací harmoniku a příležitostný kytarista) a John ’Rhino’ Edwards (baskytarista).

Jako důkaz o houževnatosti a trvalé kvalitě Status Quo nechť poslouží několik pradávných výroků. Už v roce 1982 o nich hudební novinář Jaromír Tůma napsal do časopisu Melodie: „V kvasu rockové hudby jsou jejich kolovrátková boogie jednou z mála jistot, jako že po tmavé noci vyjde ráno slunce anebo že Spartak Trnava nesestoupí do národní fotbalové ligy." A svůj dvoustránkový profil tehdy zakončil přáním: „Ať tedy Status Quo dalších dvacet let vzpírají své masivní kytary jako představitelé nejlepšího hospodského rock´n´rollu, značky stejně vyhlášené, jako je romadúr z výčepní vitríny a smíchovský Staropramen od brunátného pana vrchního!"



Na podzim 1990, když se skupina opět dostala téměř na samý vrchol ostrovní singlové hitparády, prohlásil Francis Rossi: „Myslím, že kapela nikdy nezněla líp. A není absolutně žádný důvod, proč bychom neměli pokračovat dalších pětadvacet let." A vida, těch pětadvacet let je fuč a Status Quo jsou stále tady, milováni davy příznivců, stále v hlubokém předklonu nad kytarami, z nichž přímo opticky vyzařuje zemité boogie. Ale nynější turné je fakt rozlučkové: „Ještě pořád to dovedeme rozpálit, živá vystoupení už ale bolí. Opravdu. Je to fyzická bolest ustát to všechno v našem věku a věnovat fanouškům takovou energii, jakou si zaslouží. Už to prostě nejde," prohlásil loni v lednu Rick Parfitt.

Pokud k nám Status Quo tedy ještě přijedou, půjde o akustický koncert. Už vydali dvě alba akustických verzí svých letitých skladeb a mají s nimi úspěch. Ale to je úplně jiná kapitola... Teď se blíží slastná chvíle, kdy Statusáci důrazně hrábnou do strun svých telecasterů a důkladně zalistují v hardrockovém slabikáři svých nejlepších skladeb! V sobotu 29. července o půl desáté večer prostě začne v Liberci koncert, který rozdovádí i stánkaře s pivem a klobásami. Kdo mi nevěří, ať do kotle běží!   

Napsáno od srdce a zcela zaujatě náruživým fanouškem SQ Milošem Pelikánem