Midi Lidi přinášejí dvě hodiny čisté radosti

Elektropopová kapela Midi Lidi strávila pandemii tím nejlepším možným způsobem. Měla hodně času na skládání, dotváření a ladění nových písní a hlavně nahrávání, a protože jsou frontmani Petr Marek a Prokop Holoubek, Magdalena Hrubá, Markéta Lisá a Tomáš Kelar velice pracovití, vzniklo hned dvacet písniček. Na jednu desku se nevešly, a tak Midi Lidi přicházejí, s jednodenním rozestupem, rovnou s nahrávkami dvěma.

Desky s vtipnými názvy Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád a Heal The World přinášejí dvě hodiny čisté radosti. Muzikantům, kteří si nahrávání vyloženě užívali, a na první poslech je jasné, jak rádi spolu jsou. A samozřejmě také posluchačům. Tedy v tomto případě milovníkům hravé, pestré, propracované, jemně alternativní a melodické hudby s inteligentními a mnohdy veselými texty.

Podle členů skupiny se první deska textově odehrává více „ve společnosti", druhá je o něco osobnější. Možná, ale myslím, že nemá smysl hledat nějaké odlišnosti, protože v případě kapely se společenské a osobní přirozeně prolíná snad v každé písničce. Obě alba tudíž považuji za rovnocenná, samostatná, dramaturgicky uzavřená. Takže je úplně jedno, v jakém pořadí je posloucháte a určitě není problém dát obě najednou.

Samozřejmě je spojuje to, čím jsou Midi Lidi výjimeční, tedy invenční, hravá, vzdušná, zdánlivě bezstarostná hudba založená na syntezátorech, do jejichž zvuku vstupují či vystřelují podle potřeby další zvuky a klasické nástroje. Tu kytara, jindy banjo, bicí nebo housle. Tato spojení působí naprosto přirozeně a umožňují velkou hudební barevnost. Dalšími poznávacími znameními jsou výrazná melodičnost, chytlavé, nikoli však vlezlé refrény, nápaditá práce s dynamikou a gradací, nakažlivá energie a výše zmíněná „všeobjímající" radost.

Se značnou dávkou zjednodušení lze dvacet písniček rozdělit do tří skupin. První tvoří klidnější, výrazně melodické skladby, kam patří například Král půjček, Dům se zahradou s náladotvorným zvukem houslí, šanson s akordeonem Lázeňský švihák, skvěle odzpívaný bubeníkem Kelarem, takřka folkový Hrníček a ještě folkovější, na akustické kytaře založená Píseň pro komára z chatičky, poetický Táborák nebo zvukově bohatá milostná a dojemná balada Prvotřídní láska s hostujícím Petrem Fialou z Mňágy a Žďorp,

Druhá skupina skladeb vyznívá energičtěji s výrazným, vygradovaným, občas magickým, jindy řízným rockovým rytmem (Brundibár, Nikdo se ti nebude smát, Láska není švédský stůl, Beran, Kožich, Papá, Bonbony a klid), v nichž to kapele obdivuhodně šlape a má obrovský drive.

A pak tu máme syrovější, naléhavější, alternativnější skladby. Reportáž psaná samoplátcem, magický, vskutku vesmírný Asteroid, uhrančivý Chopok, který na ploše bezmála osmnácti minut ani vteřinku nenudí, nebo potemnělý a hypnotický Les. Písničky plné dobrodružství, kdy nikdy nemůžete vědět, čím vás muzikanti v následující vteřině překvapí.

Další silnou stránkou Midi Lidi jsou texty. Některé plné slovních hříček a originálních obratů čistě ve stylu dada („Přišel jsem s problémem/Za zlatým doktorem/Nejdřív mi nabídnul/Bužírku s bramborem"), jiné přímočařejší, angažovanější, s přesahem. A samozřejmě plné popkulturních odkazů od Ventolina přes Emmu Smetanu, Cure, Prousta, Lennona až po SpongeBoba. Invenčně a hravě se Markovy texty zabývají tématy jako touha, únava, láska, hledání a celkem věrně se jim daří zachytit náladu v současné společnosti. Včetně neschopnosti komunikovat a vyjadřovat city.

„Ty trapnej nejsi jen když umíš mít rád. Přestaň se konečně těch správných slov bát." Že by motto těchto parádních nahrávek?