Michal Horák vystoupil s filharmonií a vydává neobvyklý zpěvník

Písničkář Michal Horák rozhodně nestojí na místě. Po třech řadových albech, mnoha úspěšných a na YouTube trendujících klipech i stovkách koncertů si připsal během začátku letošního dubna hned dva další zásadní milníky ve své rozjeté hudební kariéře. Nejenže 8. a 9. 4. odehrál dva výborné, dlouho dopředu vyprodané koncerty s Filharmonií Hradec Králové, on ještě k tomu vyplnil přání řady svých fanoušků, když vydal vlastní Zpěvník, a to ne jen tak ledajaký...  

„Lidi si o zpěvník říkali už dlouho, což je skvělý, protože to znamená, že jsou moje písničky reálně všude možně hrány. A tak jsme rozhodli jim konečně vyhovět a zpěvník vyrobit. Ale aby to nebyl jen klasický formát, chtěl jsem ho obohatit nějakou přidanou hodnotou. Vznikla tak knížka, která je primárně zpěvník, ale taky soubor zákulisních povídek o písničkách, natáčeních videoklipů a nejen o tom. Celé je to prokládané nikdy nezveřejněnými fotkami a básničkami z šuplíku. Je to prostě něco trochu víc než obyčejný zpěvník. Texty povídek jsem psal dva roky, abych měl od nich zdravý odstup a aby měly hlavu a patu. Grafiky knížky se ujal osvědčený Tony Košař, co nám dělal vizuál posledního alba. Nemůžu to sice objektivně posoudit, ale jsem ze zpěvníku šíleně nadšený," komentuje Horák publikaci.   

Ta čítá celkem 94 stran a už na obálce zaujme mnohoslibným podtitulem „a věci, co nevíte, že chcete vědět". Kromě celé řady specialit ale samozřejmě hrají klíčovou roli písně samotné včetně not i akordických značek. Čtenáři jich zde najdou celkem pětatřicet, a to včetně největších pecek jako V 7:25, Hej teto!, Netušim, Rande, Nekonfliktní typ, Není to divný a mnohých dalších.   

Není se asi čemu divit, že zmíněné songy nechyběly ani v setlistu dvou koncertů s Hradeckou filharmonií, kde zazněly ve speciálních úpravách Jana Lstibůrka. „Honza dokázal do mých písniček dostat další hudební rovinu, což je něco, co ty skladby posunulo úplně jinam, aniž by ale ztratily ten můj typický rukopis. Písnička Hej teto! zazněla jako tango, Není to divný jako polka, kdežto balady dostaly tu pravou instrumentální hloubku a emoci. Jako fanoušek disneyovek a pixarovek jsem se tetelil blahem, když jsem slyšel první návrhy aranží, protože písničky místy zněly přesně jak z dílny tvůrců mých milovaných animáků," dodává Horák.   

Podle reakcí fanoušků včetně závěrečných ovací ve stoje se blahem netelil rozhodně jen samotný Michal, který však zároveň přiznává, že pro něj oba koncerty byly zásadním výstupem z vlastní komfortní zóny: „Tréma byla obrovská, ale orchestr včetně dirigenta Standy Vavřínka byli jak hudebně, tak lidsky skvěle naladění, že mě to drželo nad vodou, a nakonec jsem si celý večer užil i včetně klasicky neplánovaných improvizací. A to mi na druhý koncert přišla i babička, která už nikam moc nechodí, takže to pro mě bylo obzvlášť cenné a důležité. Nebál bych se tyhle dva koncerty označit jako jeden z nejintenzivnějších zážitků mého života."

Foto: Anna Bartolotti