Martin E. Kyšperský z kapely Květy se nechce nikdy opakovat

Pod názvem Miláček slunce vychází nové album brněnské alternativně rockové kapely Květy. Jedná se o desátou desku v patnáctileté historii skupiny a její frontman, skladatel, textař a zpěvák Martin E. Kyšperský navíc letos slaví pětatřicáté narozeniny. Dost důvodů k tomu, aby Hudební knihovna tohoto charismatického muzikanta a příležitostného herce vyzpovídala.  



Hudební knihovna: Nové písně na album Miláček slunce vznikaly po celé tři roky od předchozího CD Bílé včely nebo až v poslední době?
Martin E. Kyšperský: „Něco dokonce ještě před minulou deskou, a něco úplně těsně před natočením. Složeno jsme měli přes dvacet skladeb, ale chtěli jsme krátkou desku, 40 minut je ideálních. Taky proto, že se to vejde na vinyl, který je pro nás důležitý. Ty písničky se většinou dlouho obrušují, hledáme tvar a dost se to vyvíjí. Je to hodně pestrá hudba, skladby mají jiné rytmy a zvuk nástrojů, často taky jiné obsazení. Je značný rozdíl hrát na bicí štětkami a k tomu na kontrabas, a pak vzít paličky a palcem na baskytaru. Někdy k tomu přidáváme elektrické bicí a všechno se tím obrátí vzhůru nohama."  

HK: Změnil se za tu dobu nějak zásadněji váš přístup ke skládání a psaní textů? MK: „Myslím, že ne. Pokud nepočítám to, že člověk se pořád mění. Jeho život se posunuje po nějaké dráze. Pro mne tvorba znamená dost. Takže na ni myslím a štve mne představa, že bych se opakoval. Z toho důvodu zkouším různé strategie. Začít třeba od rytmu bicích. Začít od náhodného slova, byť - samozřejmě - náhody nejsou."  

HK: Vzniká dřív hudba nebo texty? A zohledňujete připomínky ostatních členů kapely (jsou-li nějaké)?    
MK: „Nejdříve je většinou myšlenka, o čem by to mělo být. Příběh. Z toho se vyloupne slovo, slogan, refrén nebo kus textu. Píšu ho a přitom zpívám. Vše se pak mění a já zkouším sám na sobě, jestli mne to baví. Když ano, jdu s tím před kapelu. Když se to líbí i jim, což poznám spíš podle mimiky a řeči těla než dle hodnocení, tak začneme aranžovat. Zahrát skladbu třem kamarádům je docela náročné i po těch letech. Intimní věc, až moc."  

Starý Kortykoid z odložených písniček

HK: Z kolika skladeb jste s Ondřejem Ježkem na Miláčka slunce vybírali a vrátíte se někdy k těm, které neprošly?     
MK: „Z každého alba nám zůstala písnička, dvě nebo tři. A to od desky Daleko hle dům z roku 2003 až dodnes. Hodně z nich je fakt pěkných, nevešly se z kapacitních důvodů. Mám sen vydat v budoucnosti album těchto písní pod názvem Starý Kortykoid."  

HK: Co si slibujete od toho, že album vychází také na kazetě? Myslíte, že má ještě dost lidí přehrávače na MC? Vy ano? 
MK: „Já ano. Nechal jsem si ty stovky kazet, co jsem nasbíral od dětství a sbírám dodnes. Koupit si třeba na gramodesce starou desku The Cure stojí pětistovku. Koupit si ji na kazetě desetkrát méně. Mám rád ten zvuk, měkký a slitý v kouli. Jiný než cd. Mám rád atmosféru obalu kazety. A třeba fakt, že ji vypnete a za týden pustíte přesně od té vteřiny, kde jste skončili."

HK: Letos se Květy objevily na dvou tributech věnovaných Psím vojákům (Volá mi známá) a Vladimíru Mišíkovi (Návštěvní den). Kdo z nich je vám bližší?    
MK: „Asi jako neumím říct, jestli mám raději špagety nebo jablka. Mění se to v různých obdobích, ale k obojímu se pořád vracím hlavně přes staré desky. Filip už na hraní s kapelou neměl v posledních letech energii, ale jeho koncert k desce Střepy byl nezapomenutelný. Slušelo mu ticho. To Vladimír je úžasný dodnes. Někde na festivalu jsem si chtěl poslechnout dvě tři jeho písně, ale musel jsem zůstat na celý koncert."  



HK: Setkal jste se někdy s těmito muzikanty?    
MK: „Ano, ale vždycky jsme spolu po sobě jen stydlivě pomrkávali. S Vláďou jsem mluvil až nedávno, je to úžasný člověk."

Hraní pod Honzou Hřebejkem mě bavilo

HK: Nedávno jste vytvořil nepřehlédnutelnou postavu v seriálu Případ pro exorcistu. Jak jste se k této roli dostal a hodláte v herecké kariéře pokračovat?    
MK: „Honza Hřebejk mne pozval na konkurz, protože znal Květy i mě. Zdálo se mu, že bych to mohl zvládnout a já se do toho rád pustil. Hraní mne bavilo. Film se točil mnoho měsíců před premiérou. Teď jsem dostal nabídku od někoho jiného a taky mne to potěšilo. Mělo by jít o komedii, ale točit se má za rok, takže, pokud to vyjde, dost si ještě počkáme na premiéru."  

HK: Kromě Květů občas hrajete také ve skupině Mucha. Jak se vám spolupracuje se svéráznou zpěvačkou Nikolou? A jak se chová k chlapům v kapele?:-)    
MK: „S Niky a kapelou jsem byl dva roky, udělali jsme dvě desky. Bylo to krásný. Nikola je hodná a je s ní sranda, nikdy nebyl vážnější problém nebo hádka. To je taková trošku vnucená image, vzniklá z několika písniček. Ale ona na turné nečte spoluhráčům feministické manifesty, zrovna tak jako Ozzy Osbourne v šatně neukusuje hlavy netopýrům."