Držitelé dvou Andělů si ve studiu vystačili bez hostů

Pod názvem Bílé včely vychází nové album brněnské kapely Květy, která má ve svém vlastnictví dva Anděly v kategorii Alternativní a nezávislá scéna. O novince a brněnské hudební scéně si Hudební knihovna povídala se zakladatelem Květů, skladatelem, textařem, zpěvákem a kytaristou Martinem E. Kyšperským.

HK: Proč jste oproti minulým deskám nahráli Bílé včely bez hostů, třeba bez zpěvaček?    
Kyšperský: Chtělo to jiný koncept. Jen energii nás čtyř. A pak jsem cítil, že ty písně nejlíp zazpívám všechny sám, protože vím, o čem jsou.     

HK: Album vznikalo se zvukařem a producentem Ondřejem Ježkem. Sice bez hostů, ale s množstvím elektronických zvuků. Proč se tam objevily?    
Kyšperský: To souvisí i s tím, že album vznikalo právě jen v základní sestavě. Ondra Ježek by se normálně neudržel a nahrál tam všelijaké nástroje (a on to umí!). My mu řekli, že nezveme hosty, ale on může, protože už je vlastně napůl v kapele, v rodině. Vyřešil to tak, že sice nedotáčel nástroje, ale zato nám přidal různá echa, pazvuky, skřípance i úplně sladké ozvěny. Vyrobil to ze střípků zvuku našich vlastních vyhrávek. Duchové ve stroji.

HK: Budete na nadcházejících koncertech hrát celou novinku?     
Kyšperský: Budeme z ní hrát většinu písní, řekněme deset z dvanácti, což jsme dřív nedělali. Některé skladby fungují na deskách, ale naživo nemají tu sílu. Pro mne je velká úleva, že hodně lidí reaguje na píseň My děti ze stanice Bullerbyn. Myslel jsem si, že to bude ozdoba desky a lůzr koncertů, a ono ne. Ale budeme hrát i hity s fousama, lidé na nás z publika volají jejich názvy, je to zábava.  



HK: V čem se liší live verze vašich písní od těch na CD?    
Kyšperský: V určitých místech na desce zní staré varhany, elektrické piano, ruční ždímačka, banjo nebo dokonce sitár. To sebou naživo nevozíme, ale zase je to živě ještě syrovější. My si ty skladby už pěkně ohráli, oklepali, můžeme si dovolit různé improvizace. Před rokem jsme udělali kazetu s živými verzemi našich písní ze starších desek. Záměrně to vyšlo jen na audiokazetě, je dobrodružné se k tomu dostat, pro  někoho. Ale je tam krásně slyšet, jak se písničky vyvíjí, jak se z nich osekává to míň důležité a zůstává dřeň. Možná, že se takový proces děje právě teď s novými skladbami. Ale ty jsme osekávali už dlouho před natočením desky a nejspíš to pokračuje i teď.  

HK: Čím si vysvětlujete, že se v Brně tolik daří alternativní scéně?    
Kyšperský: Možná je v tomto kraji nějaká moravská melodika, jiná než v okolí. Možná je tu méně hekticky než v Praze. Jiný vzduch, jiná voda. Leoš Janáček. Víno. A třeba jsem úplně vedle, protože co je alternativní scéna? Starší jména jako Bittová, Václavek, Ostřanský tu už dávno nežijí. A nová scéna? Napadá mne Budoár staré dámy. Pak jsou kapely, které chtějí dělat písničky jen bez klišé, řekněme Biorchestr. Ale takhle se přece někdo odlišuje v každém kraji. A pak je ještě možnost, že já sám sebe neumím vidět z odstupu. Nevím o tom, ale jsem kluk z Brna se vším všudy. I ta hudba je taková. 

HK: Myslíte tedy, že je brněnská hudební scéna zásadně jiná než třeba pražská?    
Kyšperský: To už jsem vlastně odpověděl. Přijde mi spíš, že se liší hudba, kterou člověk dělá ve městě a na vesnici. A taky v tom, k čemu se víc upíná. Jestli k inspiraci z kapel, které vidí v klubech, z divadel, výstav obrazů... Nebo jestli naopak chodí do lesa. Jestli chodí pařit s kamarády, jestli vidí svět už očima svých dětí nebo třeba ještě víc očima svých rodičů. Všechno má něco do sebe. 

HK: Jaké tuzemské formace máte nejraději?
Kyšperský: Líbí se mi B4, odvaz, vůbec se s tím nepářou a přitom jsou hraví. Beata Bocek, čistá energie, hlas a emoce. Listolet - pěkné písničky, vykoumané muzikantsky (což beru jindy spíš jako urážku, ale tady ne). Midi lidi, že to je nejen sranda, ale i něco navíc, co nedokážu popsat. Čoko voko, u toho se směju, z elektronické scény Dva, Floex, Tomáš Vtípil. Potom miluju Dášu Voňkovou a Oldřicha Janotu, to je magie. Jana Vébrová, Lenka Dusilová a strašně moc umělců, které jsem teď zapomněl. Nejraději mám asi OTK, jejich deska Okolo je nejlepší.

HK: Pobýváte raději ve studiu nebo na koncertních pódiích?    
Kyšperský: Sladké nebo slané?? Obojí, že jo??! Já to miluju všechno. 

Hudební knihovna děkuje Martinu E. Kyšperskému za odpovědi a přeje hodně dalších muzikantských nápadů a spokojených posluchačů.