Magnum stále ještě umí pořádně vystrčit drápy. Občas.

Poznávacím znamením birminghamských Magnum je takřka posvátné spojení úžasného hlasu Boba Catleyho a kytarového čarování Tonyho Clarkina, díky nimž mohly být žánrové škatulky rozšířeny o pompézní rock, jemuž zůstávají věrní už takřka půl století. Ostatně nic jiného se od kapely ani nečeká než hudba plná bombastických refrénů, vrstvených vokálů, melodických sól, podbarvená klavírním doprovodem.  

Přesně taková je i alchymie dvaadvacátého studiového alba The Monster Roars, přestože může svým obalem budit dojem řádně nabroušené, až metalové desky. S přimhouřením oka se dá něco takového říct snad jen o titulní skladbě, ale pak už přichází jedna melodická smršť za druhou. Ať už jde o hitovky Remember, All You Believe In nebo hlavní singl I Won't Let You Down, jež jsou dokonalým příkladem dobře zvládnutého řemesla, které postarší pánové přetavili v opravdové umění. A že jim schází živé hraní, dokazuje druhý singl No Steppin' Stones, který je nahrán s živou kulisou publika.  

Abych ale pořád jen nechválil, provází desku i slabší chvilky. Zejména v její druhé polovině. Nejpatrněji v téměř sedmiminutovém eposu Your Blood Is Violence, který jako by Magnum natahovali na skřipci, protože ne a ne skončit. I tak ale budou skalní fanoušci nadmíru spokojeni, přestože je kapela v posledních dvou dekádách zásobuje každé dva roky novým albem. Nutno hned dodat, že novinka patří k těm povedenějším, a i když je utkána na hedvábně hladkém podkladu, umí občas pořádně vystrčit drápy.