Lockdownovým klipem uzavírají Zrní Nebeský klid a chystají novou desku

„Strhující, skvěle šlapající píseň s výrazným vlivem elektroniky." Takto jsme psali v recenzi na loňské album kapely Zrní Nebeský klid o písničce 16:07. Nyní se dočkala barvitého, nápaditého lockdownového videoklipu. První záběry čtyři Honzové a Ondřej nahráli ve svých domovech v době, když byl loni kvůli lockdownu zákaz cestování mezi okresy. Zrní se ale dívají také dopředu, na jaře plánují nahrávat novou desku.

Od počátku Zrní poukazují zejména na pozitivní stránky pandemie, která jim umožnila více se věnovat svým rodinám, práci na zahradě, výletům nebo klidu o samotě. „S klukama jsme si od sebe odpočali, což nám hodně pomohlo. Přerušili jsme tim spoustu nepříjemnejch navyklejch vzorců ve vzájemnejch vztazích. Zase jsme se na sebe začali těšit a víc si vážit toho, čím si navzájem jsme," říká frontman Zrní Honza Unger. 

U zrodu videoklipu stál nápad kytaristy Honzy Juklíka, aby každý během zákazu cestování mezi okresy natočil na mobil domácké video ke skladbě 16:07. Celkový zvuk byl až na zpěv snímaný pouze na mobil, narozdíl od verze na desce je tahle verze zcela akustická. Realizace klipu, kterým Zrní uzavírají příběh Nebeského klidu, se ale nakonec protáhla. „Kluci byli rychlí, jenom já to zasekl asi na půl roku, protože jsem měl nápad pouštět si to, co kluci nahrajou, jako projekci, a pak pouštět i sebe jako projekci. Na to jsem si nedokázal v režimu s dětma doma udělat čas. A pak se to zaseklo ještě na stříhání. Tomáš Bláha, se kterým rádi děláme, se k tomu dostal taky až po šesti měsících. Takže tenhle lockdownovej klip nakonec pouštíme do světa po roce, když se dost možná blíží lockdown další," dodává Unger, který se s kapelou soustředí už na přípravu sedmého řadového alba Zrní.

Zrní si už loni uvědomovali, že se nic nemusí vrátit do podoby, na kterou byli zvyklí. Že se s kapelou už třeba nebudou moci vrátit k živému hraní v té formě, aby je i nadále živilo. „Tenhle zážitek pomíjivosti byl úžasně osvobozující. V tomhle směru je pro nás koronavirus darem. Poukázal znova na to, co je podstatný. Intenzivně jsem ucejtil, že nemusim vůbec nic nikomu dokazovat, ani sobě. Vždyť si ty písničky píšu třeba jenom do šuplíku. Můžu si jen tak blbnout," říká Unger.

V tomto nastavení Unger psal texty na desku, která by měla vyjít v příštím roce. „Cejtil jsem, že v nich nechci vůbec nic řešit, nechci je psát rozumem, ale spíš se tak nechat unášet. Tentokrát žádný řešení, žádnej mozek, žádnej aktivismus. Bude to zas jiná deska, veselejší, možná folkovější, deska s jednoduchejma písničkama o lásce. Mám pocit, že takhle nějak jsem si to představoval na uplnym začátku, když jsme před dvaceti lety kapelu zakládali. Na jaře se chystáme do studia," uzavírá Unger.