Lakuna zve k tanci i soustředěnějšímu poslechu

Za jeden z nejslibnějších debutů loňského roku lze považovat eponymní album plzeňské kapely Lakuna. Na jedné straně předkládá temperamentní, skočné, šťavnaté písničky, na druhé pak jemnější, melancholické, procítěné skladby. První, určené k tanci, zaujmou okamžitě, druhé, směřující k soustředěnějšímu poslechu, postupně, ale o to trvaleji. Navíc z celého alba proudí mohutná vlna pozitivní energie, nakažlivé radosti, nehrané upřímnosti a velké svobody.

Písničky Lakuny lze hodně zjednodušeně řadit k alternativnějšímu šansonu, ale kapela se nebrání ani jazzu, folku, balkánské dechovce, klezmeru či rocku. Určujícím nástrojem je akordeon, který si díky nápaditým aranžím výborně rozumí s kytarami, houslemi, saxofonem, bicími nebo jemnějšími perkusemi. Dalším poznávacím znamením skupiny je výrazný a barevný vokál Petry „Kuny" Hynčíkové, který umí pohladit i zaburácet. Když to rozbalí například v písničce Šrám, posluchačům naskakuje husí kůže.

Úvodní Anděli otevírá pro kapelu charakteristický zvuk akordeonu, k němuž se postupně přidávají další nástroje. Pozvolna tak rozkvétá v pestrou píseň, kde se temperamentní pasáže střídají s těmi klidnějšími. Jako dravá řeka uhání skočný šanson Řeka ve mně, obrovský drive i nasazení všech muzikantů. Střih, výhybka a máme tu melancholickou, vážnější a pomalejší Emily s výraznými houslemi Jitky Malczyk a banjem Tomáše Suchého.



K jazzu a folku směřuje skladba Po tmě, v níž je radost poslouchat delší instrumentální pasáže. Volba hostujícího kytaristy Josefa Štěpánka se osvědčuje nejen v této nápadité skladbě. Veslo nabízí křehkou, citlivou melodii a chytlavý refrén, po přemýšlivějších skladbách zve rozpustilá a pěkně rozjetá Kočička opět do tance. Romantikou zavání posmutnělý song Lásko má, jejíž náladu určuje tenor saxofon Jana Štolby.

Gellnerovu báseň Perspektiva oblékla skupina do šansonu se silnou atmosférou a naléhavým zpěvem, rychlé tempo s pomalejším střídá proměnlivá Smyčka. Rockovou baladu nabízí Šrám, jediná skladba bez akordeonu, což zajišťuje příjemnou změnu. Nahoru dolu přináší melodickou lahůdku a o závěr se postará živelná, rozpustilá a velice chytlavá skladba V objetí, která musí roztančit úplně každého.



S barevnou hudbou výborně ladí i texty, jejichž autorem je, stejně jako u hudby, ve většině případů kytarista a banjista Tomáš Suchý. Jsou ze života a o životě, nápaditě se v příbězích i obrazech zabývají láskou, vírou, nadějí, odpuštěním nebo svobodou. Jsou stejně přirozené, autentické a svěží jako celá produkce kapely Lakuna.