Kontrabasista Tomáš Liška natočil album o naději

Každé album kontrabasisty Tomáše Lišky získalo nominaci na Ceny Anděl. Jak praví klasik: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?" Snad tomu bude i v případě páté desky, kterou Liška se svojí kapelou vydává pod názvem Hope. I na ní namísto sólových exhibic rozprostírá průzračně čistou a jasně čitelnou instrumentální hudbu, která čerpá ze silných melodií. Bohatou paletu nálad, v nichž hráči elegantně plachtí uvolněnou improvizací, mu pomáhá vytvářet mezinárodní sestava: akordeonista Nikola Zarić, houslista Efe Turumtay a bubeník Kamil Slezák. Nahrávka vychází jak na CD, tak i na vinylu, doplněná o zpěvník.

Proč název Hope? „Protože jsem to tak cítil. Tohle album bylo natočené v době celkem velké osobní krize a vyhořelosti, která mě několik posledních let provázela. Uvažoval jsem nad spoustou věcí, dával si dohromady souvislosti a srovnával myšlenky. Slovo Hope, tedy naděje, shrnuje a vystihuje celé to období asi nejlépe," popisuje Tomáš Liška.

To, že nahrávání alba pro něj nakonec odstartovalo návrat k normálu a pomalu ukončovalo období krize, zpočátku vůbec netušil. „Co jsem ale cítil, byla radost z hudby, kterou jsme natočili. Materiálem jsem si před natáčením nebyl moc jistý, ale při zpětném poslechu jsem cítil, že je to ono! Baví mě energie, kterou ta deska v sobě má. Baví mě, jak kluci hrajou, a co přinášejí do mojí muziky. Cítím z ní sílu kapely," doplňuje Liška, který s kapelou od vydání předchozí desky Invisible Faces odehrál mnoho skvělých koncertů po Evropě, Africe a dokonce turné v Japonsku.

Kromě toho získal cenu publika na Ostrava Crossroads a pozvání na několik dalších hudebních konferencí. Na podzim 2018 jej porota z 1500 kapel vybrala na prestižní world music konferenci Womex, která se konala v Las Palmas. Kapela vystoupila v hlavním čase v sále filharmonie Alfredo Kraus. Ohlasy na koncert byly obrovské. „Poslední dobou kolem sebe vnímám spíš projekty než kapely. Nazkoušet, natočit, vydat, udělat pár koncertů a je po projektu. Ale kapela je něco, co funguje na jiné bázi a síla, kterou může mít, je úplně jinde než u projektů. Posluchači za náma po koncertě chodí, jak je bavilo vnímat naše napojení na pódiu a energii, kterou dohromady vytváříme. Tahle kapela je pro mě jako druhá rodina, i jsme jeden z Čech, druhý se Srbska, třetí z Turecka a čtvrtý z Hané," vysvětluje.

Foto: Dušan Tománek