Kanadský hudebník Jesse Cook bude mít v Praze premiéru

Celosvětově uznávaný kanadský kytarista, skladatel a producent Jesse Cook, jež ve své tvorbě dokonale kombinuje prvky jazzu a flamenca, se na začátku nového roku poprvé představí českému publiku. Vystoupí za doprovodu svého bandu ve čtvrtek 20. února v pražském Lucerna Music Baru. V roli předskokana se objeví slovenské uskupení BlueZodiac.

Jesse Cook stihl vydat již deset žánrově rozdílných alb a posbírat celkem jedenáct nominací v soutěži Juno Award, která každoročně oceňuje nejlepší umělce z Kanady. V roce 2001 získal za album Free Fall vítězství v segmentu světové hudby a instrumentálních kategorií. Ve své tvorbě se vyznačuje především tím, že kombinuje prvky jazzu a flamenca a rád bere své posluchače do míst, kde ještě nikdy nebyli.

V dětství žil s rodiči v jižní Francii. Poté se přestěhoval do Kanady, kde začal chodit na kytarové lekce. „Můj učitel hrál flamenco. Poté jsem navštívil svého otce ve Francii, kde jsem se potkal s jeho sousedem, kterým byl Nicolas Reyes, slavný zpěvák z Gipsy Kings. Pak jsem stejným způsobem viděl hrát na rohu ulice cikánské děti. Bylo to, jako kdyby svět zvažoval, jak mě zaujmout tímto stylem. Brzy jsem se jím stal doslova posedlým. Byl jsem podmaněn naprostou virtuositou a svobodou, kde lidé mohli hrát cokoli, co chtěli a vytvářet tak prostor mezi jazzem a flamencem," popisuje Jesse Cook.

Na tento zážitek navázal studiem klasické kytary na Royal Conservatory of Music a pak přešel na York University. Své studium pak ukončil na Berklee College v americkém Bostonu, kde se věnoval jazzu. Poté procestoval celý svět, aby našel tóny, se kterými se ztotožňuje. Ve svých dílech prozkoumává kořeny flamenca a jeho mnoha odnoží po celém světě.

„Rád hledám společný základ pro různé hudební tradice a prostor, kde se může hudba všude na světě sejít dohromady," vysvětluje Cook a pokračuje: „Místo, kde se moderní tóny mohou mísit se starodávnými. V našich životech je hodně hranic. Některé si vybudovali druzí, některé jsme si vybudovali my sami. Kdykoliv jsem se odvážil za hranice svého života, stal jsem se díky tomu lepším. Vyrostl jsem ve studené válce, ve světě hranic a zdí. Ale později lidé začali měnit způsob myšlení. Zdi spadly dolů. Evropa se sjednotila a lidé se stali světovými občany. Rostoucí nacionalismus dneška využívá naše rozdíly, neoslavuje je. Jsme zpět u budování zdí a já toto nechci."