Justinovy zkušenosti se vyplatily

Justin Timberlake je bezesporu muž mnoha tváří. Ve svých dvaatřiceti letech už v showbyznysu dokázal snad všechno, co si muzikant může přát. A Timberlake navíc nezůstal jen u hudby. Od svých začátků v úspěšném boybandu 'N Sync už uplynulo hodně času, během kterého zpěvák stihl vydat dvě sólová alba Justified (2002) a FutureSex/LoveSounds (2006), obě velmi úspěšná (více než 7 miliónů prodaných kusů). Poté, co se nasytil hudebního úspěchu (šest cen Grammy a čtyři ceny Emmy) se rozhodl dobýt i svět filmu. Mnozí se tohoto nápadu hrozili, ale po skvělých filmech The Social Network, Vyměřený čas nebo Kamarád taky rád musí být Timberlake uznávaný i jako herec. Po šesti letech se ale vrhl na novou desku a pojmenoval ji The 20/20 Experience, těžko říct, co za tím stojí.

Dvakrát do stejné řeky nevkročíš?

Justinu Timberlakovi v tichosti pomáhal renomovaný producent Timbaland, a jeho umění na desce opravdu lze slyšet. Ostatně dvojka Timberlake/Timbaland se samozřejmě nepotkává poprvé, spolupráce probíhala už na předchozích dvou počinech. Timberlake se do hudebního světa vrací s neobyčejnou grácií a přitom velmi nenuceně. Nemá zapotřebí svůj comeback pompézně vytrubovat do světa. I přesto, že jeho deska vychází po boku desítek dalších, už teď je jasné, že bude opět ohromně úspěšná. Jak je to možné? Má snad Timberlake nějaký recept na dobrou popovou desku, který stačí aplikovat a úspěšné album je na světě? No, dá se to tak říct.

Zpěvák má totiž svoji vlastní tvář a nemusí posluchačům ani médiím podstrkovat jakýsi duplikát sebe sama. Jinými slovy, nemusí ze sebe dělat šaška, aby na sebe upozornil nebo aby se líbil. Zaujme jednak svým hlasem, ale hlavně lehkostí svých písní. Dokáže napsat takovou muziku, která není náročná na poslech, při které si dokážete odpočinout, která "nebolí". Nevyžaduje žádné pekelné soustředění, a tak se skvěle hodí na pozadí při práci, jízdě v autě nebo prakticky při jakékoliv činnosti, která potřebuje vaše plné soustředění. Kdybych to měl žánrově zaškatulkovat, hodí se ta nespecifikující nálepka neo soul, tedy kombinace r'n'b, s výraznou podporou jazzu, funku a příjemných, leč skladatelsky složitých orchestrálních aranží.

Na desce najdeme rozumný počet deseti písní, ale trochu jsem se bál jejich stopáže, která je v průměru nad sedm minut. Což se může zdát hodně. Vždyť celá deska vám bude hrát více než 70 minut! Tím hůře, že všechny písně zní velmi podobně, s Justinovým charakteristickým hlasem, letmými beaty a rozličnými aranžemi v pozadí. Písně mají navíc podobné, takové líné, tempo, a některé skladby jsou příliš roztahané, čímž jejich potenciál trpí. Při uvadající soustředěnosti vás však tu a tam probudí velkolepá, živá pasáž, která většinou netrvá dlouho, ale vdechne skladbě nový život. Pak už záleží na vás, jestli to je dostačující. Pokud budete věnovat pozornost textům, uslyšíte Timberlakovy sexuální zpovědi, stejně jako zamilované příběhy a příhody z tanečního parketu.

Extravagance za každou cenu? Ne, děkuji.

Jak už jsem psal, Timberlake nemá potřebu se předvádět nebo provokovat. Za prvé není na scéně žádným nováčkem a jeho práce už budí pozornost sama od sebe, a za druhé je jeho hudba natolik dospělá, že by se kolem ní žádné skopičiny ani nehodily. To znamená, žádné extravagantní oblečky, kontroverzní výroky, nepřirozená vtíravost nebo věčně propírané skandály, na které lze reagovat jen pomocí tagu #facepalm. Justin Timberlake zkrátka ví, co v něm je a zná svoji cenu. Výše zmíněným by se jen shazoval, a tak si směle může vyrazit na koncert v elegantním saku a zachovat si svoji důstojnost.

Navíc, proč by něco takového dělal, když jeho písně zní tak, jak zní? Není tajemstvím, že Justin na svých albech neskutečně dře a perfekcionismus ve studiu je jeho nejlepším přítelem. Společně s producenty do sebe dokázal vkusně zakomponovat jemné taneční beaty s melodickými refrény a orchestrálními samply v pozadí.

Zralost jeho muziky slyšíte v každé písni, třeba hned v prvním singlu Suit & Tie, který vás patřičně rozhoupá a pošle vás s koktejlem na večerní párty k moři. Za zmínku stojí všechny písně, každá má v sobě to "něco", co vás dostane. Ať už romantické až intimní Strawberry Bubblegum a Spaceship Coupe, rozhicovaná Tunnel Vision, která připomene Justinovu dřívější tvorbu nebo funk-hopová That Girl. Určitě vás osloví skočná píseň s exotickým feelingem latinsko-amerických kmenů, to je totiž Let The Groove Get In a až se vaše boky přestanou natřásat, uklidníte se u fantastické skladby Mirrors, která má skvělou atmosféru, výborný zpěv a nakažlivou atmosféru. Rozhodně největší hit na albu, klobouk dolů.

Závěrem už můžu říct snad jen to, že Justin Timberlake (ani nikdo z jeho týmu) po těch letech nezapomněl dělat dobrou hudbu. Toto album má v sobě obrovský potenciál a velmi živý vnitřní náboj, který vás pozitivně nabije a pokud nejste vyloženým odpůrcem popu a podobné muziky, musí vás to bavit. Nakonec je vlastně docela škoda, že si na tak dlouho odskočil k filmu, protože bychom teď mohli mít jeho hudby o něco víc. Kvůli tomu vlastně nemusíme být smutní příliš dlouho, v listopadu tohoto roku má totiž vyjít jakási "druhá část The 20/20 Experience". Nu, jestli to bude alespoň z poloviny tak dobré, jako první půlka, je na co se těšit.