Jsem teď v jednom kole, ale kasino asi není pro mě, říká taneční diva Mista

Mladá slovenská zpěvačka a skladatelka Mista razantně vtrhla na tuzemskou, evropskou i světovou taneční scénu. O tom, jak se jí to povedlo, proč v Číně nenosila žlutou barvu, kde vznikaly její jednotlivé videoklipy a o spoustě dalších zajímavostech jsme s ní připravili následující rozhovor.

Hudební knihovna: V poslední době toho máte docela dost, hlavně vaše „odskakování" na Dálný Východ musí zabrat spoustu času. Jak to všechno probíhá?
Mista: Do Číny létám ve středu, o víkendu zpívám a v pondělí se vracím. Cesta trvá kolem dvaceti hodin, takže sednu do letadla, přiletím na letiště, jdu na oběd, večer jsou koncerty, skončím v neděli ráno, sednu do letadla a letím zpátky. V mezičase vystupuji tady v České republice.

HK: Jak se vám daří spojovat tenhle kočovný život se svým soukromím?
M: Všechen svůj čas teď věnuji práci. Doma se stačím postarat tak akorát o svého psa. Hodně toho také prospím, jelikož v Číně je šestihodinový časový posun. Ale baví mě to.

Jedinečná Čína s horkou vodou

HK: Zůstaňme ještě chvíli v Asii. Čím si vysvětlujete zájem Číňanů o vaše vystupování?
M: Je to pro mě všechno velmi výjimečné. Dostala jsem se tam díky podpisu smlouvy s německým vydavatelem, ten rozposlal nabídky do svých spřízněných společností, v TOKO Asia se to zalíbilo a pozvali mě udělat turné. Je to asi tím, že v Číně se otevřel trh, je tam hlad po západní muzice i vzestup taneční hudby. V samotné Číně totiž není příliš mnoho tvůrců, když jsem se s někým potkala, tak se skladateli a skupinami z Hongkongu. Ale to už je teď vlastně oficiálně jeden stát, oni jsou na to hodně hákliví.

HK: Co vám z Číny nejvíce utkvělo v paměti?
M: Byl to pro mě obrovský zážitek. Všechno tam funguje jinak než u nás, je to úplně jiný svět. Mají cenzuru, jiné zvyky, mentalitu. Člověk se až diví, jak čínská města vypadají kosmopolitně, měla jsem pocit jako v New Yorku, všude moderní mrakodrapy, avšak zároveň lidé stále silně ovlivnění komunismem... Při vystupování jsem například nemohla nosit červenou barvu, protože to je barva komunismu, ale ani žlutou barvu, protože to je zase symbol protikomunistického boje. Člověk tam také nedostane studenou vodu, podle jejich zásad vše studené škodí tělu. Když se chcete napít, nabídnou vám vroucí vodu, a když je přesvědčíte, že se chcete napít studené, donesou led, vroucí vodu si nalijete do ledu a vznikne vlažná voda k pití. Coca Cola z lednice neexistuje.

Škola, základ života

HK: Jak se na tohle vaše cestování a vůbec tvorbu dívají vaši rodiče?
M: Samozřejmě nejdříve byli zklamaní. Chtěli, abych se věnovala klasice, tak jsem hrála na housle a klavír a dokončila konzervatoř a vysokou školu. Můj sen bylo však vždy tančit a zpívat, proto jsem se po škole vrhla na moderní hudbu. Navíc jsem se od rodičů odstěhovala sem do Čech. Postupně, s vydáváním singlů a prvními úspěchy, si rodiče začali zvykat a teď mě vážně moc podporují.

HK: Využíváte vůbec své klasické hudební vzdělání v taneční hudbě? Jde to dohromady?
M: Nejde. Škola ale byla velmi těžká a díky ní jsem získala všeobecný i teoretický rozhled o hudbě. A navíc jsem tam od spolužáků dostala přezdívku Mista, to jako multinstrumentalista, kterou jsem si rozhodla ponechat pro svou uměleckou dráhu.

HK: Asi se díky tomu hodně podílíte na vzniku svých jednotlivých písniček, je to tak?
M: Ano, pěvecké linky si tvořím úplně sama. Co se týče textů, vždy nadhodím téma, o čem by měl být a přátelé v Belgii nebo Anglii napíšou finální podobu. Když je to všechno hotové, sednu si s producentem Stano Šimorem a vzniknou aranže. Co se týče choreografie, tak tam mám úplně hlavní slovo, tam to chci mít pod kontrolou, abych se při tom dobře cítila.

Čtyři videa aneb od Rock It po Show Me

HK: První video Rock It (United) se natáčelo v Praze. Jaký máte k našemu hlavnímu městu vztah?
M: Já mám vynikající vztah k celé České republice. Ze Slovenska jsem odešla proto, že tam nebylo zázemí pro taneční hudbu. Tady jsem druhý rok a neumím si představit lepší místo na bydlení, život a práci. Líbí se mi tady, žiji v Sázavě, čtyřicet minut autem od Prahy, hodně cestuji po Čechách. Netajím se tím, že mi Česká republika dala šanci se dále rozvíjet a pomohla mi i v odrazu do evropského účinkování.

HK: Pak jste realizovala další klipy, Never Hide a Ca$h Out. Jak vznikaly?
M: První se točil v Berlíně, což byl požadavek německého vydavatele, který chtěl singl vydat. Při natáčení byly mínus dva stupně a běhali jsme tam v krátkých tričkách, brr, nic moc. Ale Berlín se ukázal jako ideální prostředí pro rockovou stylizaci klipu. To Ca$h Out, píseň stvořená s rumunskou skupinou Morandi, vznikl v jednom bratislavském kasinu, což byla vzhledem k názvu skladby tutovka. Byla jsem kasinu poprvé v životě a překvapilo mě, co tam bylo v kteroukoli denní i noční hodinu lidí. Já a kasino, to asi nejde moc dohromady.

Spolupráce s Morandi

HK: Nejnovější videoklip Show Me už je svázaný s vaším dlouhohrajícím debutem. A nejen názvem…
M: Je to můj nejoblíbenější videoklip, písničku jsem si sama složila, tak k ní mám takový osobnější vztah. Navíc se skvěle točil, voda v bazénu v Čeladné měla 35 stupňů, takže paráda. Akorát jsme na to měli jenom jeden den, protože to bylo mezi mými dvěma pobyty v Číně.

HK: Jak byste charakterizovala své první album?
M: Pracovali jsme na něm celý rok, protože jsme si chtěli dát záležet, aby bylo výborné. Jsou na něm dvě coververze, už zmiňované hitovky Rock It a Never Hide, pak je tam jedna pomalá věc na změnu tempa a zbytek jsou mé autorské skladby. Obzvláště si cením písně Ca$h Out, kvůli zmiňované spolupráce s Morandi, to pro mě byla velká zkušenost.

HK: Co plánujete na příští rok?
M: Vše se nejdříve bude točit kolem singlu Show Me, v lednu proběhne rozhlasové promo i slavnostní křest. V Německu vydám album pro německý trh a stejně tak bude čínská verze alba, ale to chvilku potrvá. To víte, mají tam na to zdlouhavé schvalovací procesy…