Josef IX. – Aristokrat českého popu v Krajině lásky

Považovat se za aristokrata české popové hudby chce pořádný kus odvahy. A ta Josefu IX. (vlastním jménem Josef Devátý) nikdy nescházela. V životě prošel ledasčím. Živil se jako bubeník, kuchař, pořadatel kulturních akcí, dýdžej, imitátor nebo jako hudební skladatel. V devadesátých letech přitom patřil k velkým nadějím české populární hudby a měl slušně našlápnuto ke slibné kariéře. Působil v kapelách Soňa a Karel, Ultrablue, Josefína, Photolab s Magdalenou Šalamounovou, krátce bubnoval ve skupině Indigo Petera Nagye a jako bubeník spolupracoval i s Karlem Gottem na jeho prozatím posledním albu S pomocí přátel (2014). Muzikantsky se dokonce pokoušel prosadit v Londýně. Na svém kontě má též hezkou řádku alb, pod nimiž je podepsán jako výhradní autor. Přesto ještě nestihla jeho hvězda naplno zazářit.  

To by se teď mělo změnit. Josef IX. se totiž uchází o přízeň posluchačů aktuálním albem Krajina lásky, které pokřtí 21. října. Už z prvních ukázek je zřejmé, že jde o svěží popík s nezaměnitelným rukopisem tohoto skladatele, který nám předkládá ve svých textech lásku z mnoha úhlů pohledu. Hudebně se přitom pohybuje na vlnách středního proudu a když je třeba, dokáže svým písním vdechnout potřebnou energii nebo jimi hladit po duši. Příznivci melodického pop rocku budou tedy nejspíš nadšeni a tak nastal správný čas si s Josefem o jeho hudbě a novém albu popovídat.

Hudební knihovna: Tvoje nové album se jmenuje Krajina lásky. Proč zrovna tenhle název?
Josef IX.: "Nejdříve mě napadla písnička, která se tak jmenuje, a ten název mi přišel dobrý. Myslím si, že je to ten nejlepší název pro aktuální desku. Doba je zlá, válka takřka na spadnutí, proto je krajinou lásky myšlena také naše krásná zem a láska jako taková, která se objevuje snad v každé mojí písničce."



HK: Kterou skladbu z nového alba máš nejraději?
Josef IX: "Momentálně asi Oběti a vrazi, která je o současnosti. Musím ale přiznat, že poprvé, a to jsem už vydal několik desek, mě tahle nová opravdu baví. Má super zvuk a jde poprvé o celistvé dílo. Hlavně mi ale nevadí můj zpěv. Prostě se vše sešlo tak, že deska nemůže naštvat ani moje nepřátele (smích)."

HK: Slyšel jsem, že tě doprovází opět nová kapela. Můžeš nám ji představit?
Josef IX: "Ne, čím déle hraji, tím více už nechci nic měnit. Ano, máme novou patnáctiletou velmi šikovnou bubenici Natálku B. a na basu hraje Vladimír Budík. Jinak je ale vše při starém. Hraje se mnou totiž můj věrný kytarista Majkl a ten mě doprovází už od mých čtrnácti let. Jinak počet těch, co mě kdy hudebně doprovázeli, nejde ani spočítat (smích)."

HK: Kde tě můžeme vidět s kapelou v nejbližší době?
Josef IX: "Aktuálně zvu všechny na křest desky 21.10 do Radimi u Kolína, kde vystoupím spolu s Jakubem Smolíkem na koncertě Hvězdy v Radimi s Rádiem Blaník. Tam také každý, kdo si koupí vstupenku, dostane nové album, takže hudební Vánoce budou letos už v říjnu."



HK: A tak mě napadá, kdo bude vlastně kmotrem alba?
Josef IX: "Byl bych rád, kdyby dorazil můj kamarád, hudební redaktor a spisovatel Jarda Špulák a potom dalších osm kmotrů, jak u mě bývá zvykem. Bude mezi nimi například zakladatel babyboxů Ludvík Hess, jemuž bude věnována část výtěžku z tohoto koncertu."

HK: Co považuješ za svůj největší úspěch v rámci hudby?
Josef IX: "Asi to, že jednu moji skladbu nazpívali současní největší čeští zpěváci jako Karel Gott nebo Helena Vondráčková. Jako bubeníka mě pak těší, že jsem bubnoval na poslední desce Karla Gotta. Celkově jsem rád, když napíšu nějakou písničku, která se líbí mně i posluchačům."

HK: Chtěl jsi být vždycky zpěvákem? Dělal jsi někdy něco jiného?
Josef IX: "Byl jsem od začátku bubeníkem a celkem mě to bavilo. Problémem bubeníků však je, že chtějí být také vidět. Probubnoval jsem se postupně až do armádní posádkové hudby v Táboře a po vojně hrál se spoustou kapel a zpěváků. Měl jsem po hudbě pořád hlad. Všechny peníze jsem proto utratil za paličky a činely. A tak jsem šel jednou po Karlově náměstí v Praze kolem jedné pizzerie, pěkně to tam vonělo, a všiml si cedulky „přijmeme kuchaře". Řekl jsem si o místo a oni mě přijali. Samozřejmě jsem si tenkrát vymyslel, že jsem to už dělal, byl tam ale super italský kuchař, který mě naučil vařit a za dva měsíce jsem se mohl stát šéfkuchařem. Byla to ale jen taková odbočka. Později jsem se stal zpěvákem, protože jsme nemohli v kapele pořád najít toho správného lídra a tak jsem to zkusil. Nakonec jsem se v tom našel a zůstalo mi to dodnes."
Josefe, díky za rozhovor.

Autor rozhovoru: Roman Zahrádka
Foto: archiv zpěváka