„Jdeme teď více energickou, živočišnou a místy až rockovou cestou,“ poznamenává Slza k novince 3.

Hudební dvojice Slza, která na naší hudební scéně působí šest let, vydává nové album se symbolickým názvem 3. Skupina na něm spojila své síly s britskými producenty Oliverem Somem, Eddem Hollowayem a Nickem Atkinsonem a další novinkou je, že se na nahrávce autorsky podílel i zpěvák Petr Lexa. Hudební knihovna vyzpovídala nejen Petra, ale také kytaristu Lukáše Bundila.  

Hudební knihovna: Jak práci na desce a s deskou ovlivnila současná epidemie?

Petr: „Album jsme stihli dokončit chvíli před vyhlášením nouzového stavu, takže práci na něm to naštěstí neovlivnilo. Na našich promo aktivitách k jeho vydání se také moc nemění, až na rozhovory, které teď děláme hlavně po emailu nebo po Skype. Co ale epidemie zásadně ovlivnila, jsou koncerty." 

Lukáš: „Začátkem března jsme měli odstartovat letošní koncertní sezónu. Měli jsme vymyšlenou novou světelnou show, s kapelou jsme nazkoušeli nové písničky a už jsme se těšili, až je fanouškům představíme naživo. Nikdo neví, jak dlouho to ještě potrvá, ale snad se vše brzy vrátí do normálu, už nám ten kontakt s publikem chybí."  

Petr: „Na albu je deset nových písniček, ale pokud máte na mysli písničky, které zatím nikdo neslyšel, tak těch je na albu 6. Zbylé 4 – Paravany, Hoď tam trsa, 4 ráno a Žár – jsme postupně vypouštěli jako singly v průběhu uplynulého roku."  

Lukáš: „My vždycky říkáme, že zásadní změnou oproti předchozím albům je to, že na nové desce je 10 nových písniček a nová grafika." (úsměv).  

Petr: „Ale vážně – pro mě je hlavní změnou to, že jsem se na tvorbě začal podílet autorsky, hudebně i textově. První impuls přišel od Lukáše. Cítil, že pokud nezměníme způsob práce, může nás to brzy přestat bavit. Bylo potřeba vyjet ze zajetých kolejí. Vzpomínám si, jak někdy koncem léta 2018 zmínil mezi řečí, jestli nechci taky začít skládat. Přistoupil jsem k tomu s nadšením a prakticky hned druhý den jsem sedl k pianu a začal psát první písničky." 

Lukáš: „Cítil jsem, že jako kapela potřebujeme nějaký nový impuls, novou energii a tu bysme mohli získat právě tím, že nabouráme zajeté a pokusíme se posunout ve všech směrech. Změnili jsme tak celý způsob skládání písniček, jejich produkování, ale třeba i jejich koncertní provedení. Jdeme teď více energickou, živočišnou a místy až rockovou cestou."  

Petr: „My jsme se už od začátku vždy v tvorbě inspirovali zahraniční popovou scénou a právě s třetím albem jsme si řekli, že nedáme nic za to, když několik producentů ze zahraničí oslovíme. Udělali jsme si seznam aktuálních nahrávek, co nás baví, na internetu našli autory a producenty, kteří na nich dělali, a poslali jim naše demáče – co si o nich myslí a jestli by s náma nechtěli něco udělat."  

Lukáš: „Přiznám se, že jsme tomu vlastně nedávali moc šancí. Oslovili jsme autory a producenty, kteří dělají s opravdu velkými jmény, a pokud vůbec naší zemi znají, jsme pro ně přeci jenom malý trh. O to větší radost jsme měli, že se spousta z nich ozvala zpět a pár měsíců na to jsme už byli ve studiu v Londýně."  

Petr: „Hned od první chvíle mě nadchlo to jejich nadšení pro muziku, pohotovost a rychlost, s jakou pracovali. Celé to byla úžasná zkušenost a rozhodně mám na co vzpomínat."    

Lukáš: „Vzpomínám si na naše diskuse v předešlých letech, kdy jsme pořád řešili jak to, že ty zahraniční nahrávky zní takhle a takhle. Myslel jsem, že je to všechno o posunutí levelu, na kterém jsme zvyklí pracovat – že jsou to lepší muzikanti, pracujou s lepší technikou, dělají lepší songy a mají zkrátka lepší možnosti. Naše zkušenost nám ukázala, že to o tomhle vůbec nebylo, že prostě pracovali jinak. Ukázali nám úplně nový způsob práce."  

HK: Petře, jsou písně na Trojku vůbec vašimi prvními skladbami? Nebo jste skládal již dříve?

Petr: „Kdysi dávno jsem složil několik písniček v angličtině. To bylo ještě před tím, než jsme založili Slzu. Texty také píšu už delší dobu, ale vždy jsem si je jen schovával do šuplíku. Tedy aktivně jsem začal skládat a psát texty až teď s třetím albem."  

Petr: „Ten proces je vždy stejný, tedy první vznikne hudba, potom text. U předchozích dvou alb skládal hudbu Lukáš spolu s tehdejším producentem. Teď skládá hudbu Lukáš, já a zároveň skládáme oba společně s anglickým producentem a skladatelem Oliverem Somem. Měl dlouhou dobu studio v Berlíně, kam jsme za ním jezdili, nebo on jezdil za námi do Čech. Většinou jsme složili jednu píseň za den, někdy i dvě. Textování zabere obecně více času. Jsou sice texty, které vzniknou za pár minut, ale jsou i takové, nad kterými si lámu hlavu i několik dní. Většinou člověk čeká na ten správný impuls, nápad, rozpoložení, které se dříve nebo později dostaví a pak už to jde samo." 

HK: Jakou úlohu měl na nové desce Xindl X?

Petr: „U předchozích dvou desek probíhalo textování tak, že jsem vždy Xindlovi poslal větu nebo krátký odstaveček s námětem a on na základě toho napsal text. Teď to děláme tak, že vždy celý text napíšu já a následně nad ním s Xindlem společně sedneme a podle potřeby ho upravujeme a doplňujeme. Liší se to text od textu. Někde Xindl upraví pár slov, jinde přepíše třeba celý refrén."  

Lukáš: „Album jsme pokřtili den před jeho vydáním v rámci koncertu a povídání, které bylo vysíláno živě v rádiu a online. Možná ho pak symbolicky pokřtíme i s fanoušky, až budeme moct zase koncertovat, ale velký křest už pořádat nebudeme."

 

Petr: „Spíš než YouTuber je Hoggy role, kterou jsem si vymyslel asi před osmi lety. Postupem času, jak člověk dospívá a utváří si nové názory, se logicky i tvorba mění, takže už nebude stejná jako dřív, ale bude stárnout společně se mnou. Teď se soustředím na videa na mém osobním YouTubovém kanále, kde vystupuji sám za sebe, a je to hlavně o mně, mém životě, filmařině a zákulisí kapely. Jsem hrdý na to, co se mi za ty roky na YouTube podařilo vybudovat. Mám pocit, že jsem s Hoggym vytvořil nový žánr videí na YouTube, kterého se spousta mladých YouTuberů drží doteď. Zároveň jsem byl ve své době jedním z nejsledovanějších tvůrců a byl jsem první, kdo vyrazil na své vlastní vyprodané turné po kinech v Česku. Rád na to vzpomínám."

Foto: Mischa Babel