Jak se věci mají prozradil Jan Sahara Hedl s Blankou Šrůmovou

Jan Sahara Hedl se nesmazatelně zapsal do české rockové historie svým naprosto jasně rozpoznatelným přístupem ke skladbě i textům. Jeho spojení s Blankou Šrůmovou znamenalo ztělesnění uměleckého obrazu krásky a zvířete. Založení projektu Něžná noc pak znamenalo jediné: Dalo konečně pozapomenout na velehit Tisíce jmen. Rádia se na tomto hitu zabrzdila a v podstatě přestala reflektovat Saharovy aktivity v dalším průběhu let. Album Neměj strach bylo zásahem blesku z čistého nebe a ani odborná kritika si ho nemohla nevšimnout. Netrvalo to dlouho a chrlič písniček Hedl vyvrhl další desku Tak se věci mají. 

V labyrintu hříchu

Těžko říct, co nakoplo Saharu k takové plodnosti. Zda to byl velice kladný ohlas na desku Neměj strach nebo to, že dozrál do stavu a věku, kdy si uvědomuje svoji jistou výjimečnost a chce ze sebe vymačkat to nejlepší, co ještě pro různé životní eskapády nestačil do hudby zpracovat. Každopádně, kdo album Neměj strach zaznamenal, může se směle na Tak se věci mají těšit. Kouzelné spojení dvou hlasů, které jakoby zdánlivě spolu neměly nic společného, dále tvoří romantické obrazy té nejvyšší kvality. Zdá se, že tyto dva pěvecké protipóly spolu fungují natolik skvěle, že se v historii české hudby jen těžko hledalo podobné přirovnání.

Je velice příjemné, že oproti albu Neměj strach nastala malá změna. Vypadá to, že šel Sahara při skládání ještě více do sebe a písně jsou syrovější, v hudebním výrazu rockovější s občasnými folkovými vlivy. První album bylo prostě popově přístupné, Neměj strach je více osobní a zadumanější. Přesto mu však vládnou fantasticky skvělé melodie, sice s jasným rukopisem, ale stále překvapivě neotřelé. Jaká změna se udála, se posluchač dozví hned na úvod v Labyrintu, kde hraje prim bluesová kytara. A rocková syrovost vládne písničkám i dále. V Jasnej den tento způsob velmi efektně napomáhá dramatickému ztvárnění romantické epopeje: ,,Viděl jsem káně, jak ráno mizí v nebesích, slyšel šum perutí, když vítr ztich".

Folk není pro Saharu žánrem neznámým

Na albu lze obdivovat citlivý přístup muzikantů hrajících své party naprosto nenásilně. Nepřehlušují základní poslání Saharovy tvorby. Tím je písnička. Titulní pecka Tak se věci mají jasně odkazuje k folku. Perfektně vypracovaná melodie, střídání pěveckých hlasů ve slokách a společný duet v refrénu. Dočkáme se i pozoruhodných sólových výstupů. Především v Písní z Galerie dokazuje Sahara, že své kouzlo rozhodně neztrácí ani bez podpory něžného hlasu Šrůmové. Nestárnoucí Blanka Šrůmová dostává příležitost ukázat v Já už tu nebydlím nebo Dějiny chlastu, že umí převzít otěže a písni dokonale vládnout.

Doby písně Tisíce jmen, kdy okupovala rádia, jsou dávno pryč. Dnes, v době, kdy vládnou jiná pravidla, je prosazování i velmi dobrých písniček do veřejného éteru mimo specializovaná média často velmi těžké. Pro album Tak se věci mají je to škoda. Díky rockovějšímu pojetí se sice více hodí do žánrově zaměřených periodik, ale minimálně titulní píseň je obecně skvělým hitem dalece přesahujícím domácí průměr. Saharův naturel, s jakým písně skládá je obdivuhodný. A tak se i druhé album Něžné noci stává pohlazením pro duši a důkazem velmi solidního, nefalšovaného písničkářství.