Isaac Anderson; pražská zastávka jakožto jeho doposud největší sólo show

Nottinghamský rodák Isaac Anderson se 1. 12. vrátil znovu do Prahy, kde tentokrát pro své fanoušky vystoupil v MeetFactory. Jednalo se nejen o největší show celé jeho evropské tour, ale i o největší Isaacovu sólo show, kterou doposud kdy hrál, vůbec.

Tato show měla hned dva předskokany. Prvním byl Waiting for Smith, vlastním jménem Harry Lloyd, který mimo jiné zazpíval třeba píseň Let Light In, která je o vítání malých věcí v našem životě, aby byl více pozitivní, a Hopelessness of Love, během které spolu se zpěvákem zpívalo i publikum a do vzduchu všichni v jeden moment zvedali i srdíčka tvořená prsty.

Druhým předskokanem byl pak Tom Millichamp, který společně s Isaacem dělal předskokana Only the Poets na jejich tour letos v dubnu a v rámci které se již do Prahy podíval. Pro čekající publikum zazpíval If I, kdy spolu s ním zpívali i fanoušci, anebo pak třeba nevydané písně Hurricane, Holding On a Good To Be Alone, která je o dospívání, vztazích, a hlavně o tom, že je v pořádku být někdy sám.

Oba předskokany nedočkaví fanoušci obdařili obrovským potleskem a doprovázeli je ať už v podobě zpěvu anebo třeba baterkami telefonů či máváním a tleskáním do rytmu.

Nakonec odbíjí 21:00 a na stage se za ohlušujícího řevu objevuje samotný Isaac. Ten se po celou dobu svého setu usmíval, přímo z něj sršela pozitivní energie, kterou předával i svým fanouškům a šlo na něm vidět, že má dojetím skoro až slzy na krajíčku – a měl pro to i dobrý důvod. Během celé show ho fanoušci doprovázeli slovo od slovo u každé písně, celá MeetFactory se třásla v základech v důsledku jejich hlasitého křiku a nebyla píseň, kterou by neohodnotili pořádným potleskem.

Během večera zazněly nejen jeho nejznámější písně, ale došlo ještě i na nevydané tracky, na které se fanoušci podle zpěvákových slov mohou brzo těšit. Do kategorie těch nejznámějších patří třeba Hanging Up nebo St Pancras a Mess Me Up. Jeho písně jsou velice melodické a plné energie, která naplňovala celou místnost během celého večera a dodávala sílu nejen fanouškům, ale i samotnému Isaacovi, který sice hrál převážně na kytaru, když ji ale odložil, pohyboval se tam a zpátky a tančil spolu se svým publikem.

Do druhé kategorie pak patří písně Call On Me a No More Days Alone. Anderson je uvádí poněkud méněcenně: „Teď je váš čas dojít si na záchod nebo k baru pro něco k pití! Vůbec bych se vám nedivil, jde o něco nového, co neznáte." O žádnou méněcennost se ale nejednalo, aspoň v očích fanoušků ne – ačkoliv se jedná o doposud nevydané písně, někteří z nich jejich slova již znali a spolu s Isaacem tak zpívali i během nich, což bylo něco, co zřejmě opravdu nečekal.

Došlo i na zpěvákův nejnovější singl Survived My Early Twenties, který vydal letos v září. Hned na to pak v listopadu vydal i stejnojmenné album, které obsahuje třeba i tracky Light Me In Red a Moving Mountains, které během večera také zazněly. Pro fanoušky si připravil i překvapení v podobě coveru písně Yellow od kapely Coldplay. Ten si vysloužil další ohromnou vlnu pokřiku a potlesku.

Nakonec přichází čas na poslední píseň večera – This Could Be Paradise. Do té dal každý poslední zbytek své energie, kterou ještě měl – nejen Isaac, ale i celé publikum.