Ikan Hyu: Skladby skládáme podle toho, která z nás má ještě volnou ruku

Rozhovor s charismatickým švýcarským duem Ikan Hyu vznikl už na post-covidovém ročníku Rock for People s podtitulem Hope v roce 2021. Dámy Hannah Bissegger a Anisa Djojoatmodjo fungují jako dobře namazaný stroj, ačkoliv se jejich tvorba a koncerty mohou jevit velmi chaoticky a neorganizovaně. Na Rock for People odehrály svůj první koncert v České republice. Po něm jsem si s nimi popovídal o jejich krkolomných začátcích, prvních koncertech, turné v Indonésii, jejich přístupu ke kolegům muzikantům a samozřejmě o jejich muzice.

Rozhovor poprvé nabízíme i v originálním znění v anglickém jazyce.
Interview is available down below in English.


Hudební Knihovna: Ahoj a vítejte na Rock for People. Vlastně ani nevím, kde začít. Jak jste si užily svou první show? Myslím, že fanoušci tam ještě stále skandují a chtějí další song.
Hannah Bissegger: No, jsme z toho hodně překvapené. (smích)
Anisa Djojoatmodjo: Nemám slov, bylo to skvělé. Náš první koncert v České republice…

HK: …A hned na velkém festivalu.
Hannah: První velký rockový festival. Ve Winterthuru, tam kde žiju, jsme taky hrály na velkém festivalu (Winterthurer Musikfestwochen, pozn. red.). Ale to se počítá asi jen tak napůl, protože jsme odtamtud. (smích)

HK: To se určitě počítá.
Hannah: Počítá, ale tam nás znají. Tady to bylo hodně jiné, proto jsem z toho tak dojatá.

HK: To je pochopitelné, byly jste skvělé. Na koncertě jsem zahlédl Lindu z Halflives (Linda Battilani, zpěvačka Halflives - Rozhovor s Lindou najdete zde, pozn.red.) a na pódiu vás doplnil Martin z John Wolfhooker (Martin Čupka, zpěvák John Wolfhooker, pozn. red.). Jak ke spolupráci došlo? Domluvili jste se až tady na festivalu?
Hannah: To je docela vtipná historka. Potkali jsme Martina a Rustyho (Rusty Shepherd, fotograf, pozn. red.) na našem koncertě ve Vídni na Waves festivalu. Po koncertě přišli k nám a chválili nás, i když to tam bylo poměrně zvláštní…
Anisa: Ano, bylo to divné (smích). Hrály jsme tam dvakrát, odpoledne a večer, a lidi tam prostě jen stáli, popíjeli víno a moc nám nevěnovali pozornost.
Hannah: Ale v první řadě byl Martin a Rusty, kteří taky měli popito a pařili tam na nás. Tam jsme se seznámili a pak jsme si psali přes Instagram. Před pár měsíci nebo týdny jsme si řekly, že bychom chtěli náš koncert na Rock for People nahrát nebo alespoň nafotit. Tak jsem se zeptala Martina, jestli někoho nezná. No a začali jsme si psát a nakonec jsme přišli i s nápadem, že by si s náma zazpíval na pódiu. Pak jsme zkoušeli jen online.
Anisa: No, moc jsme toho nenazkoušeli. (smích)
Hannah: To je fakt. Nahrál video na telefon, pak jsme si zavolali a zahráli jsme si po telefonu. Nestálo to za nic. (smích)

HK: Nakonec se to ale podařilo docela slušně.
Anisa: Ano, dopadlo to dobře. Já jen měla problém s metronomem. Normálně s metronomem nehrajeme a máme tendenci hrát ty skladby trochu rychleji naživo. Byla jsem z toho trochu nervózní a měla jsem pořád tendenci hrát trochu rychleji, ale nemohla jsem kvůli tomu metronomu.
Hannah: Takže je možná dobře, že jsme ho měli.
Anisa: Ano, možná. Radši bych to ale hrála trochu rychleji. Nevím, jestli jsi to měla stejně
Hannah: Ani ne. Normálně hrajeme skladby trochu rychleji a asi jsi měla pocit, že tentokrát to musí být ještě rychlejší než normálně. (smích)

HK: Takže to dnes byla i trochu improvizace. Na to jste se svou hudbou ale zvyklé, je to tak?
Hannah: V některých případech, ano.
Anisa: Záleží.
Hannah: Je to i o tom, že se známe už hodně dobře. Takže nám stačí komunikovat jen pohledem.
Anisa: A pohyby obočí. (smích)

HK: Řekněte mi, jak jste se vlastně daly dohromady? Jestli se nepletu, potkaly jste se na škole ve Švýcarsku, je to tak? Hned jste si sedly a rozhodly se dělat muziku?
Hannah: No, nesedly jsme si hned. Myslím, že sis myslela, že jsem až moc dospělá a já si myslela, že jsi až moc dětinská. (smích)
Anisa: To je pravda. (smích)
Hannah: Bylo nás ve třídě jen 9 a 3 z nich byly holky. Trvalo to asi rok, než jsme se my holky daly dohromady.
Anisa: Měly jsme spolu Pink Floyd cover kapelu a začaly jsme hrát nějaké koncerty. Tam jsme se s Hannah začaly blíže poznávat.
Hannah: A uvědomily jsme si, že jsme stejně praštěné.

HK: Co se stalo s tou třetí holkou?
Hannah: Začala svůj vlastní sólo projekt.


HK: Čí to byl nápad dělat takovou neortodoxní experimentální hudbu?
Hannah: S tím přišla Anisa.
Anisa: Byly jsme spolu v hudební škole a musely jsme odehrát koncert před promocí. Byla jsem v regulérní kapele s bubeníkem, kytaristou a podobně a necítila jsem se tam úplně dobře. Každé rozhodnutí musí být společné, jde tam o hodně kompromisů a nebylo to zkrátka něco, k čemu bych se chtěla zavázat. Chtěla jsem pokračovat s někým jen jako duo a zeptala jsem se, jestli by do toho se mnou Hannah šla, protože jsem si myslela, že by to mohlo fungovat .

HK: Na pódiu to vypadalo, že si rozumíte. Takže se to povedlo?
Anisa: Je to i o přístupu a snaze zkoušet něco nového, protože vždy se dá vymyslet něco nového a zajímavého. Když skládáme nový song, tak přemýšlíme i o tom, jestli jsme vlastně schopné to zahrát. Řekneme si, že do toho songu potřebujeme basu a zjišťujeme, která z nás má ještě volnou ruku a může ty basy zahrát (smích). Občas se při skládání handrkujeme, že já už na basu hrát nemůžu, protože v té dané pasáži už hraju na kytaru, tak musíš hrát basu ty a podobně (smích). Je to velká zábava.

HK: Je jasné, že se hudbou bavíte bez ohledu na žánrové specifikace a děláte si to po svém. Jak jsi zmínila, ve vašem případě musí být psaní skladeb a příprava na koncert složitá i z té technické stránky, aby jste vůbec byly schopné ten song zahrát, když jste na to jen dvě.
Anisa: Určitě. Je to i proto, že jsme někdy až moc naivní. Ale zase to je způsob jak se neustále posouvat kupředu. Vždy je to nová výzva.
Hannah: Přesně tak. Snažíme se zkoušet nové věci a někdy to na pódiu prostě hned nevyjde. Popravdě, na našich prvních koncertech jsme s tím zápasily pravidelně a měly jsme s tím problémy. Postupně jsme to vyladily a už jsme věděly, co si můžeme dovolit. Samozřejmě jsme zkoušely ve zkušebně a zvládaly jsme to, ale na koncertě je to rozložení nástrojů jiné. Náš první koncert byl na nějaké elektronické akci. Přišly jsme za organizátorem a zeptaly jsme se, jestli tam můžeme hrát. Věděly jsme, jak to tam vypadá, tak jsme mohly zkoušet na základě toho prostředí a nacvičit si to. Nakonec to dopadlo poměrně dobře. Pak jsme začaly mít více a více koncertů a vlastně jsme různé nastavení a technické možnosti zkoušely až při těch samotných koncertech. Prostě jsme si řekly, že se kvůli tomu nebudeme tolik nervovat, prostě budeme nějak improvizovat a vždy to nějak vyšlo. V začátcích jsme při koncertě naše skladby i upravovaly a prakticky skládaly během hraní naživo.

HK: Ne každý může říct, že skládají skladby a cvičí při samotném koncertě. Muselo to však být velice hektické a chaotické.
Anisa: Když jsme začínaly, byla jsem hodně zmatená. Dělaly jsme chyby a předstíraly, že to tak být má. Tak kolikrát vznikly nové nápady, které se pak dostaly na samotnou skladbu. K dokonalosti to mělo daleko, ale nějak se začít musí.

HK: Taková metoda pokus a omyl.
Anisa: Přesně tak.
Hannah: Takový je život. Jít s proudem, pokus a omyl a nějak to dopadne.

HK: Opravte mě, jestli se mýlím, ale první věc, kterou jste vydaly, bylo live video a až pak jste sháněly koncerty?
Hannah: Ano, to byl záznam z našeho vůbec prvního koncertu.
Anisa: My se na koncerty moc ani neptaly. Většinou to bylo tak, že Hannah znala někoho, kdo znal někoho, kdo organizoval nějaký festival a my se tam zkrátka pozvaly samy (smích)
Hannah: Znám hodně lidí, co organizují hudební akce v našem okolí a takhle jsme improvizovaly s prvními koncerty.
Anisa: Nikdy jsme zatím nespolupracovaly s agenturami nebo bookovací společností, nic takového.

HK: To je asi ta nejpřirozenější cesta, jak si začít budovat jméno ve vašem okolí. Začali jste doma ve Švýcarsku, ale nedávno jste měly turné i v Indonésii. To je poměrně nezvyklé místo pro první zahraniční turné, ačkoliv u vás to samozřejmě dává smysl (Anisa pochází z Indonésie, pozn. red.). Je teď čas se soustředit na Evropu a publikum zde, když máte základnu ve Švýcarsku?
Anisa: Ano, i naše jméno je v indonéštině („ikan hiu" znamená „žralok", pozn. red.). Pocházím z Indonésie a chtěla jsem si tam zahrát. Upřímně jsem o evropském trhu nepřemýšlela tak, jak o turné v Indonésii, protože mi prostě dávalo smysl tam hrát. Prostě jsme tam přijely a začaly shánět koncerty. Ale ano, máš pravdu, Evropa dává obecně větší smysl.


HK: Jak turné v Indonésii probíhalo?
Anisa: Podařilo se mi booknout několik koncertů přes Whatsapp a přes známé a zbytek byl velice spontánní. Seznámily jsme se tam s chlapíkem, co měl pod palcem místní punkovou scénu a to nám dalo hodně příležitostí. Odehrály jsme tam spoustu koncertů. Pro mě to bylo speciální, protože jsem tam žila jako dítě a uvědomila jsem si, že takhle bych tam nějak skončila, kdybych tam zůstala.
Hannah: Byla bys úplně stejná, jako ten chlápek. (smích)
Anisa: Uvědomila jsem si, že jsem jaká jsem, právě díky téhle zkušenosti. Někdy si připadám trochu zvláštně tady ve Švýcarsku nebo obecně v Evropě, protože některé věci, které jsou v Indonésii běžné, se tu prostě nedějí. Uvědomila jsem si, odkud pochází moje spontánní povaha.

HK: Jaká je hudební komunita a scéna v Indonesii?
Anisa: Lidé tam jsou velmi laskaví a otevření úplně čemukoliv.
Hannah: I proto, že jsme tam působily v punkové komunitě.
Anisa: Ano, ale obecně jsou lidé a hudební fanoušci velmi přívětiví. Indonésia je obrovská, žije tam hrozně moc lidí, je tam spoustu subkultur a my jsme tam viděly a zažily opravdu jen malou část.

HK: Když píšete nové skladby, necháváte se inspirovat nějakou muzikou nebo se ovlivňujete jen navzájem při společném jamování a něco z toho vždy vzejde?
Anisa: To hodně záleží na okolnostech. V hudebních preferencích se docela lišíme.
Hannah: To je pravda.

HK: Posloucháte jiné styly a žánry?
Anisa: Ano, pocházíme z jiného prostředí a jiných směrů. Já měla dlouhou fázi, kdy jsem poslouchala hlavně skladatele a často folkové písničkáře. Poslouchám i pop muziku, dobré popové skladby. Hannah na druhou stranu je více…
Hannah: …Univerzální. Já poslouchám všechno možné, od Harryho Stylese po Bring Me The Horizon, například.

HK: Staré Bring Me The Horizon?
Hannah: Ne, tu novější tvorbu. Ta starší je pro mě až moc tvrdá. Začala jsem je poslouchat s albem „Amo”, myslím.

HK: Jejich nové věci jsou hodně jiné, ale je to pořád skvělá muzika. I když hodně lidí je odsoudilo za tu změnu.
Hannah: Přesně, to je pravda. Já si myslím, že je to skvělé. Je obdivuhodné, jakou cestu ušli z tvrdého metalu až k aktuální tvorbě. Lidé to hodně odsoudili, ale jejich produkce je úžasná.

HK: Je to zase o tom hudebním vývoji. Ne každý se spokojí s tím, dělat stejnou muziku 30 let, je dobré zkoušet nové věci.
Hannah: Přesně tak. Myslím si, že i proto se mi zalíbili.

HK: Když se na ně člověk podívá před deseti, patnácti lety, je to úplně něco jiného a ten vývoj je opravdu obdivuhodný. Lidé ale nemají rádi takové změny. Tohle by ale byla debata na jindy.
Hannah: Ale souhlasím s tebou. Začali dělat něco jiného, zkoušet nové věci bez ohledu na to, co si o tom fanoušci myslí.


HK: A to je přesně to, co děláte vy. Také se nenecháte omezovat žánry a to je jedna z věcí, co dělá vaši tvorbu zajímavou. Vaše vlivy jsou z mnoha různých žánrů, ale je někdo konkrétní, s kým byste si chtěly zahrát nebo koho byste chtěly potkat?
Anisa: V tomhle budeme mít také různé preference. My rády zveme různé interprety na naše koncerty, tak jako Martina nebo Palmu Adu (Palma Ada je písničkářka z Zurichu, pozn. red.). Potkaly jsme se tady v zákulisí, daly se do řeči a moc si to užily. To je to nejdůležitější, si myslím. Potkávat nové lidi, bavit se o životě a nechat se od nich inspirovat. Stejně tak to bylo i při našich tea table sessions, to jsme si taky moc užily. Potkaly jsme interprety ze všech možných žánrů a odvětví. Je to všechno o té komunitě, žánry nehrají takovou roli.
Hannah: Já bych ráda hrála jako předskokan pro Bring Me The Horizon (smích). To by bylo super. Ale nevím, jestli o nás vůbec někdy slyšeli a jestli bychom se jim líbily.

HK: Určitě to není nemožné, dejte tomu pár let.
Hannah: Ano, možná. Uvidíme. Znáš Romana? To je německý rapper, vtipný chlap, vždycky vystupuje s dvěma culíky. Potkaly jsme ho na festivalu a zeptaly se, jestli si s ním můžeme zahrát. Daly jsme s ním jeden song a to bylo hodně bizarní.
Anisa: To je přesně náš styl. Zveme lidi na naše koncerty a samy sebe zveme na koncerty ostatních. (smích)
Hannah: Přesně. Příště, až budeme vystupovat na stejné akci jako náš oblíbený interpret, prostě se na jejich pódium vecpeme. (smích)

HK: Pokud vám to vychází, proč ne (smích). Pojďme se věnovat vašem nahrávkám. Debutovou desku „Zebra” jste vydaly už v roce 2018. Teď je trend vydávat pouze singly nebo EP častěji než vydávat regulérní alba jednou za dva, tři roky. Myslíte si, že tohle je cesta, kterou se také vydáte?
Hannah: Zatím se stále rozhodujeme, jakou cestou se vydáme. Bylo by hezké mít regulérní album. Je to lepší pocit, můžeme nechat udělat i vinyl a to je prostě lepší.
Anisa: Na albu také můžeš říct více, než pouze na jednom singlu. Album má v sobě svůj vlastní malý svět a vlastní příběh.
Hannah: Přesně. Můžeš lidem předat více myšlenek a blíže představit svůj záměr.

HK: Jste fanoušky koncepčních desek?
Anisa: Záleží. Jednou jsme se do toho už pustily, ale udělat koncepční album není jednoduché. Potřebuješ mít jasný směr a mít hodně co říct.

HK: Pustit se do nějaké obecné oblasti, kde je hodně prostoru.
Anisa: Ano. Tak, aby témata těch skladeb mohly být obecnější, ale stále v tom daném konceptu.

HK: Jsou nějaké konkrétní plány, které máte pro Ikan Hyu?
Hannah: Pokud brzy vydáme nějakou novou muziku, tak pravděpodobně uděláme nějaké malé turné ve Švýcarsku, možná i v Německu. Ale prakticky chceme hrát co nejvíce budeme moci po celé Evropě. Tak chceme fungovat. Jsme živá kapela a chceme hrát před publikem. Rády píšeme nové skladby, ale to, co nás pohání a dává nám energii, jsou koncerty.

HK: Takže možná spíše vydat singl jednou za čas a mezitím hrát koncerty, abyste nebyly zamčené ve studiu příliš dlouho?
Hannah: Ano, to by byl strategicky nejlepší plán. Ale zatím nemáme nic naplánovaného.
Anisa: Co by jsi navrhoval? Máš nějaký návrh pro nás? (smích)

HK: S ohledem na váš styl a způsob psaní, můžete zkrátka jamovat a bavit se tím tak, jak to děláte doteď. Určitě z toho skladba nebo dvě vzniknou. Místo toho, abyste čekaly dva nebo tři roky na dostatek materiálu pro dlouhohrající album, můžete vydat několik singlů každý rok a udržovat fanoušky napnuté a kapelu svěží.
Hannah: To zní dobře (smích). Máme asi 8 skladeb, které jsou skoro hotové, ale ještě nevíme, jak s nimi naložíme. Nemáme žádný label zatím, tak je to vše otevřené.
Anisa: Ano, je tam spoustu manévrovacího prostoru. Ale čeká nás nějaké rozhodování.

HK: Tak já vám k tomu dám prostor a budu se těšit na to, co vymyslíte. Děkuji vám za rozhovor, přeji ať všechno vyjde dle představ a třeba se brzy potkáme v Praze nebo někde jinde v České republice
Hannah: To by bylo super. Děkujeme moc.
Anisa: Díky, užij si festival.

Od pořízení tohoto rozhovoru vydaly Ikan Hyu dvě EP: „JAAWS” v roce 2022 a „ꕥ flying V” v roce 2023. Obě EP obsahují čtyři nové singly.



English


The interview with the charismatic Swiss duo Ikan Hyu took place some time ago at the post-covid edition of Rock for People with the subtitle Hope in 2021. Ladies Hannah Bissegger and Anisa Djojoatmodjo work like a well-oiled machine, although their shows may appear very chaotic and disorganized. They played their first concert in the Czech Republic at Rock for People. After that, I talked to them about their bumpy beginnings, their first concerts, their tour in Indonesia, their approach to fellow musicians and, of course, their music.

HK: I don’t even know where to start, I mean, you tell me how was your first show here. I think they are still cheering for one more song.
Hannah Bissegger: Very surprised by that.
Anisa Djojoatmodjo: I mean, no words really. Our first gig in Czech republic…

HK: …And your first big festival as well you said, right?
Hannah: Our first big rock festival. In Winterthur, the place where I live, we also play at a big festival but I guess it doesn’t really count because we are from there.

HK: Of course it still counts.
Hannah: It still counts but it’s different because they know us there. This is the first big festival after that, so that’s why I was so overwhelmed.

HK: Understandable, because it was really good. I think I saw Linda from Halflives (N.B.: Linda Battilani, singer from Halflives - Check out our interview with Linda here) checking you out, Martin from John Wolfhooker (N.B.: Martin Čupka, singer of John Wolfhooker) was there with you. How did that happen? Did you agree here before the show?
Hannah: It’s a funny story actually. We met in Vienna at Waves festival. He and Rusty (N.B.: Rusty Shepherd, a photographer) who actually filmed our show, were watching us and after the show they came to see us saying we were cool, even though it was a very weird setting there.
Anisa: We played two shows there actually, one in the evening and one in the afternoon, where people were just standing there drinking wine and it was very strange.
Hannah: But in the from row it was Martin and Rusty, drunk, partying. And that’s where we came in contact with them. We were chatting through instagram and a few months or weeks back, we thought that we actually should film this gig because it’s so big and we wanted to keep it somewhere. So I asked Martin if he knows a guy who can film it. We started talking and we came up with the idea to have him on stage. And then we rehearsed it…
Anisa: Well we didn’t really rehearsed it. (laughter)
Hannah: Yeah he sent us a video recorded on his phone. Then we had a call and were playing and singing and it was really shitty. (laughter)

HK: Well it worked out in the end, didn’t it?
Anisa: Yeah. We usually don’t play a lot of songs with click but this one with him was with click. I think I normally play the songs a little bit faster, when I’m nervous and I think it’s nice to play faster. I thought I should play faster but I couldn’t because of the click.
Hannah: So maybe it was good we had it.
Anisa: Maybe it was, yeah, but I felt like I could be a bit faster. But I’m not sure if you felt the same.
Hannah: No, probably because we normally play the songs faster so you felt like everything has to be faster again (laughter)

HK: So it was improvisation, which you’re probably used to when making music, right?
Hannah: Some parts, yeah.
Anisa: Depends.
Hannah: Also because we know each other so well, so we can communicate by looks.
Anisa: With eyebrows. (laughter)


HK: So, tell me actually how you met. You both met in Switzerland at school I believe, right? And you just clicked right away and decided to make music together?
Hannah: Well, we didn’t click right away. I think you though I was acting too adult and I thought you were very childish. (laughter)
Anisa: Yeah, you did. (laughter)
Hannah: We were a class of only 9 people and 3 of them were girls. It took about a year for us girls to connect.
Anisa: Yes, we had a Pink Floyd cover band together and we started doing some concerts, so that’s where we started getting to know each other.
Hannah: That’s when we realized we have the same craziness in our heads.

HK: What happened to the third girl?
Hannah: She had her own solo project.

HK: So who’s idea was it to start doing this unorthodox experimental music?
Hannah: Oh, it was Anisa’s.
Anisa: We were in a music school and we had to do a concert as a sort of graduation. At first, I had a regular band with guitarist and a drummer and everything, but it didn’t feel right for me. Because you have to listen to everyone and make compromises and that wasn’t something I wanted to commit to. I wanted to play music as a duo, so I asked Hannah as I though we could match.

HK: It looks like you did, you were working well on the stage.
Anisa: I think it’s also about the spirit of just trying things out and think that everything is possible. To think about a new song like this: "Hmm, maybe we need a bass, do you have a free hand? Yeah, I have a free hand. So, ok I can play the bass or I can’t play the bass because I already play guitar on that song, so you have to play the bass”. So, its very playful. (laughter)

HK: Obviously, you are having fun with it regardless of the genres, you are doing your own thing. It must’ve been difficult to even put yourself on stage just the two of you without any other band members and still be able to play the song the way you wanted.
Anisa: Maybe it's also because we are kinda naive and that makes us also challenging ourselves.
Hannah: Yeahy we just keep trying things out and sometimes on stage it doesn’t work out. I mean the first few concerts, it didn't really work out and then eventually it did. We were having the rehearsals and it kinda worked but we didn’t have concerts. At our first concert, it was some sort of electro party, we asked this guy, who was organizing it, if we can play there and he was like: "yeah, sure”. So we could practise specifically for it, not just to have fun. And it actually worked out quite well. Then we started having more gigs and we really practised stuff during the gigs and often we were just like "fuck it” and it always somehow worked out. We even came up with some ideas during the gigs for the song.

HK: Not everybody can say they rehearsed and practised during actual gigs. It must’ve been pretty chaotic though.
Anisa: I was very confused in the beginnings. We were doing mistakes but were pretending that was how it should’ve been played. Sometimes those mistakes actually made it to the final version of the song. It was far from perfect but you have to start somehow.

HK: The try and error method.
Anisa: Yeah, exactly.
Hannah: That’s life. Go with the flow, try and error and see what happens.


HK: Correct me if I’m wrong but the first thing you did was releasing a live video and then you started asking for gigs?
Hannah: Yeah that was a footage from our first show.
Anisa: We didn’t even ask. She knew a guy, who knows a guy, who organizes that festival and we just invited ourselves in. (laughter)
Hannah: I know many people that organize small festivals in the area and we just winged it.
Anisa: Yeah, we never did bookings or worked with agencies, nothing like that.

HK: I guess that’s the most natural way how to start building your name, by starting in your area in Switzerland and expanding. Speaking of that, you did a tour in Indonesia, which is quite unusual place for music bands to play in. Of course it makes sense for you (N.B.: Anisa is from Indonesia) but is it maybe time to conquer Europe since you are based in Switzerland?
Anisa: Yes, I’m from Indonesia and also our name is Indonesian (N.B.: "ikan hiu" means "shark”), so I wanted to play there. I never though of Europe as I do of Indonesia because for me it made sense to play there. We just went there and asked for gigs…But yeah, you’re right.

HK: How was the tour in Indonesia actually?
Anisa: I arranged shows via Whatsapp and it was very spontaneous. Somehow, we got to know a guy who was in a punk music scene there, so that gave us a lot of opportunities and we played a lot a gigs there. For me it was very nice, because I lived there when I was a kid and I somehow realized, that's how I would end up if I would stay there.
Hannah: Yeah you would be exactly like that guy.
Anisa: I realized why I am who I am because I visited Indonesia again and sometimes in Switzerland or in European culture I feel a bit awkward, because of things that I don’t really understand. But now I know where my spontaneity is coming from.

HK: What is the music scene in Indonesia like?
Anisa: They were very open there.
Hannah: Yeah, we were in the punk scene.
Anisa: But Indonesia is huge. There are so many people there, so many subcultures and we’ve seen just a tiny part of that. But generally they are very open minded people.

HK: When you are making music, are you listening to some specific music to get inspired or is it just you guys jamming and something comes out of it?
Anisa: It depends. We are also different in that matter.
Hannah: That’s right.

HK: You listen to different styles and genres?
Anisa: Yes. We really come from different directions, I think. I had a phase where I listened mostly to singers and songwriters. Also pop music, good pop songs. Folk as well. And Hannah is more…
Hannah: …Universal. I listen to Harry Styles, or Bring Me The Horizon, for example.

HK: The old Bring Me The Horizon?
Hannah: No, the newer stuff. The old music is too heavy for me, I think. I started listening to them when they brough out "Amo”, I think.

HK: It’s different but it’s still good music. A lot of people hate them for it…
Hannah: Really yeah, exactly. I think it’s great though, it’s crazy how they went from there to here and they just shat on everything but the production is so cool.

HK: I mean, it's the progression, right. You don't want to do the same music for 30 years, you want to try new things.
Hannah: Yeah, that's why I like them a lot, I think.

HK: Yeah, when you look at them 10 or 15 years ago, it’s very different and people are just going crazy because of that. But that’s a whole different topic.
Hannah: Yes but I agree with you. They just try out new things and don’t care that much what people think about the new music.


HK: And that's what you do, right? You don't care about genres really and that's what makes your music really interesting. Your influences are probably all over the place but is there a musician or a band you would like to meet or play with?
Anisa: I think we are also very diverse on this. We just really like to invite different people on stage like Martin today or Palma Ada (N.B.: A songwriter and a musician from Zurich). We just met her in the backstage here and had a great time with her. I think that's the most important thing to just have a good time with the person. Also our tea table sessions were really amazing. Sessions with different people playing different styles of music. It’s all about the community, the genre doesn't matter that much.
Hannah: I think I would like to open for Bring Me The Horizon (laughter). That would be nice. But I don't know if they like us.

HK: Well, they just might. Give it a few more months or years.
Hannah: Yeah, we’ll see. And do you know Romano? He’s a German rapper, really fun guy, always having two braids. We met him at a festival and we just asked him if we can play with him. We played one song with him and it was very bizarre.
Anisa: That's our style, we invite people to our shows and we invite ourselves to other peoples shows. (laughter)
Hannah: Yeah, next time we play at a venue with a band we like, we will just force ourselves in. (laughter)

HK: Why not, as long as it works (laughter). Lets talk about your records for a minute. You released your debut album "Zebra” in 2018. Now, the trend is to release singles and EPs every now and then rather than a regular studio albums every couple of years, do you think you want to go this direction?
Hannah: We are still figuring out what we're going to do. It would be nice to have an album because it just feels great. Also for us, to have a vinyl, a full album is a nice thing to have.
Anisa: You can also tell different things in an album, rather than in just one single. It's a whole world and a whole story there.
Hannah: Yeah, you can tell more and give people more insights to your thoughts.

HK: Do you like concepts albums?
Anisa: We once, I think, tried going in that direction but it’s too difficult for us. We have to feel very strong about some specific theme.

HK: To choose a generic topic with a lot of breathing room.
Anisa: Yes, so the theme of the songs can be a bit more general but still with some overarching concept.

HK: Alright. So, do you have any specific plans for Ikan Hyu at the moment?
Hannah: Well, if we are going to release some new music, we will probably do a small tour in Switzerland, maybe Germany as well. And basically play as many shows as possible everywhere in Europe. That's how we work, we’re live musicians, so we want to play in front of people. We also like to write songs a lot but playing live is the engine and the power that drives us.

HK: So maybe it would make sense to release a single every now and then and play shows in the meantime, so you’re not locked in a studio for too long.
Hannah: From the strategic point of view, it would be better, yes. But we are figuring it out.
Anisa: What would you recommend, what is your proposal? (laughter)

HK: Well, maybe considering your songwriting style, you could be just jamming and having a good time, maybe a song or two would come from that. Rather than have people wait for 2 or 3 years for a full album of 10 songs, have a few singles every year to remind people of yourself and keep everything going.
Hannah: Hmm, interesting (laughter). We already have about 8 songs now almost ready and we’ll see what we’re gonna do with that. We’re still without a label so we’ll see.
Anisa: Yeah, there’s some room for that and some decisions to be made.

HK: I’ll give you the room to do whatever you decide. Thank you very much for the interview, wish you the best of luck and hopefully see you soon in Prague for example or somewhere else in Czech republic.
Hannah: That would be nice, thank you!
Anisa: Thank you!

Since this interview, Ikan Hyu relesed two EPs: "JAAWS” in 2022 and "ꕥ flying V” in 2023 amounting to 8 new singles.

Související obsah:

» Rock for People Hope - Den první   (David Malý, 16. 08. 2021)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
FOTOreport: Palaye Royale nás zklamat prostě neumí, předvedli nezapomenutelnou show a oznámují novinky
21.06.

FOTOreport: Palaye Royale nás zklamat prostě neumí, předvedli nezapomenutelnou show a oznámují novinky

Palaye Royale nás v uplynulých několika dnech poctili svou dvojnásobnou návštěvou a my se nemůžeme dočkat jejich dalšího...


Nové album, které uvádí singl Welcome to Nashville, nahrál Marpo v legendárním studiu Blackbird
21.06.

Nové album, které uvádí singl Welcome to Nashville, nahrál Marpo v legendárním studiu Blackbird

Na devátém albu Cowboys & Dreamers spolupracoval Marpo s hvězdnými jmény americké hudební scény Marpo,...


Symfonici na festivalu Metronome rozechvěli hladinu Křižíkovy fontány a Praha dojala Kosheen
21.06.

Symfonici na festivalu Metronome rozechvěli hladinu Křižíkovy fontány a Praha dojala Kosheen

Čtvrtek odstartoval ročník 2024 festivalu Metronome pozvolna, zato s pořádnou dávkou emocí. Kosheen slavili 25 let a Michael...


Horký večer se v pražském Café V Lese nesl na vlnách kubánských rytmů a folk-rocku
20.06.

Horký večer se v pražském Café V Lese nesl na vlnách kubánských rytmů a folk-rocku

V úterý 18. června poctila Prahu svou návštěvou na svém evropském turné kanadská umělkyně...


Růža Fest v Měcholupech – tradiční obsazení a kvalitní muzika
20.06.

Růža Fest v Měcholupech – tradiční obsazení a kvalitní muzika

Každoročně pořádaná akce v obci Měcholupy na Nepomucku s názvem Růža Fest měl na letošek pevně stanovený...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Sobě věrnej
17.06.

Sobě věrnej

» Škwor

Po desáté jubilejní desce Tváře smutnejch hrdinů, kterou kapela...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru