Halflives: Nejsme noví Paramore!

Necelou hodinu před koncertem na festivalu Rock for People jsem si sedl se zpěvačkou Lindou Battilani z italsko-francouzských alternativně rockových Halflives.

Hudební Knihovna: Ahoj, díky za tvůj čas. Hrajete asi za tři čtvrtě hodiny, to nejsi nervózní?
Linda Battilani: Ahoj! Úplně v pohodě. Jasně, jsme trochu nervózní. Hrajeme u vás poprvé a hned na takto velkém festivalu. V tohle jsme ani nedoufali. Moc děkujeme za pozvání.

HK: Myslím si, že tam na vás bude čekat spoustu lidí. Začínáte u nás být populární.
LB: Vážně? No, to doufám (smích). Něco jsem postřehla a je to velmi příjemné.

HK: Začnu hodně neoriginálně. Asi tohle klišé slýcháváte pořád, ale jak na vás působí srovnávání s kapelami jako Paramore, Pvris, Tonight Alive a podobně? Není to ani tak o tom, že byste hráli úplně stejný styl, ale spíše že si vás lidé a média zaškatulkují jako "ta kapela s holkou v čele”. Souhlasíš?
LB: Ano, je to takový standard. Pokaždé, když v kapele zpívá holka a není to nějaký metal, tak se dřív nebo později objeví nálepka "noví Paramore” nebo tak něco.

HK: Je to v tohle momentě vaší kariéry pořád lichotivé nebo vás to už obtěžuje?
LB: Kdybych řekla, že to není otravné, tak bych lhala. Samozřejmě, že jsme z toho už trochu unavení. Pracujeme na něčem úplně odlišném, snažíme se vytvořit náš vlastní zvuk a mám z toho velkou radost. Doufám, že postupem času se z naší hudby stane něco unikátního a za spoustu let budou novým kapelám se zpěvačkou říkat "noví Halflives” (smích).

HK: Jasně. Chápu, že je to pořád dokola a promiň, že jsem začal takhle blbě.
LB: Nejsi první ani poslední (smích). Samozřejmě všichni máme svoje oblíbence a všichni Paramore máme rádi. S takovou hudbou jsem vyrůstala a Hayley Williams miluju. Je pro mě velkou inspirací, ale je čas se posunout dál a jít svou cestou. 

HK: Určitě jsem nechtěl říct, že jste stejní, jen mě zajímal tvůj názor na tenhle dost omezený pohled médií a fanoušků.
LB: Já to chápu a názory určitě nikomu neberu.


HK: Když mluvíme o odstartování vlastní kariéry, budování vlastního zvuku a vlastní cesty, jak funguje tvoje rodná Itálie jako zázemí pro založení vlastní kapely? Mnoho velkých italských kapel po světě nejezdí.
LB: Je to hrozný (smích). Není to dobré místo pro založení kapely. Přestěhovala jsem se do Paříže a vlastně o sobě tvrdíme, že jsme odtamtud. Je to velké město plné příležitostí a máme tam všechno. Děláme tam muziku, píšu tam texty, pracujeme tam se spoustou lidí. Itálie není dobře propojená s hudební scénou a je lepší pracovat ve větších městech nebo ve velkých hudebně založených zemích jako Anglie nebo Amerika.

HK: Přestěhovala jsi se i kvůli tomu, že v Itálii nebylo s kým pracovat a nebyla příležitost prorazit? 
LB: Ano. Přestěhovala jsem se jen já, kluci jsou všichni z Francie, máme tam management a vlastně celé zázemí.

HK: Vaše debutové album „Empty Rooms” je venku zhruba dva roky a hodně jste s ním jezdili po Evropě. Jak se na desku díváte dnes? Udělali byste něco jinak?
LB: Pár skladeb jsem po vydání poslouchala a říkala jsem si, že jsou pořád cool. Nedávno jsem si je pustila znovu a už se mi to tolik nelíbilo. Trochu se od toho snažím oprostit. Asi bych udělala nějaké věci jinak a budeme dělat věci jinak s novou muzikou. 

HK: Během vašeho turné jste hráli na Camden Rock v Londýně. Jaké bylo hrát jako relativně nová kapela na takovém místě, kde jsou fanoušci hodně orientovaní na novou muziku?
LB: Londýn je hudební srdce Evropy. Je to skvělé místo, kde hrát. Spoustu lidí se do Londýna stěhuje právě za muzikou a je to místo, kde se dá potkat ty správné lidi, které je dobré znát jako kapela. Hrát v Camdenu byla velmi vzrušující zkušenost. Hráli jsme v malém klubu, kde skoro ani nebylo pódium. Když jsme začali hrát, lidi se scházeli ze všech koutů a během několika vteřin tam bylo narváno. Lidé nás sledovali i skrz okna, protože už se nedostali dovnitř. Bylo to docela bizardní.

HK: To je přesně o čem mluvím. V Londýně lidi nezajímá, jestli kapelu znají nebo ne. Prostě se seberou a jdou ji podpořit.
LB: Jo tam mají jinou mentalitu. Oni mají svou rockovou muziku, svou hudební scénu, ale nejsou zabednění a chodí na všechno.


HK: Máte po dlouhém turné nějaká oblíbená místa nebo země?
LB: Kdyby ses zeptal za hodinu a půl, možná ti řeknu, že nejoblíbenější máme Česko (smích). Těšíme se, až budeme na stagi. Rádi to máme samozřejmě doma v Paříži a právě Londýn. To jsou vždycky skvělé show. Fanoušci tam nás vždycky hodně podporují a hrajeme tam moc rádi. Ráda bych do seznamu oblíbených míst přidala i Česko.

HK: Vaše nové singly „Fugitive” a „Crown” působí velmi moderním dojmem a tak nějak dospěle oproti skladbách z vašeho debutu. Máš pro to vysvětlení?
LB: Díky. Každou novou skladbu se snažíme dělat trochu jinak a samozřejmě si na nich dáváme záležet. Pokaždé, když začnu pracovat na nové písni, se snažím mířit výš a udělat ji lepší než tu předtím. Skoro bych řekla, že nejsem nikdy maximálně spokojená, protože pak už by chyběla motivace zlepšovat se. Chci dosáhnout lepšího zvuku a zase o něco dokonalejšího výsledku. Snažím se i hodně experimentovat a to nejenom se svým hlasem. V tomto ohledu si myslím, že „Fugitive” a „Crown” nejsou tolik odlišné od toho, co je na „Empty Rooms”. Klidně by tyto singly mohly být součástí debutu. Nicméně máš pravdu v tom, že jsme se opravdu snažili vytvořit něco nového a jiného. 

HK: Jsou tyhle skladby tím, kam se chcete hudebně vydat nebo budete dál experimentovat?
LB: Drželi jsme se jistého schéma, protože na „Empty Rooms” to fungovalo dobře. Byli jsme spokojeni se zvukem i hudbou a chtěli jsme se toho držet. Měla jsem to i v hlavě jasně nastavené, že to musí znít přesně takto. Teď začínám psát něco nového bez žádného základního nastavení. Prostě uvidíme, co z toho vznikne.


HK: Zatím se zdá, že všechno funguje, tak se toho držte. I díky novým singlům si vás všimla média, mimo jiné známý britský magazín Kerrang!, kde vás chválili. Myslíš, že vám to umožní se prosadit ještě více, popřípadě rychleji?
LB: To nevím. Je to super, protože se díky tomu dostaneme do širšího povědomí. Lidé média čtou a někteří fanoušci na ně dají více než jiní, ale do jisté míry nás to staví před reflektory a přinejmenším můžeme říct, že jsme rockové hvězdy (smích). Kromě toho si myslím, že to zas tak významné nebude. Dneska můžeš novou muziku objevit přes Spotify, Youtube a desítky dalších aplikací, což má určitě výraznější hodnotu než časopis. 

HK: Je fakt, že dneska objevit novou muziku není žádná věda. Stejně si myslím, že je to pro vás dobře. Jsou nové singly náznakem, že se blíží nová deska?
LB: Ne, oba singly jsou samostatné. Nemyslím si, že se objeví na nějaké desce. Nějaké nové věci se rodí, ale zatím o ničem konkrétním nechci mluvit.

HK: Za chvíli jdeš hrát, tak tě nebudu dál zdržovat. Je něco, co mi chceš před vaším prvním koncertě v ČR říct?
LB: Myslím že jsi ze mě dostal všechno, co jsi mohl. Budeme do budoucna experimentovat, už se nechci držet nějakých vzorů a prostě už se nebudu nijak omezovat. Moc se těšíme na náš první koncert, děkujeme tomu, kdo za tím stojí.

HK: Ještě mi řekni, jestli od vás můžeme něco čekat už letos?
LB: Pracujeme na nových věcech, ale nic není potvrzeného. Bohužel ti nemůžu říct nic konkrétního, ale flákat se určitě nebudeme.

GALERIE

Související obsah:

» Infected Rain: V naší komunitě na rozdílech nezáleží   (David Malý, 09. 07. 2019)
» Rock for People 2019: Den první   (David Malý, 09. 07. 2019)
» Rock for People 2019: Den druhý   (David Malý, 10. 07. 2019)
» Rock for People 2019: Den třetí   (David Malý, 11. 07. 2019)
» In Flames na festivalu Rock for People   (David Malý, 10. 07. 2019)
» Bring Me the Horizon na festivalu Rock for People   (David Malý, 09. 07. 2019)
» Franz Ferdinand na festivalu Rock for People   (David Malý, 11. 07. 2019)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Společným jmenovatelem prvního balíčku kapel na festival Brutal Assault je death metal
08.10.

Společným jmenovatelem prvního balíčku kapel na festival Brutal Assault je death metal

Už v průběhu letošního ročníku Brutal Assaultu byly potvrzené některé kapely pro rok 2025. V příštím...


Proč nám chybí v životě violincore?
07.10.

Proč nám chybí v životě violincore?

Kdo to slovo ještě neslyšel, tak by měl nyní zbystřit, protože hlavní (a subjektivně nejlepší) představitel violincore,...


Evropská Monochromatic Visions Tour 2024 měla zastávku v plzeňském Parlament Clubu
07.10.

Evropská Monochromatic Visions Tour 2024 měla zastávku v plzeňském Parlament Clubu

Metalový klub v Kollárově ulici si na své konto připsal jedinečný hudební večer, na kterém se v rámci...


Kapela Mighty Oaks roztančila Palác Akropolis
07.10.

Kapela Mighty Oaks roztančila Palác Akropolis

Pražský Palác Akropolis patřil ve čtvrtek 3. října 10. indie/folkrockovému triu Mighty Oaks, které tvoří...


Herec Petr Vaněk a skladatelka Sára Bukovská se rozhodli prostřednictvím společného alba Roztáhnout křídla
07.10.

Herec Petr Vaněk a skladatelka Sára Bukovská se rozhodli prostřednictvím společného alba Roztáhnout křídla

Roztáhnout křídla je název společného alba herce a hudebníka Petra Vańka a skladatelky Sáry Bukovské....


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
POST HUMAN: NeX GEn
26.09.

POST HUMAN: NeX GEn

» Bring Me The Horizon

„POST HUMAN: NeX GEn" je sedmé studiové album britské kapely...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru