Brněnské stálice se rozloučily s legendárním klubem

Klub Melodka a město Brno. Spojení, které nezpochybní jediný hudební fanoušek z jihomoravské metropole a jejího okolí. Do zimy roku 2023 bylo toto spojení naprosto neotřesitelné a Melodka byla synonymem brněnského hudebního undergroundu. Na konci tohoto roku se však klub musel z tradičních prostor stěhovat. Náhradní a dočasné útočiště na „nové Melodce” poměrně náhle skončilo dříve, než se podařil najít trvalý prostor. V pondělí 27. října proběhlo rozloučení s klubem i personálem před tím, než se budova nové Melodky zboří. Kvůli této nenadálé situaci klub z brněnského hudebního kolotoče alespoň na nějaký čas zmizí. S Melodkou se rozloučilo šest místních kapel, které na jejich prknech začínaly a rostly.

Konec klubu zaujal fanoušky i média

Jako první se představili Spineless Fuckers. Ticho v poloprázdném sále rozťaly divoké grindové rytmy a hluboký hlas zpěváka Reefa. Pánové vystupovali netradičně ve čtveřici, jelikož se koncertu nemohl zúčastnit druhý kytarista Thomas Ahlgren pocházející ze Švédska. Grindová sypačka sice zkraje večera nepřilákala plný sál, energie v něm však byla výborná. Příjemně mě překvapila i výrazná účast mladšího publika, které s Melodkou nebo koncerty obecně nemohlo mít dlouholeté zkušenosti. Spineless Fuckers je hned zaúkolovali. Koncert byl plný kulometných sypaček, skvělé baskytary od Motoráka a legračních moshpitů. Při tomto koncertě nechyběla ani kamera České televize. Kameraman se však moshpitu neúčastnil, navzdory opakovaným pozvánkám.

Rozlučkový večer byl poskládán z kapel, které mají k Melodce vztah a kteří zde strávily hodiny na pódiu. Na žánry se tentokrát příliš nehledělo, a tak byl metalový večer velmi pestrý. Druhou kapelou byla mladá metalcorová parta Synopsis. Krátce po osmé hodině už byl sál Melodky naplněný téměř k prasknutí a kapela v čele se zpěvačkou Kateřinou Prokopovou tak měla skvělou pozici. Za mě ji však nedokázali využít. Čtveřice sází na moderní metalcore s kombinací growlů zpěvačky a čistých vokálů kytaristy Jiřího Sekeráka, avšak ani jedna poloha mi příliš nesedla. Po několika písních už nebylo co objevovat. Kapela byla milá, ale jejich nucená „macho” komunikace s fanoušky mi koncert i trochu znechutila.

Třetí v pořadí byla brněnská nu-metalová parta Black Row. O nich je v posledních letech hodně slyšet a jejich jméno je často skloňováno i na festivalových plakátech. Bylo velmi příjemné vidět Melodku ještě jednou zcela zaplněnou, ale tentokrát jsem se držel vzadu. Není těžké odhadnout, k jaké kapele by se pánové rádi přiblížili. Dva vokály, změny tempa, samply a odkaz nu-metalu nultých let. Naživo to fungovalo skvěle, měli plný dům a atmosféra byla výborná. Jenže. Samotný žánr, který v posluchačích spustí nostalgickou reakci a opisování líbivých šablon by neměl být ten základ úspěchu. Nu-metal bych označit za možná svůj nejoblíbenější žánr, ale Black Row mě ani na druhý pokus ničím nezaujali. Bezesporu to mělo energii, ale nenašel jsem tam příliš zajímavých momentů a většina koncertu tak probíhala beze mě.

Komunita hledí kupředu s mírným optimismem

Druhou polovinu rozlučkového večera obstarala domácí stálice Vanguard. Death metalová mašina, která již pravidelně koncertuje i v zahraničí, má na Melodce své kořeny. Jedná se o tuzemskou metalovou špičku a dle toho vypadala i návštěvnost a reakce publika nejen ke zpěvákovi Tomášovi. Ten byl z podpory a celkové atmosféry v sále viditelně dojatý, což jen přidalo na hořkosladké atmosféře celého večera. Těžkotonážní pětice představila to nejlepší ze své tvorby a přidala i skladbu, která na Melodce za těch nesčetně koncertů ještě nezazněla. Vanguard jsou aktuálně hlavní hybnou silou brněnské metalové scény. Loni kapela zorganizovala „metalový experiment” na hradě Špilberk, který měl letos pod názvem Front Line Fest pokračování a vypadá to, že půjde o skvělou festivalovou tradici. Vanguard je zkrátka kapela, která naživo nezklame.

Death metal do jisté míry pokračoval i s další kapelou v programu. Tou byla rovněž místní stálice Embrace the Darkness, kteří zde naživo představili své očekávané debutové album „Eclipse”. Sexteto do svého death metalu míchá i notnou dávku doomové atmosféry, ke které přispívá nejen hluboký hlas zpěváka Setha, ale i přítomnost houslí. Ty už v metalu nejsou tak vzácné jako tomu bylo dřív, ale co je důležité, v tvorbě Embrace the Darkness jsou velmi vkusně v pozadí a rozhodně nejsou použity kýčovitě. Budu možná v menšině, ale jejich začerněný death-doom mi výrazně připomíná ranou tvorbu někdejší black/death hvězdy Graveworm. Nová deska je každopádně výborná a stejně tak se povedl i koncert, ačkoliv diváků začínalo ubývat. Album „Eclipse” kapela pokřtí na další tradiční brněnské akci, a to Waiting for the Winter v sobotu 8. listopadu v klubu Kabinet Múz.

Půl hodinu po půlnoci už v sále zůstali jen ti nejsilnější. Poslední kapelou oficiálního rozlučkového večera na Melodce byla rock’n’rollová parta Liquid Jesus. Žánrově balancující mezi glam rockem a punkem nabízí poměrně líbivou pestrost a příjemně melodické vyhrávky. Hardcorový vokál zpěváka Matese přidává body spíše té punkové straně a ačkoliv je to taková zvláštní směska, naživo to funguje výborně. Pomáhá k tomu i humor a jistá nadsázka, kterou bohužel ocenilo jen řídnoucí publikum. I na závěr však proběhly nějaké tanečky a poté už se celá párty přesunula nahoru k baru, kde se vzpomínalo a zapíjelo až do rána.

Melodka je ikonický brněnský klub, který v posledních letech prochází těžkou zkouškou. V předsváteční pondělí se zde představily hned tři kapely, které 12. ledna 2024 novou Melodku otvíraly. O necelé dva roky později musí klub končit bez přechodného azylu a nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že všichni hudební příznivci v Brně a okolí věří v brzký návrat oranžovo-černého loga. Vždyť začátky hudebního klubu Melodka sahají až do roku 1929.