Skvělý koncert měl jednu stinnou stránku

Další z mé série popracovních koncertů byl na stole v pondělí 27. října v Roxy. Tentokrát jsem se vypravil na koncert švédské melodic deathmetalové skupiny Orbit Culture. A kdybych to měl hodnotit čistě z hudebního hlediska, tak ho zařadím mezi nejlepší koncerty tohoto roku. Ale hudební hledisko není všechno.

Koncert byl zahájen finskou skupinou Atlas. Tu jsem již v pozvánce ocenil, že pro mě byla naživo velmi příjemným překvapením a těšil jsem se na ni a zároveň jsem si chtěl potvrdit, zda znovu „doručí". A doručila. Koncert v rámci možností (a jednoho unaveného reportéra) byl spíše tempem poklidnější a nudnější, ale to se nepromítlo na jeho zajímavosti (ano, používám protimluv). Hudebně slušně vyladěné, na to že skupina měla v Roxy s velkým podiem asi 3 metry čtvereční prostoru.

Gaerea taky tradičně skvělá. I s kratším playlistem, než by si zasloužili, dokázali ovládnout ty 3 metry předané Atlasem. Sice Gaerea je stále něco mezi death metalem a blackem, což bylo poznat i v rímci písní jí zahraných, tak dokázala ukázat, proč i black může být sexy. A to nejen kvůli pohybům jejich zpěváka, na základě nichž mám mírné otázky týkající se jeho orientace. Skupina dokázala všechny navnadit na nové album Loss, které má být vydáno příští jaro. Obě dosud vydané písně byly zahrány a ukázaly energičnost a potenciál skupiny a že Portugalsko má metalově co nabídnout.

A menší stinná stránka. V pauze po Gaeree došlo k incidentu, při němž byla kamarádka napadena „mírně" opilou paní, já pokousán až do krve, když jsem se ji snažil bránit a následně jsem byl vyveden členem ochranky jako agresor, jelikož jsem bránil sebe. Konkrétní člen ochranky mi navíc při tom, co mě vyváděl, mi několikrát řekl „Buď rád, že tě vyvádím, nejradši bych ti rozbil hubu, když mlátíš ženský." apod. a zároveň absolutně ignoroval námitky mě a lidí okolo, že se jednalo o sebeobranu. Všechno skončilo až příjezdem policie, která dala mé verzi za pravdu. Následně ale musím poděkovat šéfovi ochranky, který mi dovolil vrátit se dovnitř a celý incident byl ochotný v klidu a ukázkově řešit.

Každopádně zážitek z Orbit Culture byl tímto pro mě poškozen (navíc jsem přišel o začátek). Proto v rámci recenze je část věnována Orbit Culture do velké míry z pera fotografky Klaudie Ligačové, které byly mnou pouze korigovány a vloženy do konceptu.

Orbit Culture přinesli typicky švédský mix preciznosti, brutality a melancholie, který prostě funguje. Od prvních tónů The Tales Of War až do konce celé show. Frontman Niklas Karlsson s kapelou vládli pódiu s naprostou jistotou. Zvuk byl hutný, vrstvený, bicí přesné jak metronom, riffy ostré jak severní vítr. Každý úder měl váhu, díky které rezonovalo i Roxy samotné. A ačkoliv byl setlist založen primárně na nových písních a novém albu, tak skladby mezi fanoušky obstály. To přičítám i tomu, že nová deska nastavila laťku pro další tvorbu hodně vysoko: je temnější, tvrdší než vše předtím, ale pořád melodická a nabitá emocí.

Fotky: Klaudia Ligačová